poster

Modrý anděl

  • Německo

    Der blaue Engel

  • USA

    The Blue Angel

  • Velká Británie

    The Blue Angel

Drama

Německo, 1930, 106 min

Komentáře uživatelů k filmu (82)

  • Matty
    ****

    Marně se Jannings po válce oháněl soškami Oscara, důkazy věrného sloužení Hollywoodu (odkud odešel s nástupem zvuku). Jeho poklonkování goebbelsovské propagandě v 30. letech nemělo být až do hercovy smrti zapomenuto. Stejně jako se nechá profesor (Ne)Řád svést Lolou, podlehl Jannings nacistické ideologii. Nevěřím, že ta byla ve své době stejně sexy jako Marlene. I bez vědomí této paralely mezi uměním a životem je fascinující sledovat Janningsův herecký výkon, proměnu z důstojného muže dobrých mravů v pološíleného klauna bez špetky důstojnosti. Apendix: film byl simultánně natáčen v německé a anglické verzi (kde Rath učí angličtinu a Lola je hostem z Ameriky), později vzniká ještě verze francouzská. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, NinadeL(30.8.2010)

  • Pohrobek
    *****

    Neskutečně silný film o tom, jak udělat z důstojného "kmeta" kokrhajícího ubožáka - a to vše "pouze" prostřednictvím jedné ženy pochybné pověsti. Herecký i režijní koncert - nemohu se rozhodnout, zda na mě více zapůsobil Jannings či Marlene Dietrich. Nemilosrdná, správně nadsazená, nesmrtelná podívaná.(30.7.2005)

  • B!shop
    ****

    No podle hodnoceni jsem teda cekal vic. Prvni pulka filmu na me pusobila jak nejaka komedie o profesorovi a nevychovanejch zacich. Druha pulka filmu nastesti krapet pritvrdi a vse vyvrcholi v hodne silny zaverecny ctvrthodince, kuli ktery davam o hvezdicku vic. Jinak Marlene je v pohode, ale ze by zpivala nejak extra a byla nejak super krasna, to mi neprislo. Emil Jannings hraje hodne dobre, akorat mi prislo krapet uspechany jeho prvni setkani s Marlene, behem chvilky uz byl z ni mimo, ale to je jen detail. Jinak film pres svoje stari je docela sviznej a zabavnej, takze 4*.(9.2.2008)

  • EdaS
    *****

    Když se řekne Modrý anděl, člověku se vybaví Marlene Dietrich. Ještě lepší ale podle mě je Emil Jannings v roli ponižovaného profesora - jeho proměna je krutá, smutná a pravdivá. Silný film, který ve vás nejspíš bude doznívat. A Marlene je prostě božská.(26.5.2007)

  • Kulmon
    *****

    Výborný příběh Heinricha Manna Profesor Neřád převedený do filmu jako Modrý anděl. Zpočátku vše vypadá jako klasický snímek ze školského prostředí jako naše Škola základ života či Cesta do hlubin študákovy duše. Postupem času se však rozehrává drama profesora zamilovaného do dámy nevalné pověsti, která si říká Lola Lola. Během let se však pod jejím vlivem stává z profesora "Něřáda" kokrhající stařec. Naprosto fenomenální výkon Emila Janningse, který mne předtím zaujal již v Poslední štaci a Faustovi.(9.5.2009)

  • Morien
    ****

    (1001) Jestli se někdo narodil k tomu, aby byl dojemný až k slzám, tak to byl Emil Jannings. Stačí mi, abych viděla, jak se spokojeně usmívá u snídaně a už vím, VÍM!, že budu brečet řeky mocné jak Anduina. Jeho schopností je nechat svoji postavu prožít všechny emoce zcela a úplně. A celý tenhle film je o tom: vášnivě a až na dno. Zajímavé mentální cvičení o odhodlání, obětavosti, posedlosti, slabosti a síle (!). Aneb jak to vypadá, když člověk začne dohánět něco, co celý život zanedbával. Navíc je to všechno krásně snímané, od stehen v punčochách po sochy na hodinovém orloji. U některých femme fatale starých filmových časů jejich popularitu nechápu, ale způsob, jakým se Marlene dívá a pohybuje... Jednomu by to rozhodilo priority. A na všechno dohlíží smutný klaun.(2.5.2015)

  • sportovec
    *****

    Pozoruhodný film, který celým svým uměleckým směřováním překonává hranice času a je plně srovnatelný s poetikou produkce zhruba poloviny čtyřicátých až padesátých let. Neoddiskutovatelná klasika je čímsi víc než trapným příběhem senilnějícího muže a sličné kokety s bezvadnýma nohama. Autor literární předlohy Thomas Mann je už výstižnější už názvem svého románu: PROFESOR NEŘÁD ČILI KONEC JEDNOHO TYRANA. Vzepětí německého ducha středních vrstev nikdy po vytvoření Německa r. 1871 v sobě nepřekonalo biedermaierové "cyklistické" (směrem dolů šlape, směrem nahoru se hrbí) poklonkování před výsostmi nejrůznějších druhů; ani osvěta, šířená lískovkou, na tom nemohla - a nechtěla - nic změnit. Specifická forma dvojí morálky, příznačná pro toto evropské století rádobyasketické prudérie, v německém prostředí získala zvláště odpudivé formy, která se staly normotvornými hodnotami i velké části nižších středních vrstev. Pařeniště, které v hitlerovské tyranii získalo svůj dosud nepřekonaný dějinný vrchol, je i hlavním tématem filmu, natáčeného v době strmého vzestupu nejen NSDAP, ale celé německé krajní pravice. Na filmu je sympatické, že dokázal zachovat individuality hlavních postav a Marlene Dietrichové zde poprvé upozornila na svůj pronikavý všestranný talent. Zatímco Jannigsova kariéra začala upadat, velká Němka se poměrně rychle stala světovou hvězdou střbrného plátna a globálně proslulou demokratkou angažující se během války na straně Spojených národů. Nejen krásné nohy, ale i nezaměnitelný hlas a osobitý přednes německé školy šansonu (zvlášť proslulá je její interpretace válečného Brechtova a Weilova evergreenového protestsongu WO DIE BLUMEN SIND) učinily z této dámy světové kinematografie hraného filmu nadčasový zjev. (Nositelka americké válečné medaile Svobody a rytířka francouzského řádu Čestné legie byla svou vlastí vzata na milost až posmrtně počátkem devadesátých let.) Maloměstské poměry, zachycené v tomto Sternbergově filmu, silně připomínají naše čecháčkovská zázemí; zjistit podstatnější rozdíl je téměř nemožné. Jeden z prvních zvukových filmů je i jedním z prvých nejsilnějších zážitků ozvučeného filmu. Je a zůstává.(30.12.2007)

  • NinadeL
    *****

    Modrý anděl Josefa von Sternberga měl posílit hvězdný statut z Hollywoodu navrátivšího se Emila Janningse. Tento žijící velikán z filmů jakými byla Madame DuBarry, Anna Boleynová, Tragédie lásky, Poslední štace, Kabinet Voskových figurín, Tartuffe, Faust nebo Poslední komando, se necítil zcela pohodlně v anglicky mluveném filmu a měl tedy svým hromovým hlasem vtrhnout na plátna německých kin jako profesor Neřád. Řád - neřád v přepisu vynikajícího románu Heinricha Manna z roku 1905 (přenesen do roku 1925 a následně do současnosti 1929) měl strhnout publikum svou vypiplanou interpretací, která se v nelíčeně syrovém pojetí kochá nad úpadkem maloměšťáctví. Ale nestalo se tak, veškerou pozornost a zájem na sebe strhla Rosa Fröhlichová zvaná Lola Lola, ona příslovečná lampa, kolem které se neřádské můry třepotaly v předsmrtelných křečích zaviněných neukojitelnou touhou po jejím světle. A přece to bylo směšné, veškeré zvažované herečky, včetně Brigitte Helmové, smetla Marlene Dietrichová. Tato nikoli neznámá femme fatale, ale umělkyně již dobré tři roky hrající hlavní role nejen ve filmu, ale také na divadle a v kabaretu. Zásadní průlom v její kariéře, po (ne)smělých začátcích a následné pauze kvůli mateřství, nastal společně s vídeňskou produkcí Café Elektric a po té již zcela suverénně pokračovala v démonizování vlastního typu vampa, který definovala. Von Sternberga očarovala v divadelní hře Dvě kravaty, mimo jiné také pro to, že hrála německy i anglicky a s Modrým andělem bylo od začátku počítáno jako s dvojprodukcí. Měla být jen vějičkou v sólové kreaci Janningse, v porovnání s ním měla nízký plat, ale nic zřejmě nedokázalo zastavit tu energií překypující star, vedle niž se Jannings během jediného večera stal řadovým hercem. A skutečně, Marlenin huronský smích, kterým Emila počastovala, když jí v roli nabídl sňatek, mu ve skutečném životě prozradil, že její příští zastávkou je Paramount a on, že si smí zůstat nadosmrti v Ufě... denn das ist meine Welt, und sonst gar nichts. Na dalších pět let si připoutala Joe von Sternberga k sobě, dokud se od něj nenaučila vše. A Jannings si šel svou vlastní cestou králů Pausolů, pruských králů, Ohm Krügerů a Bismarcků. Jak je tedy možné, že v takto sepjatém boji se našlo místo ještě na další výborně zahrané úlohy Kurta Gerrona, Hanse Alberse a Rosy Valetti? Takové zkrátka bylo prostředí hostince Modrý anděl, který na rozhraní literární adaptace, kammerspielu, expresionismu a part talkies ovládl masy jen proto, aby byl během následujících let bujícího nacizmu zavržen a po jeho porážce opětovně nalezen. Marlene na odkazu své první spolupráce s Joeem postavila svůj americký mýtus, který až dnes je plně respektován v celé šíři spolupráce dvou géniů. A proto vnímejme tento filmu v kontextu Výmaru i Hollywoodu, bohatě se nám za to odvděčí. / Mimochodem, pokud vás zajímá kopie, kterou archivuje NFA, má sice roztomilý překlad, ale je zkrácená, obraz nestojí za nic a úvodní titulky v ní chybí. Takže projekce v Ponrepu se nemůže stát vrcholem kulturního zážitku.(5.8.2010)

  • Radko
    ****

    Očarujúci pocit po prvom pozeraní opakovaným zážitkom trochu uvädol. Príčinou je veľmi smutné vyústenie bez náznaku odľahčenia. Príbeh, ako uvádzajú niektorí tunajší komentátori, nesie univerzálne znaky. Osobne, až na jednu výnimku, podobný prípad zo svojho okolia nepoznám. A ten čo poznám nie je totožný. Nespočíva v profesnej ani občianskej degradácii dotyčného, ale skôr v osobnom ponížení a mužskom zlyhaní vyvoleného pána. Jednoducho: manžel sa musel zmieriť s tým, že ho manželka často s kdekým podvádza. Mužovi toto vedomé priznávanie sa k úletom ženušky nijako nenaštrbilo postavenie v práci, ani spoločenskú vážnosť. Skôr poznám viac osudov manželstvom zlomených žien, čo stratili pracovné postavenie, šarm i ženskosť vplyvom tyranského a márnomyseľného správania manželov. Isteže, film je len umelecká fikcia a v tomto prípade veľmi kvalitne odvedená, len takto veľmi vážne brané príbehy považujem za trochu prestrelené. A vôbec nezáleží na tom, či boli nafilmované v roku 1930 alebo 2015.(4.2.2015)

  • Ony
    *****

    Der Teufel soll die Liebe holen. To není citát z filmu. To řikám já.(19.11.2007)

  • kinej
    *****

    Podle mého názoru je Modrý anděl i dnes stále moderní dílo. Je to zejména kvůli nadčasové zápletce a také kvůli hereckým výkonům, které lze u dvou hlavních představitelů opravdu s čistým svědomím nazvat geniálními. Tleskám tomu, jak "filmově" se oba herci v počátcích éry mluveného filmu vypořádali se svými postavami. Nalezli přesně tu správnou polohu herectví, bez divadelního přehrávání, která pasuje ke zvukovému filmu. Upocený gymnaziální profesor i extrémně sexy kabaretní zpěvačka působí plasticky. A ostatní postavy jsou také úžasné, tichý klaun, ředitel kabaretu, jeho manželka jsou symbolem dna, do kterého se profesor řítí. I tyto bytosti kdysi možná žili důstojné životy, aby se z nich staly pochybné existence. V tomto panoptiku zopěvačka Lola důstojně září, jakoby nedotčená úpadkem okolí. Film je navíc krsáně dozdoben nádechem německého expresionismu, což dodává magickou atmosféru doby(23.5.2008)

  • GilEstel
    *****

    První německý zvukový film, odrazový můstek k mezinárodní slávě Marlene Dietrichové. Zároveň počátek spolupráce s režisérem Sternbergem, která dala světu ještě několik vynikajících filmů. Pro mne je to jeden z klenotů kinematografie, jehož síla výpovědi přetrvala dodnes. Nešťastný osud puritánského gymnazijního profesora Immanuela Ratha, je odstrašujícím příkladem dnes stejně jako v minulosti. Puritánství a zásadovost se postupně změní díky okouzlující Lole v pokrytectví, bezradnost a nemoc. Profesorův příběh nám otevřeně říká, že každý muž může lehce najít svou femme fatale. Janningsův výkon v této roli je naprosto strhující. Není sporu o tom, že právě jeho postava a její vývoj jsou hlavním tématem, kterému se kamera věnuje. Navzdory tomu se role Dietrichové stala hlavní postavě zcela rovnocennou a v některých ohledech jí dokonce překonala (pěkný nohy). Závěrečné vystoupení Dietrichové, kdy sedí obkročmo na židli a zpívá Falling in Love Again, v kontextu se závěrečným Janningsovým křečovitým obětím katedry, zcela jasně vypovídá o tragice setkání dvou odlišných světů. 95%(8.1.2012)

  • Legas
    ****

    Škoda, že film ve své závěru drasticky změní žánr. Přitom to nebylo nevyhnutelné. Stačilo podat závěr ve stejně příjemném komediálním duchu, v jakém se nese po většinu filmu. Marlen Dietrich na plátně existuje, exceluje ovšem Emil Jannings.(27.11.2007)

  • Webb
    ****

    Příběh podle románu Heinricha Manna vypráví o rozpadu, o "postupném úpadku hodnot". V průběhu vyprávění je Rath degradován do role klauna, jenž pozbyl lidství, jako ozvuk skutečného klauna, který představuje jednoho z ironických dvojníků hrdiny odsouzeného k záhubě. Sternberg zdůrazňuje s exemplární a systematickou nemilosrdností vertikalitu prostorových vztahů filmu: Rath je vždy dole a dívá se vzhůru na obraz Loly (například když mu hází na hlavu své kalhotky), s výjimkou toho, když je - v parodii jeho autoritářských postojů - zařazen škodolibým divadelním ředitelem mezi božstvo na scéně. [7/10] (Universum Film A. G. - UFA) (Čb. /// Produkce: Erich Pommer /// Scénář: Carl Zuckmayer, Robert Liebmann, Karl Vollmöller podle románu Profesor Neřád Heinricha Manna /// Kamera: Günther Rittau, Hans Schneeberger /// Hudba: Frederick Hollander) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](18.2.2010)

  • Fingon
    ****

    Ach jo, tolik jsem se těšil. Těšil jsem se na Janningse (v Murnauových filmech naprosto excelentní) a taky jsem se těšil na Dietrichovou, kterou jsem do té doby viděl jen jako přece jen už postarší herečku. Zklamali oba. Škoda, škoda... Buď na Marlene nebyl žádný pořádný záběr, nebo fakt vypadala tak příšerně. Asi nejvíce jsem ocenil její provokování v úvodní části, ale to je asi tak všechno.(8.3.2007)

  • Disk
    *****

    První německý zvukový film a hned taková pecka? Bravo! Scéna ponížení bývalého gymnaziálního profesora je tak neuvěřitelná, až mi ho chudáka bylo líto. A k tomu skvělá Marlene Dietrich jako femme fatale. Úžasný zážitek.(31.10.2009)

  • Vančura
    *****

    Film jsem zhlédl dvakrát, Mannovu knižní předlohu jsem přečetl taky dvakrát, a pořád nemám pocit, že bych byl s Neřádem hotov a nemusel se k němu už vracet. Je to fascinující téma lidského úpadku, ke kterému se musím pořád a pořád vracet, a nacházet tam mj. zajímavé paralely s jinými literárními postavami, jako například s postavou homosexuálního spisovatele Gustava von Aschenbacha z novelky "Smrt v Benátkách" od Heinrichova bratra Thomase. Samotný film na mě po druhém zhlédnutí zapůsobil stejně jako poprvé, tzn. je to výtečný klasický snímek z doby, kdy byl zvukový film ještě v plenkách (ostatně "Modrý anděl" je považován za první německý zvukový film, jak jsem se kdesi dočetl). Co je podstatné o tomto filmu říci v první řadě je to, že to není v žádném případě doslovná filmová adaptace románu Heinricha Manna "Profesor Neřád". "Modrý anděl" je, jak upozorňují již úvodní titulky filmu, pouze volně natočen podle podle Mannovy literární předlohy, přičemž Mann se sám spolu s dalšími autory podílel na scénáři, který původní knižní text výrazně pozměnil pro potřeby zvukového filmu. Z knižního profesora Raata a "umělkyně" Rosy Fröhlichové se tak ve filmu stávají profesor Immanuel Rath a lascivní zpěvačka Lola Lola, většina knižních motivů je z filmu vypuštěna, totéž platí pro škrtnutí některých postav (a přidání jiných) a naprosté pozměnění závěru. Film a Mannův román tak vedle sebe fungují v podstatě jako dvě na sobě nezávislá díla, s tím, že film vydatně podpořil popularitu tohoto Mannova nejznámějšího textu, ve kterém tehdy 34 letý literát kritizoval mj. rigidní vzdělávací systém vilémovského Německa a provinční omezenost maloměšťáků s jejich pokryteckou morálkou (s obojím měl osobní zkušenost z mládí). Zcela jiné je ve filmu (mimochodem až fetišisticky zaměřeném na nohy Marlene Dietrich) i pojetí ústřední dvojice postav středoškolského profesora a barové zpěvačky a příležitostné kurvičky - kniha jde samozřejmě více do hloubky a rozehrává vzrušující psychologickou sondu ze světa, který je pro současníky v podstatě dávno nepochopitelný a mrtvý. Přesto má smysl se jak s filmem, tak Mannovým textem ze studijních důvodů seznámit, protože je to svědectví z epochy, která má dle mého soudu stále co říci i lidem z 21. století, byť současný divák musí nutně tento film vnímat v diametrálně odlišném kontextu než tehdejší diváci.(24.1.2012)

  • raroh
    *****

    Heinrich Mann byl tvrdý satirik až anarchistického ražení (německé školství mu muselo hodně ležet v žaludku), je tedy pochopitelné, že nacisty a ctihodnou německou buržoazii musela adaptace, která je patřičně německy drsná (žádná francouzská uhlazenost), pořádně štvát. Osobně mě nadchl démonický výkon Kurta Gerrona v třetí hlavní roli ředitele zábavné společnosti, která se usadila v Modrém andělu. Však se mu také nacisté odvděčili, když ho poslali do terezínského ghetta (kde vedl německý kabaret) a následně do Osvětimi, kde zahynul v plynové komoře.(20.8.2012)

  • Chrustyn
    ****

    Velice povedený a silný film o tom co dokáže udělat žena s mužem. Výborný konec.(30.1.2008)

  • Flego
    *****

    Famózne dielo. Filmársky skvost, keď režisér dokázal aj s pomocou svetiel vytvoriť dokonalú atmosféru a vtisol divákovi osobitý zážitok. Profesor Rath sa postupne pod vplyvom cynickej manželky pretvára v šaška bez štipky dôstojnosti a Emil Jannings podáva svoj životný výkon. Nemilosrdný príbeh sa týmto stáva drásajúcou filmovou lahôdkou.(14.2.2014)

<< předchozí 1 2 3 4 5
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace