Top Gun: Maverick

„Hlavne jej tentokrát nezlom srdce.“ Nikdy, nikdy, opakujem NIKDY by mi ani len nenapadlo, že pôjdem na nový Top Gun do kina. Jednotku som nevidel (neviem, počítajú sa Horúce strely s Charliem Sheenom?), viem samozrejme o čo ide a určite som videl pár minút, ale nikdy som nemal chuť pozrieť si to celé A to už je vážne čo povedať, lebo pozerám v podstate všetko. Dvojka je bomba. Scenár nie je originálny. Fakt nie je. Ale očakáva to niekto? Ponúkne presne to, čo budete chcieť a to mierou vrchovatou. Je tam humor, je tam láska, je tam akcia a je tam samozrejme dojatie. Bol som nervózny z V.K., ale napokon jeho cameo tvorcovia zvládli so cťou (hlavne treba zdôrazniť, že Cruise je veľký frajer, že sa mu neotočil chrbtom). Ed Harris a Jon Hamm strúhajú také tvrdé pohľady že by nimi určite zvládli štiepiť skaly v kameňolome. Po báječných (až fantastických) recenziách som predsa len čakal ešte o štipku väčšiu pecku, ale i tak je to určite jazda za 4*. Pardon. Let. Cinemax TN 2022 (26.05.2022)

Top Gun: Maverick je jedním slovem… fenomenální! Jednička mě nikdy moc nebrala, protože jde jen o lehce přepálenou military pohádku. Dlouho chystané pokračování ale všechno povýšilo o dvě úrovně výš a nabízí špičkový mix dramatu, akce a chlapácké nostalgie. Každý záběr je tu vymazlený k dokonalosti, každé Maverickovo dilema tne hluboko do srdce. Na výbornou pak funguje i zbytek obsazení, hudba, romance s krásnou Jennifer Connelly, odkazování na jedničku, balanc mezi zábavou a napětím… no prostě tu není špatně vůbec nic. Jistě, v jádru nejde o nic objevného a většina zdejších mouder už byla ve filmech tisíckrát. Cruise si ale počkal na jednoduchý scénář vypilovaný k dokonalosti a vyždímal z něj maximum, což v IMAXu znamená nezapomenutelný zážitek, jenž okamžitě pasuji na film roku. Sedmička Mission: Impossible má rozhodně co překonávat. Top Gun 2 je totiž nefalšované mistrovské dílo, které stejně měrou tlačí do sedačky i na slzné kanálky. Zkrátka čirá filmová radost, nad níž by Tony Scott uznale pokýval hlavou. Díky moc, Tome! (IMAXových 10/10) (23.05.2022)

Tom Cruise si zaslouží obdiv. Jeho nadšení pro práci a zápal, se kterým do ní jde, jen těžko hledají srovnání. A přináší to výsledky. Kdo jiný by dokázal dát dohromady Top Gun, Star Wars Epizodu IV, Železného Orla 2 a knír osmdesátkového pornoherce, a udělat z toho podívanou skoro tak půvabnou jako Jennifer Connelly, a tak zábavnou, že si začnete ťukat na čelo až když uprostřed "rozhodně ne ruské" pustiny hrdinové (btw Miles Teller tu nějakým kouzlem fakt vypadá jako klon Goose) natrefí na letuschopný Tomcat?:) Děkuji za pozornost, dál už v kratších větách;) Top Gun: Maverick je esencí osmdesátkové nostalgie, a nebýt toho se Žhavými Výstřely hraničícím koncem, byl by klenotem žánru. Ladí tu úplně všechno, motorem jednostopého stroje počínaje a piánem v baru konče. Jediným překvapením snad je, že nový Top Gun není reklamou na nejmodernější emerické stroje, ale na staré dobré Superhornety v modernizované verzi. A je to i celkem logicky vysvětleno, a na nerovném boji mezi "hodnými" letouny čtvrté a "zlými" letouny páté generace stojí prakticky celá zápletka. Opravdu jsem si to užil, a silně zvažuju, jestli nedat pět hvězd. A víte co? Začínalo léto, zábava s kamarády byla, a Jennifer doslova zářila;) Takže pojď mi hop, je to vlastně něco jako vidět ve dvanácti Den Nezávislosti, takže se to může:) 90% (28.12.2023)

"Kde to jsem?" ptá se Maverick poté, co v zaprášené a začouzené letecké kombinéze (právě přežil havárii testovacího letounu) navrávorá do přeplněného motorestu v jakémsi americkém zapadákově. Všichni zírají s otevřenou pusou, nikdo se nezmůže na slovo, jen malý chlapec vedle něj poděšeně špitne: "Na Zemi." Je to samozřejmě skvělá punchline - Maverick v tu chvíli opravdu vypadá jako návštěvník z vesmíru - všichni jsme se v kině pobaveně zasmáli. Tahle scéna má ale podle mého i jiný, symboličtější rozměr. Dlouho jsem neviděl film, který by se tak vehementně snažil dokázat, že existuje mimo veškeré (geo)politické, socio-ekonomické a ekologické pozemské vztahy. Z toho, řekl bych, plyne velká část slasti, kterou divákům - vedle fyzikality leteckých scén a potěchy z krásných těl lidí i strojů - přináší. Svět, který zobrazuje, je tak lákavě prostý a nekomplikovaný, předvídatelný, pravidelný a čitelný, radost pohledět. Nepřítel sice nemá žádnou tvář ani jméno, ale rozhodně si ho nespletete, když přijde na věc. Historická paměť, dá-li se tady vůbec o něčem takovém hovořit, začíná a končí děním v předchozím dílu. Manuály ke strojům, nejlepším to přátelům člověka, jsou dobré leda tak na to, aby skončily v koši. A tak dál. A tak dál. Už od začátku je ale jasné, jak marná tahle snaha o vyloučení světa z rovnic, vykopnutí světa předními dveřmi, je. Nepřítel je sice prostě Nepřítel (nebo "nepřátelská mocnost"), ale vy z tolika náznaků jasně vidíte, že jde o Rusko, i když to nikdo otevřeně nepřizná. Stíhací letouny sviští nízko nad zemí, kličkují zalesněnými kaňony, všechno to vypadá a zní úžasně, rychlost je hmatatelná, srdce vám buší zrychleně, každý obrat je jako prozření, ale i ten jediný (sluncem zalitý) obraz s digitálními pelikány, které rozežene prolétající stíhačka, stačí na to, aby ve vší té naleštěnosti začaly vznikat jemné praskliny, abyste začali přemýšlet nad tím, jaký dopad mají tyhle velké a rychlé stroje na zabíjení na život "tam dole", což následně korunuje scéna, v níž při nacvičování útoku havaruje jeden z letounů po srážce s ptáky. A to že vás něco takového napadá, to že nad něčím takovým vůbec dumáte, ukazuje, že i při sebevětší snaze o jeho zapření se vám svět vždycky vrátí zadními vrátky - ne, on vám do pečlivě vyklizené místnosti doslova nateče proudem, prosákne každou spárou, každou škvírou, dírkou, puklinou, není před ním úniku -  jiný už ani život "na Zemi" být nemůže. A to je zdaleka nejslabší bod celého filmu. Bavil jsem se, trnul, vznášel se, užíval si tu závrať, ale dělalo mi potíž brát ho jako ryzí spektákl, bezmyšlenkovitě, prostě se mu oddat a nechat se jím vynést do stratosféry, i když se mi snažil tenhle klíč znovu a znovu podsouvat v hesle "nepřemýšlej, jednej". Chtěl jsem, ale nešlo to, ne ze sedačky ve světě, který si všemožnými snahami o slastná "zjednodušení" vytrpěl za poslední století víc než dost. (25.07.2022)