12 let v řetězech

Tak nějak přemýšlím nad tou historií USA. Nebyla moc veselá. Pak přemýšlím nad tou naší. Vrátím se k té USA a napadá mě snad jenom to, že lidi v minulosti byli hrozný svině. Neříkám, že dneska nejsou, ale to co se na území USA od její kolonizace dělo, to nemá snad obdoby. Území vykoupené krví indiánů a následně krví Afričanů, co si tam bílá tvář dovezla, není zrovna něco, čím by se v současnosti dalo chlubit. A Anglický hodně zajímavý režisér Steve McQueen jednu takovou etapu převedl do takového příběhu, že mi po celou dobu filmu bylo hrozně zle. A samotného závěru jsem se málem ani nedožil. No a to si myslím, že s těmi filmy už něco vydržím. Holt nevydržím, takhle drsný film jsem dost dlouhou dobu neviděl. V některých scénách byl cítit totální zmar, totální prohra a smutek z každého dne stráveného na poli s bavlnou. Režisér to ale natočil hodně dobře. Některé scény nikdy z hlavy už nedostanu. A nejenom proto, že se v nich dějí šílené věci, ale i proto, že je režisér záměrně natočil dost zdlouhavě, místy i beze slov. Samotný záběr totiž mluví za vše. No a herci? O těch netřeba zdlouhavě mluvit. Ty všichni na mě totálně zapůsobili. Nejenom hlavní černošské role, ale i vedlejší, ve kterých se předvedla celá řádka známých jmen. (28.02.2014)

Kdo zná McQueenovu tvorbu, tak musí být jednoznačně zklamán. On je silný v komornějších příbězích a tato velkolepá ukázka hnusu, kterým bylo otrokářství, je pro něho příliš velkým soustem. Příběh samotný skrýval obrovský potenciál a jen nás utvrzuje v tom, že nazvat člověka zvířetem je vlastně urážkou zvířete, jenže nakonec z toho vznikl neskutečně chladný film, u kterého člověka z letargie neprobudí ani klasické bičování a nebýt skvělého Fassbendera a jeho úchylné postavy, tak se jedná o, nebojím se říct, skoro prázdný film. Navíc mi tady chyběly časové údaje, které by zvýraznily Solomonovo utrpení. V této podobě divák neví, jestli scény dělí týden nebo rok, což dělá v ději ještě větší bordel a jedná se tak pouze o slepenec "silných otrokářských scén" a očekávaného setkání v závěru, které je však stejně o ničem. Ironií zůstává fakt, že se McQueen dostane do širšího povědomí právě tímto ničím přínosným filmem, který navíc sklidí úspěch i od akademiků, což je taky slušný úlet, ale vzhledem k tématu se to dalo čekat. (10.02.2014)

Mainstreamový film o otroctví, jaký Spojeným státům dlouho chyběl. Nepříjemný, brutální, odvážný bořit zažité představy, že Spojené státy jsou už tři století zemí svobody a spravedlnosti pro všechny. Nicméně zatímco jednotlivé scény na mě dojem zanechaly, jako na celku mi na 12 Years A Slave chybělo cokoliv, co by mě přesvědčilo, že se tento McQueenův počin zapíše do dějin. (20.01.2014)

Někteří to vidí tak, že 12 let v řetězech mělo stát v McQueenově filmografii mezi Hladem (po filmových cenách) a Studem (nad propadnutím mainstreamu), ale dovolím si nesouhlasit. Obsahově o banalitě nemůže být řeč. Když se trápíte v kriminále hlady za lepší život druhých, nebo když jste citově vyprázdněný satyr, co chodí po bytě s holým přirozením, jste sice v okovech, které omezují vaši svobodu, ale činíte tak dobrovolně. Otroctví jakékoliv podoby s lidskou svobodnou vůlí nikdy nemělo, nemá a nebude mít nic společného. S tím režisérovým příklonem k Hollywoodu to taky není tak žhavé, neboť jeho tradiční, standardům se vymykající prvky (vyprávění tichem, statická aranžmá či důkazy, že duch je obalený hmotou) nechybí. Troufám si tvrdit, že zpracovat danou látku R.Howard, S.Spielberg či (chraň nás od zlého) R.Emmerich, vyznělo by vše sice mnohem divácky vstřícněji, ale ducha spalující fyzično by zůstalo v řetězech. P.S.: Tak si pročítám komentáře a koukám, že paaschovi, rytíři bílé kamélie, zase sežraly housenky všechnu úrodu bavlny.. (05.08.2014)

Upřímně řečeno, otroctví je blahobytnému středoevropanovi 21. století poněkud vzdálené téma, a pokud by se emoce vstřebané z takovéhoto filmu měly redukovat na pouhý nezúčastněný povzdech ("to bylo hrozné, co se tenkrát v Americe dělo"), bylo by to dost málo. Naštěstí 12 let v řetězech nenabízí tento patetický jednoúčelový impuls k uronění několika krokodýlích slz, ale dává podnět k hlubšímu uvažování: Otroctví tu není prezentováno jako zlo páchané individuálně jedincem vůči jedinci (nebo skupině), ale jako společenský problém, který je důsledkem nadřazení osobního vlastnictví morálce, nebo lépe řečeno přizpůsobování morálky principu posvátnosti osobního vlastnictví. Jistě, Epps byl zamindrákovaná pokrytecká svině se sadistickými sklony (excelentní Fassbender), ale takový Ford byl vlastně slušný člověk, který otroctví chápal jako přirozenost (neřkuli božskou nutnost), kvůli které měl také Solomona za živou věc, za svůj směnitelný majetek. Rázem se (domyslíme-li tezi o nadřazenosti osobního vlastnictví morálce do důsledků) ocitáme v dnešní době a v našem prostoru (protože co jiného je např. problém "exekucí po česku", ničící celé rodiny pro pár korun dluhu - ať už vzniklého z hlouposti, nevědomosti či opomenutí)? Když se ale vrátíme do poloviny 19. století na americký Jih a k příběhu nešťastného Solomona Northupa, tak je pozoruhodné, jak nepateticky a zajímavě McQueen příběh zpracoval. Jeho osud není interpretován jako především boj chytrého a vzdělaného černocha s hloupým otrokářem (jak by se to lacině nabízelo), ale spíš jako boj vzdělaného člověka zbaveného lidství s nesvobodou jako takovou, jako boj o holý život. Brutalita, elementární nespravedlnost, nemožnost bránit se všemi prostředky (včetně svého intelektu) a maximální utrpení jsou stavy zprostředkované s multidolarovou precizností, které nelze po technické stránce vytknout ani ň. Zimmer sice použitou hudbou vykrádá sám sebe a scénáristův tok času jsem vnímal jako hodně nelineární (čas filmu vs. Solomonův čas; to vypadalo minimálně na kubickou funkci...), nicméně výsledkem je nadprůměrný hollywoodský film, který je možná motivovaný reflexí či vyrovnáním (v tomto ohledu jsou Stud či Hlad tématicky mnohem aktuálnější a v mnohém podnětnější), ale který má celou řádku motivů a námětů ke špekulaci (24.01.2014)