Zátah 2

Skvělé souboje nafasovali povedený příběh, který přes svou ohromnou stopáž ani na minutku nenudí. Taky Iko Uwais už tu není takový ultimátní drtič a ne každá bitka je jeho vítězná. Davové rvačky střídají přestřelky i pěstní souboje jeden na jednoho. Evans vytahuje z rukávu kladiva, mačety, aluminiové baseballové pálky, násady od smetáku a nabízí nejlepší akci - a tím myslím minimálně o level lepší akci než u jedničky. Víc a houšť. Jestli to vůbec jde. (27.06.2014)

Rama, mladý ambiciózny policajt, ktorý ako jediný zvládol neľahkú situáciu tvrdého boja na život a na smrť v mafiánskom baráku, dostáva ďalšiu náročnú úlohu. Infiltrovanie do štruktúr najvyššie postaveného gangstra Banguna, je jediným spôsobom, ako ochrániť svoju rodinu a pomstiť smrť svojho brata. Druhá časť je v porovnaní s jednotkou, rozhodne viac o príbehu a nemá tak zbesilé tempo ako predchodca. Každopádne, kvalita súbojov, choreografie s tým spojené, gore, a proste všetko okolo toho - to je proste "neskutočná paráda". Záverečná 40 minútovka, to sú "orgie". Naposledy som videl takýto nárez s hektolitrami krvi, v Rambo 4. Škoda tej dlhočiznej stopáže a pár (mne) nereálne pripadajúcim, až absurdne prehnaným situáciám počas vybavovania účtov (alebo je to fakt taká drsnota v tej Indonézii???). Ale inak, PALČISKO NAHOR! (22.06.2014)

Zatím nemůžu napsat nic. Finálový souboj mě odnesl do jiného časoprostoru. Na chvíli jsem v Ráji. Až se vrátím zpět na Zemi, dám echo (22.6.2014) --------- Časoprostor se opět překlopil a vyplivl mě zpět do Sluneční soustavy, cože, to jsem byl pryč celý rok?? Mně to připadalo jako pár vteřin... pár zpomalených vteřin, během kterých se mě jemně dotkla paní Ultimátnost, slečna Choreografie a víla Plesající srdce. Způsob, jakým Evans natáčí akční scény, prostě nemá obdoby, zde jsou navíc tyto skvosty zasazené do rozměrného mafiánského příběhu. Už první díl byl v úrovni fightů asi sedmnáct pater nad konkurencí, Berandal to navýšil o dalších pět, přičemž to poslední zpevnil grafenovou výztuží. Nedosažitelné, neprostupné, porovnávat se je marné asi jako soupeřit s Uwaisem ve strečinku. Bojové konfrontace působí jako ty nejšílenější výjevy z Knihy Rubání. Veletoče s bejzbolkou, vybíjená s kladivy a do finále nastupuje Velký CAR, Cecep Arif Rahman, se svými dvěma kerambity a spolu s Uwaisem roztáčí indonézský raketový ruko-lokto-koleno-pato-stroj, který povyšuje obyčejnou kuchyň nejdříve na oktogon a posléze na pohřebiště zbrocené chlístancemi krve. Rozhodně top souboj 21. století. Těžko říct, čeho se dočkáme ve trojce, ale určitě se tentokrát půjdu před shlédnutím vyprázdnit na toaletu, abych se pak při závěrečném zadržování dechu nepos... v obýváku! (8.7.2015) (22.06.2014)

Ani ve snu by mě nenapadlo, že akční film, který má dvě a půl hodiny (!) může po celou dobu fungovat. A on funguje, jak po stránce příběhové (v rámci tohohle poněkud podměrečně inteligentního žánru to je minimálně obdoba Shakespeara), tak po stránce akční, kterážto je NESKUTEČNĚ skvostná a tam, kde by mohl ruční styl Ika Uwaise (Iko Uwaia? Ikeho Uwaise? Jak se to sakra skloňuje?) začít nudit, přicházejí na řadu neskutečně zábavné postavičky ve stylu páru, který rozličnými způsoby masakruje co jim přijde pod ruku a dorozumívá se znakovou abecedou. Je to výtečnej nářez, který je sice o něco méně kulervoucnější, než-li jednička (která má výhodu v koncentrovanější stopáži a funkční jednoduchosti), ale neméně dobrá. A komu se to nelíbí, nechť si začně pěstovat cvičené krtky. Howgh. (24.06.2014)

To, čím se před léty egoisticky chvástal Jackie Chan, dnes v Indonésii umí každý komparzista a kdo neovládá minimálně šestadvacet druhů bojových umění, ten ve filmu nehraje. Nehodlám omdlévat ve vlastních tělních sekretech jako mí předřečníci, leč musím pokorně uznat, že bojové sekvence byly luxusní. Ač jsem hrdé prase rozměrů nevídaných, kterému žaludkem nepošteluje ani incestní fisting, homosexuální felching, nebo obličej Justina Biebera, tak musím uznat, že tato degutantní kuchařka na 100+1 způsob, jak správně separovat mozek od lebky, byla moc i na mě. V některých obzvlášť nechutných momentech jsem tedy protestantsky sklonil hlavu do klína a pokoušel se uklidnit selfieorálem. Pátou hvězdu nedávám proto, že mi bylo absolutně jedno kdo chcípne jako další, pročež jsem v podstatě sledoval jen soubor precizně natočených bojových scén protkaných nudným tlacháním. (23.06.2014)