Equalizer

Zhlédnuto v kině. Upřímně? Když jsem na tomhle filmu byl v kině s kámošem, tak jsme oba po skončení byli spokojeni, dokonce jsme se shodli, že vhodnější název pro tenhle film by byl "Denzel Washington kráčí ve slow motion a vypadá přitom cool", ale že ani to nám nevadilo. Zkrátka spokojenost. Jenže teď, když tenhle film hodnotím pár týdnů tomu, už si nemůžu vybavit nějakou silnější scénu, nebo lepší hlášku. Tohle ale není problém Denzela, nýbrž režiséra, protože čím víc se snažím vzpomenout na nějaké konkrétní scény, tím víc si uvědomuju, že tenhle film je neskutečně rutinní práce. Když jsem si pak prošel režisérovu filmografii, tak mi přišlo, jako by se od snímku Training Day hledal (světlou výjimku tvoří film Olympus Has Fallen) a já jako fanoušek akčního žánru můžu doufat, že se brzy najde a naservíruje nám nějakou tu akci s pořádným příběhem, jak bylo jeho zvykem. 60 %. (27.11.2014)

Denzel Washington vypadá trochu jako přežitý dědeček. Ani ne tak svým vzezřením (řekli byste mu 60?), ale spíš tím, koho představuje. Doby supermanovských, nepřemožitelných hrdinů jsou pryč a díky ukotvenosti v reálném světě a prostředí nijak zvlášť stylizovaném vypadá postava bývalého elitního vojáka Roberta McCalla nepatřičně oproti třeba Johnu Wickovi. Zápletka je přitom v obou filmech podobně nekomplikovaná - Wick i McCall chtějí žít klidný život, Wickovi zabijí štěně a ukradnou auto, McCallovi zbijí kamarádku-prostitutku. I když jeden je hnán čistě pomstou a druhý má šanci někoho zachránit, oba hledají svou spravedlnost a chystají se zničit zločinecký konglomerát. A právě zde je vidět zásadní rozdíl. U Johna Wicka chápete motivaci a nepodivujete se nad jeho konáním, protože je to součástí oné žánrové hry. Kdežto u Roberta McCalla si nejednou řeknete, proč to vlastně dělá, proč zachází tak daleko, proč se vlastně stará, když jeho vnitřní klid nic neohrožuje. Nebo vlastně víte - musí v závěru dojít k tomu, že začne pomáhat lidem, jenže cesta do tohoto bodu není uvěřitelná. (12.07.2015)

Kdyby se volil nový Bůh, dám hlas Denzelovi. Ten totiž na rozdíl od Boha současného umí opravdu potrestat hajzly a jako bonus se s nima vůbec nesere. Jestli to všechno bylo reálné nebo jestli by někdo tak dokonalý vážně mohl existovat je mně volný jak pásek před večeří, protože ještě pořád je tu řeč jenom o filmech a filmy mají především bavit. P.S: A to všechno za hubičku, jak romantické. (Auckland, NZ) (27.11.2014)

Buď to berete, nebo ne, o ničem jiném to není. "To" znamená, že Robert McCall má nervy z oceli a téměř božské schopnosti, takže je úplně jasné, jak to celé dopadne. Maximálně se může stát, že se některý ze sidekicků nedožije titulků, ale co už, takový je žánr;) "To" také znamená, že Marton Csokas je sociopatický démon s o něco méně božskými schopnostmi, a - jak jinak - s efektními vorskými kérkami, před kterými by měl respekt i Viggo Mortensen;) A ten zbytek je tak nějak celkem nedůležitá soustava rekvizit, aby se to celé mohlo nějak hýbat kupředu. Je to méně efektní a prostší, pokud jde o životní úroveň hrdinů a s ní spojené zasazení filmu, než takový John Wick, ale body count je v Equalizerovi taky slušný. Nejsem si jistý, jaký byl smysl natočení tohoto snímku, protože na to, aby rozjel nějakou sérii, podle mě nestačí - ale musím uznat, že Antoine Fuqua to má stále v paži, a že jsem nějakou dobu měl ekvalizér ve Winampu (ano, někdo to stále ještě používá) přebarvený načerno:) Je to zkrátka velmi slušná žánrovka, která nemá hektické tempo a kulometný střih, ale místo toho má skvělé "já vím, že ty víš, že já vím, že ty víš" dialogy. Takže i když jsem se nemohl zbavit dojmu, že se tu někdo snaží navodit dojem, že je to tak trochu jako Leon, pozitiva převažují. A kdybych si měl vybrat, jestli radši znovu tohle nebo Muže V Ohni, tak vyhraje Equalizer. Ale těsně, takže i tady 70%. (18.03.2018)

A já se mu nedivím! Ono postačí, aby si taková kočka jako je Chloë jenom omylem odkašlala, a prostovlasému dědovi, který bydlí o půl planety jinde, se v mžiku ztopoří francouzské hole, péro se mu stočí po zvuku životního šuku na severozápad a začne na starý protézy vyvádět skopičiny. Ostatně, i o mně je známo, že mám pro Chloë jistou slabost - volně přeloženo - prcal bych ji na konferenčním stolku až do skonání světa. A laskavě si nechte ty kecy o pedofilních patáliích strýčka Ištvána. Je jí totiž už krásných 17 let! Jistě, pokud bych se jí rozhodl naklepat maso třeba v Egyptě, kde je sex povolen až od osmnácti let, asi by mi tamější faraoni otvírákem na konzervy separovali koule a hodili je do Nilu, naopak třeba v takovém Mexiku, kde si smíte legálně smočit führera už od ideálních dvanácti, by se mi zase každý rozumný deváťák vysmál, že jsem si na pašování kokainu ještě nevyrobil vlastní vnuky. Takže stačí jen přichystat adekvátní lokaci, nainstalovat konferenční stolek a pak chodit dva roky na přesčas do práce, našetřit si na letenku, letět do New-Yorku, navštívit Jeffa Wadlowa, jít s ním do baru, objednat mu láhev nejdražší skotské, schválně drbnout do skleničky, polít mu klín, dělat že je to nehoda, servilně se mu to snažit utřít, znenadání mu smyslně pohlédnout do očí, nechat přeskočit jiskru, využít příležitosti, překecat ho k výrobě Kick-Ass trojky, propašovat se na natáčení, náhodně v maskérně narazit na Chloë, úlisně ze sebe vypotit "come fuck… bitch" a je to doma! Nic náročného. Jenže já tradičně pohořím už na prvním bodě, protože abych mohl chodit někam na přesčasy, musel bych mít nejdřív práci. Kurva! Filmu bohužel srážím hvězdy za to, že tam Chloë byla jen první půl hodinu a pak až na konci. Kdybych měl zájem dvě hodiny sledovat nesmrtelnýho chlápka, co jednou rukou dokáže zpacifikovat celou americkou kriminalitu, tak se budu dívat buď na Chucka Norrise, nebo na Shreka. Inu, Denzele, nepotěšil jste mne! Míň kokotin, víc Chloë! (14.12.2014)