Infiltrátor

Je to hodně zajímavý film, ale místy takový nudnější. Kdyby to nebylo podle reality, tak bych tomu dal nižší hodnocení. Jinak pár scének bylo moc pěkně zahraných. Třeba ta s dortem byla hezká třešnička. Líbily se mi přípravy na to, jak se mají v utajení chovat. Občas se i objevily překvapující momenty. Závěr byl určitě hodně povedený, klidně mohl být i delší. (25.06.2018)

Infiltrátor si podle mě zasluhuje daleko lepší hodnocení než zdejších dvaasedmdesát procent. Před zhlédnutím bych si netroufal říct, že by mě takový film normálně svým zpracováním mohl totálně odrovnat, ale toho přesně tento snímek docílil. Nedávno jsem viděl od Furmana Obhájce, a tak jsem si musel pustit další jeho výtvor. Atmosféra osmdesátek je skvěle vytvořená, nepřišlo mi to vůbec umělé, ba právě naopak z toho vanula opravdová realita tehdejší doby. V hlavní roli Bryan Cranston, který by za takový výkon zasloužil zlatou sošku. Ono celkově herci zde byli perfektní, nikdo nepřehrával, všichni se zhostili svých daných rolí výborně. Bylo neuvěřitelné sledovat, čím si opravdový agent musel projít. V některých chvílích jsem už opravdu nedokázal pochopit, jak jen ten člověk dokázal udržet kamennou tvář a na vše tak rychle reagoval bez sebemenšího zaváhání. Za to nemůžu jinak než smeknout. Akčních scén tady pár sice je, ale je to hlavně o dialozích. Nejlepšími momenty filmu jsou bezesporu ty chvíle, při kterých byl hlavní hrdina málem prozrazen (vím to, protože z nich šel mráz po zádech a člověk si uvědomoval to nepříjemné napětí ve vzduchu, které se mohlo zničehonic změnit v totální masakr). Jeden z nejlepších počinů tohoto roku. Za mě dávám 90 % (08.02.2017)

Vždycky mě fascinují nářky sportovců, jak je to těžké pracovat pod tlakem. Tohle je tlak, vážení.. Pardál Cranston s vizáží Horsta Schimanskiho si své odvede, ale co je to platné, když Furmanův film jede jako na klavíru položený metronom. Když se k tomu ještě přidá, že člověk předem ví jméno autora knižní předlohy, dostává dramatický oblouk další povážlivé trhliny. Ještěže má agent Bob Mazur zkušenosti s praním, protože já na jeho místě bych nyní při každém startování auta propotil košili a nezůstalo by jen u ní.. (07.09.2017)

Hned první akce je naprosto impotentní a trapná a celá první polovina filmu je líná a trochu zmatená až jsem přemýšlel, že to nedokoukám - nechápu jak to tady můžou přirovnávat k fantastickému Narcosu nebo i Kokainu s Deppem. Druhá polovina nabere dech a dostane se divákovi celkem až dokumentární film o praní špinavých peněz ( čili spíše kancelářský thriller ) , špionování ( retrotechnika) a infiltraci do struktur Medellinského kartelu. A taky trochu psychologický film o tom jak se mlátí skutečný život a ten vymyšlený u agenta Mazury/Muselly. Nakonec to byl film, který stál za vidění a jednu hvězdu navíc dávám za kouzelnou Diane Krugerovou a elegantního gaunera Bratta. Hlavní hrdina hraje dobře, ale při srovnání se skutečným Mazurou, měl být vybrán trochu mladší playboy. (23.11.2016)

Perníkový táta se snaží dostat kokainové taťky? Proč ne, to může stát za to! Dlouho jsem uvažovala, zda mi vadí ta určitá rozvláčnost, táhlost, poklidnost (s občasnými výbušnějšími, akčnějšími scénami), se kterou je příběh podáván. A asi jsem se rozhodla, že vlastně nevadí. Ano, stopáž by mohla být kratší, trochu té akce navíc by se asi také dalo přimíchat. Něco mi ale říká, že ač jsme z jiných mafiánských a drogových snímků zvyklí na vysoké tempo, spoustu krve, násilí a podvědomě to stejné očekáváme od každého dalšího z těchto filmů, tak reálnější obraz daného světa (a světa těch, kteří se do něj snaží infiltrovat) kreslí spíše tento film. Ono než dojde k těm krvavým akčním scénám, je asi v praxi třeba spousta kecání bez násilí, vyjednávání malých a menších dohod, drobných krůčků, budování vztahů, důvěry, příprav k větším akcím; asi je ten mafiánský svět vlastně místy docela nuda. S pocitem, že právě toto má zřejmě film co nejvěrněji zprostředkovávat a že se mu to poměrně daří, mu celkem ráda právě ty zdlouhavější nudnější pasáže i to, že není vždy úplně lehké se ve všech těch přípravách a rozhovorech orientovat (kdo, co, s kým), odpustím. Moc se mi také líbil hudební podkres úvodu a závěrečných titulků. A odnáším si z Infiltrátora dva, pro případnou kariéru protidrogové agentky zřejmě stěžejní, poznatky - dobře si rozmysli, děláš-li pro DEA či podobné spolky, jestli si budeš pořizovat rodinu. Dávej bacha, až se budeš infiltrovat, aby se ti tvé nové já a nový život příliš nezalíbily, mohlo by být pak docela náročné vracet se zpět ke starým známým pořádkům. 75 %. (19.06.2023)