Na jezeře

Chcete zažít skutečnou, depresivní tíseň? Vejděte dovnitř, drátěnou bránou s romantickým nápisem Paradise. Pomalu se noříte do studených vln jezera, naplněného až po okraj lidskou ubohostí, která se na South Island stala normou, a klesnete až na samotné dno poraněné duše malé holky. Je to zlé. Nechat svou vlastní minulost, aby vycenila zkažené zuby a pak se na břehu jezera podívat až na dno flašky. Bolestivě vystřízlivět a uvidět, že lidská slabost a špína je věčná, nedá se ničím smýt, snad jen krví smíchanou s právě prasklou plodovou vodou a fetem, vyrobeným v laboratoři ve sklepě. Jizvy na duši a zmar versus život. Až fantaskně nádherné hory Nového Zélandu a příběh, odehrávající se na březích toho nejkrásnějšího ze všech jezer, do jakého jsem kdy zvracel. Svůj strach z minulosti, z věcí příštích, z celého toho dychtivého a poživačného, ale i zasraného, až k neunesení těžkého života. Jezero uprostřed drsných skalisek a pustých plání, které jsou tak lhostejné k lidským slabostem, úchylkám i ke skutečnému zlu, znásilněná Robin uprostřed sama sebe, cynická glosátorka GJ uprostřed (ne)konečného vesmíru. Já uprostřed ledových vln jezera, kde dochází velmi rychle k podchlazení těla a ochrnutí divácké mysli. Žádné tajemné krimi, jen meditativní depresárna bez rozhřešení, se spoustou nevyřčeného. Temný a neuvěřitelně hnusný seriál. Až na dřeň. Vážená Jane Campion, bylo mi ctí. (18.02.2015)

Ryzí příběh ze sympatického prostředí drsných hochů, kteří nesdílí potřebu zbytku světa mazat si med kolem huby. Hluboký nádech a výdech. Pravda a láska v syrové podobě uprostřed novozélandské přírody předkládá etické otázky, jako je ta, zda je dobro to, co vidíme, nebo to, co opravdu je. Skupinka protivných a těžko snesitelných bab vnáší do ryzí scenérie kopců kolem jezera kontrast sebeklamu i směšné a kruté městské hlouposti. Oproti tomu charismatické duo hlavních postav (Robin a Johno) získává divákovy sympatie záhy. Jen Al má s Robin problém: "Umíš být velmi tvrdá. A nelíbí se mi, že to považuješ za svou silnou stránku." Rozuzlení případu je sice nápadně servírováno od samého počátku, takže konec nenabídne žádné překvapení, atmosféra jednotlivých příběhů, odehrávajících se synchronně na pozadí odporného zločinu, však přívětivě vtahuje do děje až do šťastného konce. Nakonec tedy divák omluví i přeci jen poněkud přepjatou stopáž. Strhující a velmi emotivní je pohřební kytarové provedení Bjork "Emotional landscapes" v předposledním díle, které jakoby vyvstávalo ze samé podstaty příběhu. (12.08.2014)

Po dvou dílech rozporuplné pocity. Potenciál to má, ale vytáčejí mě buranské a tupé postavy, jak vystřižené z amerického jihu a detektivka bez špetky charismatu. Třetí díl rozhodne zda dokoukám, nebo zabalím (a identitu pachatele, na kterého mám horký tip si vyhledám jinak). Zabaleno, možná dokoukám v budoucnu, nebo v příštím životě. (17.04.2014)

Tenhle seriál měl rozhodně mnohem na víc, to říkám zcela otevřeně. První díl celkem slušně pobaví a hlavně navnadí, ale ty zbývající jsou hodně nevyrovnané. Tohle všechno aspoň nějak zachraňuje hlavní hrdinka, v podání, pro mě celkem neznámé Elisabeth Moss a také zajímavé rozuzlení, ale až úplně na konci, které jsem zase až tak nějak neočekával. Kdyby se tenhle seriál zkrátil třeba jen na čtyři díly, vůbec nic převratného by se nestalo. Čtyři mínus. (08.01.2015)

Extrakt všech možných špatných lidských vlastností a charakterů. V tom seriálu není jediná herecká postava duševně vyrovnaná a zralá. každý je svým způsobem duševní "pako". Toto zařadí Česká televize na kanál ČT2? Já bych to bez pardonu odšoupl do "tzv. artu" na ČT art. Ať se na to koukají "znalci" hodnotící plným počtem hvězd tady na ČSFD. Tam takové nenormální depresivní filmařské sjetiny patří. Dojel jsem až do konce, aby někdo nemyslel, že hodnotím po prvním dílu. Tak se tedy vy pěti a čtyřhvězdičkáři mějte. :-) a neberte ujeté filmařské umění až tak moc vážně. V běžném životě je problémů dost a proč si přidělávat depku ještě nějakým ujetým seriálem. (14.04.2016)