Legenda 17

Pro nás je to úsměvný, ale věřím, že v Rusku kdekomu ukápne slza při nostalgický vzpomínce na to, jak za časů huňáče Brežněva Sborná šlapala. A že šlapala, o tom neni pochyb. Jen to nebyla taková idylka a toho patosu tehdá taky nebylo tolik. Kluci byli většinou rádi, když přežili trénink a Tarasov s Bobrovem byli spíš tyrani, než hodní taťkové. Charlamov sám je popsán jako geniální hokejista se sobeckými sklony, kterej nejdřív musí dozrát pro to, aby pochopil, jak moc je důležitej team work. A všechno to končí prvním zápasem Série století, což je kapitola sama o sobě. Jasně, Kanaďani tehdy byli nafrnění a nedávali Ivanům žádnou šanci, ale to, co filmaři udělali z Bobbyho Clarka, to mě naprosto vyřídilo. :D Jinak zápasy, kterejch jsem se trochu bál, mě docela bavily, byť působily poněkud zmatečně. Hokejovejch filmů je málo, tak trošku nadhodnotim a dam 70% a položim tradiční otázku našim rejžům a produkčním: fakt by jsme něco podobnýho nedokázali natočit a zaplatit? Hokejovejch příběhů máme docela dost. (07.12.2013)

Poprvé v životě jsem fandil sborné. Zjednodušený scénář se dá omluvit legendickým zpracováním, ale v závěru film působí (asi nechtěně) trochu jako parodie (sledování utkání s Kanaďany v nemocnici, ve vězení, maskérská práce u herců, kteří představují kanadské hokejisty...). Motivace přečíst si nějaký životopis o Charlamovovi. (13.07.2017)

Športové filmy zbožňujem a hokej je môj najobľúbenejší šport. Je pochopiteľné, že filmy so športovou tématikou "podľa skutočnej udalosti" bývajú často prikrášlené, aby hlavná hviezda alebo team zobrazený vo filme vyzeral, čo najlepšie - len nie je moc dobré, keď sa to moc preháňa, a je úplne trestuhodné, keď sa to preháňa až za hranicu. Súhlasím, Charlamov bol, je a aj navždy bude legenda ruského hokeja, patrí mu všetok obdiv a úcta. No popravde, nemyslím si, že by bol z tohto zrovna nadšený, keďže tu bol vykreslený ako nezničiteľný terminátor, ktorému pri lezení po lane medzi kolosálnymi chladiacimi vežami stačí jedna ruka a po hromozvode vyšplhá aj na 4.poschodie. Je mi jasné, že Rusi sa snažili vykresliť svojho hrdinu v čo najžiarivejšom svetle (aj keď najmä v úvode boli skvelo vykreslené aj jeho slabiny - najmä v jeho egoistickej osobnosti), lenže aj glorifikácia má svoje hranice, a toto bolo až za ne - a poriadne! :(( Navyše kopa scén bola vykrádačka skvelého amerického Miracle (najmä scéna národného teamu, ktorý sa nevedel zjednotiť a stále medzi hráčmi panovala rivalita kvôli domovským klubom). Škoda toho, tešil som sa, že sa mi do rúk dostane ďalší skvelý hokejový film, a som dosť sklamaný. Napriek tomu som za každý film s hokejovou tématikou vďačný. Navyše, ukončiť film po 1.zápase Série storočia, keď Charlamovova kariéra vrcholí, to mi tiež príde poriadne pokrytecké. No a to, že ostatní hráči akoby boli v teame len na okrasu a do počtu ani nehovorím - neviem čo by im spravilo, keby aspoň tých najznámejších ako Treťjak, Jakušev, Petrov a Michajlov aj trochu zakomponovali do deja. A to vykreslenie Phila Esposita a kanadského teamu ako bandy idiotov so žuvačkami? Maximálne prehnané! Na druhú stranu oceňujem, že do filmu bola vložená aj inšia zápletka ako hokej, a hlavne to ako bolo ukázané, že komunistická strana rozhodovala úplne úplne o všetkom (to považujem za veľké plus, že Rusi sú ochotní kriticky poukázať na vtedajší vplyv komunizmu). Btw. aj vám Oleg Menšikov viac pripomínal Vjačeslava Bykova ako slávneho Tarasova? (30.11.2013)

Na podobné životopisné pohádky jsme zvyklí úplně z jiného světového geopolitického směru. Legenda 17 je totiž životopisný film jedné z legend ruské sborné a to Valerije Charlamova, jehož život byl asi rozhodně velmi zajímavý a turbolentní. Bohužel je to hodně sladkobolná pohádka plná klišé a hloupostí. Ani zpracování za tolik nestojí a chaotické nasnímání hokejové akcie mi k srdci taky nepřirostlo a navíc evokuje spíše televizníí film. Je zároveň vtipné, jak v obráceném gardu hrají typičtí ruští voloďové kanadské hokejisty a funkcionáře. Věřím, že na východ od našeho území to mělo asi velký úspěch, ale v rámci žánru je to veskrze průměrné. Škoda, takováhle osobnost by si zasloužila zajímavější zpracování bez všudypřítomné a hloupé propagandy. (11.05.2020)

Nemám ráda kolektivní sporty a hokej a fotbal z celého srdce nenávidím, jen si nejsem úplně jistá, co z toho víc. Podívat se na film o hokejistovi, potažmo o hokeji, můžu přičíst na vrub svojí patologické zvědavosti, z části i sympatiím k některým z herců, nakonec, nemohlo mě čekat nic horšího, než dvě hodiny nudy, stanou se i horší věci. Už úvodní scéna mě zarazila hluboko do židle a výkřik: "ty vole!" se nevztahoval čistě k tomu, co běželo přes obrazovku. Tréninky, bruslení, máchání s hokejkou, nic z toho není nudné. Love story hlavního hrdiny není sladkobolný trapas. Když se Charlamov vzteká, vztekáte se s ním, když Charlamov zpívá, shovívavě mu to odpustíte. (Ne, při tom se opravdu s ním zpívat nedá, ale je to roztomilé.) Závěrečný zápas jsem ve výsledku přes své hokejové ignorantství, které hodlám pečlivě hýčkat i nadále, odhadla. Že mi ale ty opice zvedly mandle, když přežvykovaly při ruské hymně, primitivnější urážku už opravu nedokáže vymyslet ani kanadský hokejista (ano, tušíte správně, nefandila jsem Kanaďanům nikdy jindy, tím spíš ne tady). Na konci jsem, stejně jako v roce 1972 celý Sovětský svaz a vůbec nepochybuji o tom, že i všichni diváci, konstatovala: "Moloděc, Charlamov!" (13.09.2013)