Jack Ryan: V utajení

Je to neuvěřitelný, ale nejvíc to překvapivě tahají zamilovaný kukuče a jednoduše nádherný očiska Keiry Knightley. Chris Pine se kirkovské nálepky nezbavuje snadno, zvlášť když jde o rádoby ultramoderní bourneovský "akčňák" plný zákeřné výpočetní techniky. Branaghova sinusoida splňena: po skvělém Thorovi tu máme další, snadno postradatelný snímek. Zatím nejnevýraznější a bohužel trestuhodně nejzbytečnější (Jack Ryan!!) film roku - ano, vím, že je teprve leden. (27.01.2014)

Na americký film nezvykle deziluzivní zkušenost. Koeppa a Zailliana jsem před novým Jackem Ryanem řadil mezi současnou scenáristickou špičku a Branagh pro mne byl velmi zdatný režisér inteligentních snímků. Jejich společný počin je ovšem ukázkou té nejhorší scenáristické i režijní fušeřiny. V hrubých obrysech scénář sice drží pohromadě (kruhová struktura vyprávění, obstojné propojení vztahové a pracovní linie, ekonomické využití rekvizit), ale jednotlivé scény odhalují zarážející lenost tvůrců při vymýšlení toho, kterak určitou postavu přimět udělat určitou věc. Počet podpůrných konstrukcí, jež před námi vinou nedomyšleně rozehraných situací a natvrdlého jednání hrdinů vyvstávají, exponenciálně roste a jedinou adekvátní reakcí na finálních dvacet minut, kdy všichni náhle projeví zázračnou jasnozřivost a schopnost být ve správný moment na správném místě, je jeden nepřetržitý facepalm. S výjimkou syrové hotelové rvačky, ještě udržující při životě naději, že by mohlo jít o slušný paranoidní thriller à la pozdní Hitchcock, je akčním scénám vlastní tuctovost a nepřehlednost. Přesunout pozornost od režie a scénáře k hercům znamená vykročit z bláta do louže, protože postavy jsou zaměnitelné a obsazené převážně necharismatickými herci. Dvojitá (nebo dokonce trojitá?) expozice pouze naznačí, že by mohlo jít o „origin story“ sledující zrod hrdiny. Ve výsledku není návrat do minulosti využit k možnosti sledovat dlouhodobější vývoj protagonisty, který se de facto nevyvíjí (Pineův výraz je na konci naopak ještě vyjukanější než na začátku), ale slouží především k zesílení pro-amerického akcentu vyprávění: musíme bránit své území, hodnoty a – hlavně – peníze. Podobně se zprvu zdá, že Ryan bude od jiných akčních hrdinů odlišen využíváním intelektu namísto svalů (třebaže Pineův herecký typ je s něčím podobným naprosto neslučitelný), ovšem hlavní, mimochodem dost debilní, infiltrační akci vymyslí někdo jiný a veškeré posuny vyprávění jsou řešeny fyzicky, nikoli sběrem a analýzou dat. Ryan se nakonec jeví jako inteligentnější postava hlavně díky tomu, že je obklopen samými idioty, kteří nedokáží naplánovat operaci nezaloženou z velké části na náhodě. Velkou posilou ansáblu není ani samotný Branagh, jehož zarputilý ruský patriot s jaterními skvrnami a eko-žárovkou by se lépe vyjímal v některé studenoválečné bondovce. Oněm bondovkám ovšem nechyběl nadhled, jehož naprostá absence Jacka Ryana, urážku špionážních thrillerů a jejich diváků, definitivně zabíjí. Pro svou lacinost (nikoli rozpočtem, nýbrž vším ostatním) jde o záležitost použitelnou leda jako Film týdne (nebo jak to dneska nazývají) na Nově. 50% (27.01.2014)

// Tak nějak si představuju, že všechny ty akce probíhající v reálu musí být hrozně nudné, pomalé a přesné - v tomhle případě by ten film odpovídal realitě. Problém je, že já radši tu zábavu. Nebo alespoň šanci, se v příběhu orientovat. Jenže to mi Ryan prostě nenabízí, Chris Pine (ačkoliv ho mám velmi rád) tu prostě pobíhá a hraje si na amerického Bonda, kterému chybí důvtip, jistota a plán. Zde se hraje na náhodu a nelogické posouvání příběhu dál a to mě zkrátka nebaví. Pár elementů ujde, proto hodnotím průměrně, lepších filmů by jste ale se stejným tématem našli imho daleko více, proč ztrácet čas tímto? (14.05.2014)

Kupodivu film nedrží nad vodou Branagh, ale hudba Patrika Doyla. A vlastně ani ta ne. Plus za koupelnový fight, stoky a Kevina, zbytek je naprosto zbytečná straight-to-vhs rutina bez špetky logiky či invence. Poslední záběr pak jen hezky utvrzuje cílovou skupinu televizního diváctva sobotního odpoledne. Na Nově. (a vůbec, co je to poslední dobou za diletantskou módu vynechávání finálních soubojů?) (30.01.2014)

V téhle naivní až blbounké špionážní pohádce jsem vyčenichal dva silný prvky, hudbu Patricka Doyleho a pak jeden špicozní herecký výkon, ale to jméno si musíš najít sám brouku, jen napovím, nebyl to ani Chris Pine, nebyla to ani Keira Knightley (tu film zastihl hodně mimo formu) a nebyl to dokonce ani ten, který tančí se CIA. Film měl spoustu ha ha efektů, kterejma by tvůrci neuspěli ani u obyvatel pařezové chaloupky ale jeden byl tak gogo, že ho tady prostě musím napráskat, odehrává se v okamžiku, kdy Jack musí rychle analýzovat situaci, teroristu a potencionálně ohroženou oblast, jako ty vole, tomu by moh konkurovat snad jenom univerzální český genius Jára Cimrman. Já měl pocit, že Jack nám odpoví i na otázku jestli bylo dřív vajíčko nebo slepice. (29.01.2014)