Dernier domicile connu
L'ultimo domicilio conosciuto
Posledná adresa
Last Known Address
Last Known Address
Režie:
José GiovanniScénář:
José GiovanniKamera:
Étienne BeckerHudba:
François de RoubaixHrají:
Lino Ventura, Marlène Jobert, Michel Constantin, Paul Crauchet, Béatrice Arnac, Hervé Sand, Monique Mélinand, Jacques Marchand, Jean Sobieski (více)Obsahy(1)
Lino Ventura, Marlene Jobertová a muž, jehož jedinou nadějí je úkryt... Marceau Léonetti je policista každým coulem. Navíc policista sice tvrdý, ale čestný a poctivý. Připadá mu směšné, že by ho měl zastrašit opilý násilnický mladík jen tím, že je synem známého advokáta. Bez skrupulí pošle arogantního mladého muže na zkoušku krve. Ale případ se nafoukne do nechutné aféry. Nadřízení se svého inspektora nezastanou a Léonetti je přeložen na předměstí, kde vyšetřuje krádeže kol a holubů. Poněkud „větší“ případ už znamená honění úchyláků po okrajových kinech. K tomuto úkolu je Léonettimu přidělena mladičká policistka Jeanne. I přes rozdíly má tato nesourodá dvojice značné úspěchy. Jednou dostane zvláštní úkol: vypátrat muže, který má být korunním svědkem v procesu s gangstery a jehož poslední známá adresa byla ve XIII. okresu. Začíná dlouhá pouť za svědky, různými byty, ale především za pravdou. Tou, kterou má dosvědčit hledaný svědek u soudu, ale i pravdou, kterou o policejní práci a policii jako takové poznává mladičká absolventka policejní školy Jeanne... Film Poslední adresa vznikl podle románu Josepha Harringtona, který ve Francii vyšel ve slavné Gallimardové Černé sérii. Příběh o zákonu, cti, morálce a především svědomí natočil režisér, scenárista, spisovatel, muž v mládí odsouzený k trestu smrti José Giovanni. Do hlavní role policisty Léonettiho obsadil Lino Venturu, herce s kamennou tváří, jehož výrazovými prostředky byly především oči a síla jeho osobnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (122)
Francouzské filmy pro mně v mém dětství znamenaly symbol západního přepychu a stylu života, protože nic jiného soudruzi do kin nepustili, snad kromě westernů. Obé pro mne znamená silnou vlnu nostalgie a nejinak je tomu u Poslední adresy. A nemusím se přemáhat! Herecké výkony Lino Ventury a Marlene Jobert jsou bezchybné a jak už bývá u francouzských detektivek zvykem - napětí podporuje úžasná dramatická hudba. Režisér vytváří z nepříliš košatého příběhu maximální podívanou, kdy je divák v neustálém očekávání, ale především: největší devízou je francouszká škola precizního střihu, který ani na vteřinu nenudí. A pulsující atmosféra Paříže? Tu by snad zachytil i Zděnek Troška se svým ansámblem, než by je stačili pařížští četníci rozprášit a zabavit jim kameru. ()
Povedená kriminální story s tradičně dokonalým Venturou, jehož charismatickou zář příjemně tónuje přítomnost naivní postavičky Marlene Jobert v sexy kozačkách. Jejich vzájemný vztah se pak pohybuje ve francouzském erotickém oxymóronu tohoto období, platonické napětí jako hrom! Prudérní Francie pak eskaluje ve scénách z "pornokina", kde bych ony úchylky a obtěžování vážně nevymyslel. Baterkou posvítíš slečně do obličeje a už jsi v báni a ještě dostaneš přes držku. Být tohle lascivní Itálie, asi bychom se dočkali jiných rozměrů a úhlů pohledu. Ale to byl jen takový povzdech, ty Marleniny kozačky byly taky moc fajn. Vyšetřování se zdárně a pro diváka zábavně sunulo dál, hudební doprovod dokonalý a stahující se smyčka zla se stáhla i přes očekávané silou nijak neumenšenou. ()
Vybrané filmy spisovatele, scenáristy a od konce 60. let i režiséra José Giovanniho oplývaly v době a krajině svého vzniku hlubokým společenským poselstvím, poukazujícím na omyly či nedostatky policejního a právního systému. Vedle efektního dramatického zážitku, podpořeného výraznými filmařskými a hereckými kvalitami, mají v sobě dodnes sílu nabídnout i spoustu podnětů k zamyšlení. Už mrzký začátek, plný nespravedlnosti ve víru zmanipulovaných výpovědí a ukřivdění, mne začínal psychicky mírně vyčerpávat, k tomu na mne silně zapůsobily i maličkosti či zdánlivě vedlejší scény (scéna s chlapcem a krádeží holoubků, která nám ukazuje komisařův silný vztah ke své práci i dětem). Pak film přechází na delší dobu do zdánlivě oddechové roviny, kdy připomíná klasickou detektivku s mravenčním pátráním po záhadném svědkovi (a s nenásilným romantickým doplňkem v podobě prohloubujícího se vztahu mezi stárnoucím policejním inspektorem a mladou asistentkou). Divák je stavěn do pozice, kdy fandí svým hrdinům, sleduje s nadšením průběh zábavného děje směřujícího k očekávánému odhalení, ale čím víc se k němu blížíme, tím víc přichází nemilé překvapení, které jaksi podvědomě dává znát, že šťastný konec může způsobit nekompromisní tragedii. Tak se mi chtělo ke konci vstát a zakřičet "Nee!", jako málo kdy jindy. Jsou filmy, které vás pocitově totálně rozsekají... které vám možná stačí vidět jednou, ale zanechají ve vás natolik silné dojmy, že na ně nikdy nezapomenete a emoceni nabitý prožitek ve vás bude ještě dlouho doznívat. Poslední adresa je pro mě přesně takovým filmem. 95% ()
Jobertová coby naivka chvílemi dost přehrává, s tím svým diblíkovským cupitáním a vyjeveným olbličejíčkem, nicméně je stále hodně roztomilá a tvoří správný protipól k drsnému Venturovy. Oba dva se pak naběhají až z toho bolí nohy i diváka, ale kupodivu snímek ani chvilku nenudí a je dalek jakékoliv falše a idealizace syrové skutečnosti. ()
Pro mě hodně povedená detektivka, které sice chybí větší "akce", ale Ventura byl prostě frajer a celý film s přehledem táhne od začátku do konce. ()
Degradovaného inšpektora Marcela Léonettiho následne presunú do oveľa kľudnejšieho okrsku, kde sa už momentálne venuje takým náležitostiam, aké si v podstate ani vonkoncom nezaslúži, keďže pátranie po ukradnutých holuboch, či povedzme aj chytanie všelijakých nadržaných úchylákoch v kinosálach, nie je predsa nič v porovnaní s tým, čo snáď „hlavný kontrolór” vykonával predtým, keď to mám mimochodom možnosť vidieť hneď v samom úvode, a to konkrétne v dobre vyzerajúcich, dynamických záberoch s pomaleným obrazom, kedy jeho špecifické vyšetrovacie metódy, trochu hraničia s policajnou brutalitou, ale zároveň k tomu ešte i podotýkam predovšetkým to, že určite nie sú samoúčelnými, ako sa na prvý pohľad môže celkom zdať. Na základe istého „INCIDENTU” sa presunie do menšieho obvodu, kde sa k nemu o chvíľu pripojí i dobre vyzerajúca, ryšavá asistentka Jana Dumasová , že sú čoskoro vyslaní do »veľkého mraveniska« , ktoré sa apropo nazýva Parížom, aby sa pokúsili vypátrať záhadného svedka, ktorý sa ukrýva na neznámom mieste, a tak sa púšťajú do ozaj mravenčej práce... Do pohybu sa onedlho začnú dávať i ďalšie súvislosti s tým vari automaticky spojené, čo znamená v laickom jazyku asi tak to, že našim ústredným postavám, budú postupne stúpať na päty aj nejaké, nové, antagonistické postavy, keď najmä jedna z nich, tá so zvláštnym uchom, vskutku naháňa nefalšovanú hrôzu, ako sa to s ňou vlastne ďalej vyvinie, pričom, máme sa teda na čo tešiť, čo všetko si prichystala pre nás potenciálnych divákov. / Nielenže ma zaujalo naprosto vynikajúce a presvedčivé stvárnenie daného filmového charakteru ➡️ Linom Venturom, ktorého som miestami poriadne ani nespoznával, zrejme nemám až tak dostatočné skúsenosti s protagonistovými filmovými rolami, ktorých očividne má dosť na rozdávanie, ale súčasne ma takmer maximálne okúzlila i jeho krásne pehavá, francúzska kolegyňa ➡️ Marlène Jobertová, ktorej dcéra "Eva Zelená", je rovnako zaujímavou herečkou, aspoň konečne viem, po kom zdedila svoj nespochybniteľný šarm a pôvab, ó áno, a jablko opäť nespadlo ďaleko od stromu ! Progresívny tvorca ➡️ "Jozef Ján", znovu trafil klinček po hlavičke, no ani tentokrát neudelím → úplne plný počet hviezdičiek, pretože mám zdania, že k plnému počtu, proste ešte niečo 'podstatné' chýba, no i napriek tomuto "handicapu", panuje všeobecne veľká spokojnosť, až by som takmer povedal, že určitá nadšenosť. Pochválim tiež i ľubozvučnú hudbu ➡️ od skladateľa Françoisa de Roubaixa. ()
Klasická kriminálka sa rozbieha viac ako dobre, potom sa "zvrhne" len na rutinné vyšetrovanie. Vyzdvihol by som kvalitnú hudbu. ()
R: ČST 2 = 5.4.1987, réžia českého znenia (ČST Brno 1973) = SONJA SÁZAVSKÁ (20.2.2018) ()
Excelentní Lino Ventura v roli tvrdého, neústupného a nekompromisního policajta, který je po zadržení opilého synka prominentního advokáta přeložený na jakési oblastní komisařství. Tam dostává za úkol najít svědka závažného případu. Svědka však nehledá pouze Ventura a jeho mladá a nezkušená kolegyně, ale také vyslaní zabijáci chlápka, kterého by svědectví dostalo do basy. Jenže svědek za sebou pečlivě zametl všechny adresy. Ten kdo by však očekával happyend, bude zklamaný, konec je mimořádně hořký... Vedle výkonu Lino Ventury podali výborný výkon Marlene Jobert a Michel Constantin. Perfektní, dynamická a smutná hudba Francoise Roubaixe. ()
Mesdames, messieurs, Lino Ventura se usmál! A ne jednou ani dvakrát, dokonce sedmkrát! Já jsem si dal tu práci a počítal mu to, protože u předchozích dvou nedělních "venturovek" jsem nezaznamenal úsměv ani jeden. Vida, co s ním dokazala M. Jobert udělat ! Pak se nedivme, po kom má Eva tu fatálnost :-) Thriller výborný, jen ten konec jsem očekával trochu jiný, ale to nikoho nezajímá, co bych já chtěl a přál si. Michel Constantin ve vedlejší roli taky zaujal a nezůstal nepovšimnut. ()
Filmy, ve kterých se tak důsledně a tvrdošíjně po něčem či někom pátrá, mám moc ráda .Tady jsem si toho pátrání užila dosytosti, nechybělo stále přítomné napětí, skvělí herci a krásná hudba. ()
Velmi slušná kriminálka režiséra DVA MUŽI VE MĚSTĚ, José Giovanniho. V paměti zůstane zejména výborná pointa, zmlácení Lino Ventury a právě tento herec s Marléne Jobert... Lino Ventura a režisér - scénárista José Giovanni nespolupracovali pouze na POSLEDNÍ ADRESE. Mimo ní společně natočili ještě dva dobrodružné filmy - DRAVEC (1968) a DRSNÝ CHLAPÍK (1983). ()
Tušila jsem, že to bude pecka, ale že se do Lina zamiluju zrovna zde, a po x jiných filmech s ním shlédnutých, to mne nenapadlo ani za mák. ;-) Tedy, jako herec má v mém srdci místo už dávno, ovšem odteď je tam navíc ešče aj ta erotika. :-DDD Film mne vtáhl od samého začátku. Relativně prostý děj ovšem Liník, Marlenka, Józa a František vyšperkovali k dokonalosti. A stačilo pro to též jen "málo" - sem tam nějaké to gesto, letmý úsměv, flétnu s akordeonem, a třeba i takové zdánlivě obyčejné věci, jako např. déšť, knížku veršů či bezzubého, platonicky zamilovaného staříka. Perfektní scénárista (a režisér v jednom), skladatel a herci by snad vytvořili skvěle i stupidní céčkový horor či reklamu na zubní pastu. :-D Jen jsem doufala ve šťastnější konec, ovšem nějaký takový zároveň i očekávala. Nijak to samozřejmě na kvalitách filmu neubírá (spíše možná naopak). ()
Každý kdo dnes zkoumá neopolar, musí narazit i na jméno José Giovanni. Jak příjemná to bude srážka je vkusem každého soudruha, gangsterká minulost autora je ale něco co nejde úplně minout a jeho kolaborace s nacisty a členství ve francouzské fašistické straně (PPF) je něco co já nezkousnu, takže tento filmař nikdy nebude mým oblíbeným. Poslední adresa je pravděpodobně jedním z prvních neopolar snímků ve francouzské kinematoghrafii a jako takový ilustruje typickou fr. krimi té doby, ale ani zdaleka nedosahuje kvalit mistrovských neo-noirů Jeana-Pierra Melvilla. Roubaixova hudba je v první části místy rušivá a někdy až otravná a trochu narušuje rytmus filmu. V druhé půlce díla slyšíme už jen výborný typicky francouzský soundtrack. Tuto disharmonii si ovšem měla pohlídat režie. Docela funguje chemie mezi Jobert a Venturou, když herečka prý Venturu zrovna moc v oblibě neměla. Produkce: Cité Films ()
Opotřebovaný a dávno všech iluzí zbavený, přesto stále odhodlaný a zarputilý inspektor Leonetti (výborný Lino Ventura) má najít zmizelého korunního svědka, k ruce dostane mladičkou a senzitivní Jeanne, policejní novicku.. To, co se policii nepodařilo za pět let, mají ti dva zvládnout za jeden týden.. Závod s časem začíná, mravenčí práce spousty a stíny čekají.. Sněhulka, Marie, červený kabátek.. ()
Klasická kriminálka "starého" typu. Daleko víc se věnuje vyšetřování a sbírání důkazů než akci. Podobá se sice stovkám jiných, ale neurazí. ()
Nejlepší Giovanniho film. Ventura(slušně dabovaný Janem Vlasákem) s Jobertovou by si zasloužili možná aspoň jeden další snímek. Viva Francois de Roubaix! ()
Velmi dobrý a velmi smutný film. Pět hvězdiček nedávám asi jen proto, že nevěřím tomu, že by se někdo mohl pět let skrývat - neskrývat, navíc s dítětem. Někde musel být přihlášený. ()
Poctivý film. Poctivý ve všech směrech. Když líčí vyšetřování, je to vyšetřování - pomalé a zdlouhavé hledání. Když líčí akci a rvačku, je to rvačka - drsná a surová. A když líčí smutnou beznaděj - je tak beznadějná až člověku zamrazí v srdci. ()
Rádobyakční, odbytá a herecky až negramotná pasáž pod úvodními titulky během které Lino tři výlupky zatkne a jednoho rovnou zastřelí jako by sem spadla z úplně jiného filmu. Zbytek se naštěstí nese v úplně jiném duchu – neběhá se, nestřílí se, výborně sestavená dvojka Ventura, Jobertová nachodí po Paříži kilometry od čerta k ďáblu, pěkně pomalu a důkladně. Film s tou správnou patinou francouzko-italských koprodukcí ze sedmdesátých let, kde se típou cigarety o volant a když dostanete nakládačku, tak to fakt bolí. ()