Kostka

Kostka celkem záhy po vydání získala jak v hororových kruzích, tak i u široké veřejnosti poměrně kultovní status, což více než o čemkoli jiném, vypovídá o stavu hororového žánru v polovině devadesátých let. Sic základní premisa, zamezující vyhlédnout kamkoli za titulní kostku, jejími tvůrci a jejich motivacemi funguje stále dobře (jakkoli pohovněná následnými sequely), zbytek filmových disciplín tu trpí jak Hus. Celé to hyzdí strašlivý střih, scény oddělené zatmívačkami působí bezradně, herci nejsou dobře vedení a vůbec tomu nepomáhaj ani ty strašný žvásty, který z nich znenadání neočekávaně padaj, zřejmě se pokoušející o vytváření psychologického thrilleru. Ono by to bylo asi i jedno, protože prakticky všichni hrajou jak prdel a nad metodou kroucení bulvami, kterou předvádí ústřední černoch, by uznale pokyvoval hlavou i Nicolas 'Not the Bees! Cage. Pětihvězdičkářům doporučuji spíše vzpomínat než osvěžovat. (15.06.2016)

“Big Brother is NOT watching you”. Co se stane, když slasher oberete o vraha i jeho motivace? Vznikne Kostka, mechanicky chladná vyvražďovačka, která zlomyslně odepírá vysvětlení a pohrává si s žánrovými pravidly. Skupina postav se probouzí v železné pasti a pokládá si tři zásadní otázky klasických slasherů: Kdo nás ohrožuje? Z jakého důvodu? A proč zrovna nás? Vyprávění je – a diváka – pak nechá konstruovat možná vysvětlení. Má nějakou souvislost přítomnost zločince a policisty? Lékařky a architekta? Co znamenají čísla u každé místnosti? A proč jsou různě barevné? Ze všech vznesených hypotéz se naplní pouze jedna, a to tak absurdním způsobem, že odhalí všechna úmrtí jako zbytečná. Kostka je ztělesněním absurdní individualistické nadbytečnosti. // A je to i poměrně zábavně vyprávěné. Smrtící pasti v místnostech totiž plní roli vraha pouze v první polovině, protože dynamika se ve druhé obrací. Hlavní konflikty se přesouvají z Kostka vs. postavy k postavy vs postavy. I tak se ve světě, v němž chybí vysvětlení, navazuje na klasické vyprávění – z kontextu stavby se nedozvíme nic, ale obrací se vnitřní dynamika vztahu mezi postavami, která prochází tradičním vývojem. (19.07.2019)

Kostka se mi nehodnotní snadno. Viděl jsem ji už před x lety se spolužačkami ve škole, když se v předsváteční den místo klasického vyučování promítaly filmy a ač jsem si z ní dost pamatoval, neměl jsem jasno, nakolik se mi líbila. V nejedné scéně mě silně vtáhla napětím (prolézání místnosti se smrtelným nebezpečím pro každý vydaný zvuk je vážně atmosférický majstrštyk), zatímco jindy jsem bojoval s pachutí a touhou po co nejrychlejším konci nekonečně bludného kruhu s místy otravnými postavami... a po letech to s rozpolceností mých dojmů nemám o moc lepší. Snad jen více dokážu ocenit zdařilé filmařské aspekty, věřím propracovanosti světa kostky včetně její pohybů a číselných kominací (chápej jako nesmírný klad oproti mnoha rychle zpackaným levným „horrorům“ současnosti!), přestože nejsem matematik ani fyzik. Plně vnímám i závěrečnou myšlenku, působivě podanou se slušným tragickým paradoxem, což můj dojem pozvedá. Viděl jsem více starších filmů, které taktéž rozehrály existenciální situaci skupiny postav hledající řešení v uzavřeném prostoru, z něhož nebylo možné nebo snadné uniknout, a přestože nešlo přímo o horrory, mnohé na mě zapůsobily víc. Kostka mě upoutala některými prvky, silným napětím vybraných scén i dobrodružným „survival“ schématem à la Dobrodružství Poseidonu s postupně znižujícím se počtem přeživších postav putujících nebezpečnými prostory. Můj pocit, že 85 minut je pro toto ryze minimalistické zpracování námětu již přepálených a nasazenou laťku si napětí neudrží po celou dobu, mě však neopustil ve více scénách. Proto dávám zatím jen silné 3*: [70%]  (20.09.2023)

A údajne fungujeme vo svete štýlom "za málo peňazí málo muziky" - hahá, v tomto prípade výnimka potvrdzuje pravidlo. Atmosféra vážne na jedničku! Otázne ale je, či ma viac desili tie matematické výpočty alebo okolitý dopad strachu a beznádeje. Pravdepodobne aj aj. Za celých 90 minút som sa ani raz nepozrel na čas - a to sa stáva naozaj len výnimočne. Že jedna blbá kocka dokáže vytvoriť tak enormne depresívne vlny napätia prúdiace do šedej mozgy kôrovej, spotiť celé telo a vystrieť chlpy ako pri zasiahnutí elektrickým šokom? Tak s tým asi nikto z nás nerátal. (17.03.2011)

Prakticky je prvni dil pribehem stejnej jako dil druhej, jenze tohle je uplne jina uroven. Jednak je to cely takovy spinaveji a i kdyz tu mohlo bejt urcite vic smrti, ty co tu jsou, jsou super. Je dobre, ze reziser nevsadil moc na herce, sice nejsou spatny, ale nic extra se nekona. Daleko lepsi je samotna atmosfera a skvele stupnovany napeti az k super konci, kdy sem na chvily uvazoval i o 5*, ale precejen se tu par slabsich chvilek najde, takze nakonec to max hodnoceni nedam. (25.02.2007)