Symfonie strachu

Takmer komorny umelecky klavirny koncert v podani vyborneho Wood-a, slusne zrezirovany. Co ma trochu rusilo, boli kecy do sluchadiel, ktore by podla mna hocijakeho umelca minimalne rozptylovali. I ked mozno sa mylim a hrat brutalne zlozite party a pri tom pocuvat vyhraznosti niekoho tak chladnokrvneho nerozhodia. :) A tiez ma prekvapil samotny zaver...ze totiz mechanizmus ostal funkcny. Zaujimava myslienka na kazdy pad. (17.02.2014)

Je to už v titulcích. Těm všímavým bude země původu, Španělsko, hned něco napovídat. Ti s dobrým pamatovákem, začnou něco tušit u jména hlavního producenta, Rodriga Cortéze. Tadá. Grand Piano je nevlastním bráchou celkem nedávného Pohřben zaživa. Film je z třetiny naplněn láskou k Hitchcockovi, z třetiny je plně premise oddaný a zbytek plní, s přibývajícími minutami více a více, směšný děj. Ale vlastně proč ne, odpustili jsme to Telefonní budce a dalším, konceptu zaslepeným filmům, tak proč nedat pass i Grand Pianu. Snaživá režie a Elijah Wood v hlavní roli si ho dneska vybojovali. 60 % (12.04.2014)

Eugenio Mira. Hmm, to jméno si budu pamatovat. Grand Piano je vzdáleným příbuzným Telefonní budky Joela Schumachera a thrillerovým kamarádem snímků Briana De Palmy, jako třeba.........Hadí oči. U prvního příkladu vidím spřízněnost příběhovou. U druhého, způsob, jakým režisér a kameraman pracují v rámci omezeného prostoru, u Grand Piana konkrétně v prostoru koncertní síně. Napětí by se díky pečlivě zvoleným záběrům, v nichž kamera poletuje v prostoru, dalo doslova krájet. Ale nejen to, vše je výborně sestříháno, nasvíceno a celkově natočeno se zjevným potěšením v detailech, což poukazuje na profesionalitu tvůrců. Body strhávám za momenty, kdy film opouští koncertní síň a vydává se po ohraných thrillerových kolejích do sféry průměrnosti. Kdykoli tak učiní, atmosféra hustého napětí zmizí. A také za vyvrcholení příběhu, kde mělo napětí gradovat a nikoli stagnovat a upadat. V rámci žánrového cvičení byste tento film, nicméně, minout neměli. 7/10 (08.03.2014)

Tento snímek jsem chtěl původně vidět hlavně kvůli Elijah Woodovi, ovšem má očekávání se ještě mnohem více zvedla při zjištění, že za scénářem k tomuto filmu stojí Damien Chazelle, tvůrce jednoho z mých nejdokonalejších filmových zážitků, Whiplash. Nakonec ale bohužel až o takovou pecku nejde, jelikož celá zápletka až příliš okatě pomrkává po Schumacherově Telefonní budce, jen s tím rozdílem, že je mnohem hůře zpracovaná, a to jak ve smyslu vyšponovaných dialogů, tak postupné gradace, napětí, ale především významu celé té hry mezi postavou klavíristy a vyhrožujícím telefonistou, kdy se hlavně závěr v podstatě zvrhne jen v tuctový thriller, s hodně nenápaditou, obyčejnou pointou. Tvůrci zde navíc nikterak nezapojili atmosféru, která by jistě též pozitivně přispěla k lepšímu výslednému dojmu a vytknout musím i pár vážně naivních scén, které filmu také dost ublížily. Co se jinak obsazení týče, Elijah bude mlaďounce vypadat snad ještě i v šedesáti, každopádně svou roli zde zvládl poměrně přesvědčivě, ovšem zklamalo mě (ne)využití Johna Cusacka, na kterého jsem se též těšil, nicméně ve filmu hraje především jen jeho hlas. Celkově se ale zkrátka jedná o takový poměrně nevýrazný thriller, který sice určitě nenudí, zároveň ho ale nemá naprosto co vytáhnout z onoho pomyslného, obyčejného průměru. (28.01.2021)

De Palmovská kamera tomu dodala rozhodne na pikantnosti, avšak ani to nič nemení na fakte, že inak táto zábavná jednohubka je klišoidná a z hlavy rýchlo vyšumí. Nepomáhajú tomu ani herecké výkony: Wood je tlmený a nevýrazný, jeho filmová partnerka je fyzicky otravná, Cusack má svoju badass postavu písanú ako nesvojprávneho idiota, čo prehral na automatoch celý svoj majetok a tečie mu do topánok. Nakoniec jediné zapamätateľné pozitívum tu zostáva réžia a zaujímavá kamera. (18.02.2014)