Ghost in the Shell

Ghost in the Shell, co by komplexní fikční svět, jako snad jediný svým filmovým zpracováním naplňuje kyberpunkovou ideu v nejvyšší možné dokonalosti v duchu technologických amalgámů kyberprostorových abstrakcí (atrakcí ;-)) Williama Gibsona, Bruce Sterlinga a později především Neala Stephensona. Přinejmenším se světem W. Gibsona zde lze nalézt analogie dostatečně silné, aby bylo lze rozpoznat odkud vítr vane. A že v případě Ghost in the Shell vane opravdu razantně. Především ve vyjádření kyberprostoru (matrixu, metaverza) jako alternativní reality, která tu není popřením reality „skutečné“, nýbrž spíše jejím prodloužením, rozšířením, nadstavbou. Tato dichotomie sdílené reality zde existuje v symbióze, která si naprosto odpoušťí konzervativní a zpátečnické tendence některých pseudoprogresivních filmových výtvorů, jenž ji staví do nemilosrdného duelu kdo z koho – lidé vs. stroje, fyzická rovina vnímání vs. neuro-synaptický klam - (viz Matrix Trilogy). Ve světě Ghost in the Shell se konflikty a mýty pohybují na vyšší myšlenkové platformě, tzn. že tu jsou staré dualismy duch/stroj prezentované bez zbytečného akcentu na jakýsi mýtus boje dobra se zlem v podobě dehumanizované strojokracie. Tento mýtus je nahrazen postmoderním mnohovrstevnatě stratifikovaným světem, jenž je tvořen hustou informační sítí, jejíž nodální uzly představují centra vlivu politických, ekonomických, technologických a sociálních struktur. Světem, kde jde technologická emancipace ruku v ruce s emancipací genderovou (A.I., jež nabývá statutu autonomně uvažující entity je pro kyberpunk stejně typickým prvkem, jako silný a vůdčí ženský charakter, zde prezentovaný majorkou Motoko). Anime forma kyberpunkovému prostředí rozhodně neuškodila – právě naopak (kdyby Mamoru Oshii podobně zpracoval slavného Neuromancera, rozhodně by se neměl za co stydět a lidstvo by se konečně dočkalo adaptace Gibsona na odpovídající úrovni). Jestli někdy hollywoodčané vyrobí hraný remake, kde bude Motoko hrát Milla Jovovich, Batoua Keanu Reeves a šéfa sekce 9 Aramakiho Morgan Freeman, nechci to vidět (budu se dívat jen škvírou mezi prsty ;-)). Nicméně abych to zbytečně neprodlužoval: Ghost in the shell nemůžu než doporučit a to ve všech formách, které jsem měl možnost vstřebat a to všem, kdo se nebojí pohledu do syntetických duhovek kybernetické krásky Motoko. (04.05.2005)

║Rozpočet JPY330,000,000$-miliónov║Tržby USA $515,905║Tržby Celosvetovo $10,000,000║ Ja by som to bral ako inšpiráciu pre vznik filmu Matrix, má to úžasnú animáciu a ohlušujúcu doprovodnú hudbu, pohlcujúcu atmosféru, strhujúcu akciu, rovnako tak kostra príbehu zaujme ale je tam strašne moc rozbehnutých indícii, ktoré by potrebovali širší rozmach pre doznenie, troška doladiť a je tu úplne dokonalé. /80%/ (15.05.2009)

Jedno z nejlepších anime vůbec. Jedno z nejlepších scifi vůbec. Nejspíš není potřeba toho napsat o moc víc. Přitom žádná jednotlivost není úplně bez chybičky, hudba je sice geniální (a to neskutečně), ale jen v pár opakovaných melodiích, kresba je skvostná, přitom hlavní hrdinka na docela podivnou tvář (ale zas alespoň nevypadá jako patnáctiletá mutantnka s hrudníkem nezměrné velikosti, což je zcela jasně megalomanskké plus) a ani ten děj není tak geniální, jak se mnozí tváří, ale... Jako celek je to naprosto skvostné, zářivé (díky špinavosti kresby naštěstí ne doslova, aneb Blade Runnerovský vizuál navždy), dokonalé et cetera, et cetera, howgh. (05.03.2014)

Vizuální masterpiece, který mi svojí náladou místama připomínal BLADE RUNNERa. Má ten samý lehce depresivní feeling, metropole budoucnosti je stejně vizuálně působivá. Animace je opravdu jedinečná, velmi vynalézavá a první půle mi svojí atmosférou a spíše lehkým plynutím děje připadala jako filmová báseň s velkým důrazem na detail. Hudba Kenji Kawaie je jemná, meditativní a do nálady snímku nádherně zapadá. První půli filmu jsem si labužnicky vychutnával, v té druhé jsem se ztrácel v přemíře dialogů, ve kterých cyborgové řešili obligátní problémy na téma "může mít stroj duši" a "co to vlastně duše je?" a a děj působil lehce zamotaně. Druhá půle filmu vysoce nastavenou laťku neudržela a konec je neuspokojivý. Náhle naskočily závěrečné titulky a ve mně zůstaly smíšené pocity. Takže jenom za čtyři*, možná, že po druhém shlédnutí změním názor. (19.03.2004)

Film, který mate, navádí do slepých uliček a najednou v onom okamžiku pochopení divákovi nezbyde než překvapeně zírat a krotit nadšení. V důsledku je tak z Ghost in the Shell neuchopitelné, ale zároveň neskutečně poutavé anime, které by s trochu lepší prací s postavami mohlo ztratit dojem chladnější podívané a díky tomu jít klidně nejvýš. (03.07.2006)