John Wick

„Vypadáš hrozně.“ – „Ne, vypadám jako na odpočinku.“ Co do „coolovosti“, atmosféry a akce (+ choreografie „bitko-přestřelek“) jsem byl spokojený. Překvapí i přítomnost humoru spojeného se světem nájemných zabijáků koncentrovaného ho „speciálního“ hotelu (od uklízeče přes vrátného, doktora, barmanku až po nejednoho „bývalého“ kolegu). A téma odskočení si vysloužilých zabijáků z důchodu (či nějaké jeho obdoby), ať už pro to mají důvod jakýkoliv (i když nejčastěji za to „samozřejmě“ mohou zlí Rusové-ze současnosti např. Equalizer, November Man, 3 loňské tematicky nepříliš vzdálené filmy s Neesonem), teď dost frčí a divácká poptávka zřejmě ještě nějakou chvílí vydrží (sám jsem zvědavý, kdy se konkrétně mně začnou zajídat). To, co však ve filmu naprosto selhává, je nějak smysluplně vystavěný příběh. Možná se zdá přehnané něco takového po akčňáku žádat, ale jestliže má už po cca 50 minutách John na mušce zdroj jeho nenávisti (ničím a nikým nekrytý) a naprosto nepochopitelně ho neodstraní (přestože jen chvíli poté po něm metá jednu kulku za druhou), jednoho napadne, že si vzala slečna Logika pořádnou dovolenou (což bohužel neplatí jen pro tuto scénu) a tvůrci evidentně neví, jak ty standardní cca 2 hodiny rozvrhnout tak, aby je mohl hlavní hrdina celé prostřílet a promlátit (s nahněvaným výrazem a sem tam nějakou hláškou navrch). A to se mi jeví jako dost podstatný nedostatek. Stejně jako onen fakt, že někdo někoho neodstraní (ano, nepřekvapivě se to týká především hlavního hrdiny), což se děje tak často, až to působí nechtěně směšně. O naprosté nezničitelnosti Johnových stehů (zřejmě zázračný hotelový doktor) a vůbec celé jeho osoby (je pouze omračitelný) se asi nemá moc cenu dál rozepisovat (i když to, co v závěru následovalo po opuštění vozidla, mě strašně rozesmálo…znovu však nechtěně). Pro někoho nepodstatné a snadno přehlédnutelné detaily, mě však při sledování dost rušily. A díky nim film nemůže v mých očích překročit hranici průměru. „Ahoj, Johne.“ – „Čau, Jimmy. Rušení nočního klidu?“ – „Rušení nočního klidu. Už zase pracuješ?“ – „Ne, jenom něco vyřizuju.“ – „Dobře...necháme to být. Dobrou noc, Johne.“ – „Dobrou, Jimmy.“ (26.01.2015)

Jak už napsal Marigold, takhle měla vypadat filmová adaptace Maxe Paynea. Noirová stylizace (neony, déšť, noc, velkoměsto). Lehce „cheesy“ pulpová atmosféra. Komiksově nadsazené univerzum ruských mafiánů a nájemných vrahů (s tak promyšlenou mytologií, až mne překvapilo, že předlohou skutečně nebyla žádná komiksová série). Revenge zápletka ohlodaná na kost (ale ne tolik, abychom nechápali hrdinovu motivaci). Melodramatické flashbacky jsou nenásilně zakomponované do hlavní dějové linie a většina zúčastněných ví, jak to v podsvětí chodí, pročež mohou jít bez dlouhých úvah a řečí rovnou k věci. Prosté pozadí hrdinova příběhu ani zbytečná slova tak nikdy na dlouho neodvádí tok vyprávění daleko od akčních scén. Díky ukázněné kameře, delším záběrům a opodstatněným střihům jde o scény krásně přehledné, připomínající více asijské akce (k nimž režiséři přičichli díky spolupráci s Wachowskými) než současnou „realisticky“ roztřesenou hollywoodskou produkci. Čistý styl snímání likvidačních scén, s plynulými přechody mezi jednotlivými záběry, navíc souzní s čistým stylem práce Johna Wicka, který si potrpí na uklizeném kvartýru a většinu zloduchů pro jistotu umlčí kulkou do hlavy. Kromě možnosti vychutnat si choreograficky elegantní, precizně rytmizovanou kombinaci střelby a bojového umění v plné kráse tak styl akčních sekvencí slouží zároveň k charakterizaci protagonisty, na kterou pro všechno zabíjení jinak nezbývá moc času. Pro vychutnání filmu zároveň nepotřebujeme vědět víc, než že je John Wick cool zabiják. Zde se nabízí další paralela s akčními videohrami, které v prokreslování postav nezacházejí o moc dál (další podobnost pak lze spatřovat v hotelu, který funguje jako save-pointu, kde si hrdina může odpočinout a nechat se vyléčit). Svou videoherní povahu film pro větší názornost tematizuje také vtípkem zakomponovaným do jedné z akčních scén, kdy se protnou fikční světy hry a filmu. John Wick ukazuje, že snaha vycházet vstříc hráčům (a na ni vázané těžení z videoherní estetiky) nemusí spočívat jen ve frenetickém střihu. „Herní“ může být film také důrazem kladeným na maximální přehlednost akce a přímočarostí vyprávění, která není zastíraná, nýbrž hrdě stavěná na odiv. Jestliže druhý Zátah dosud v kategorii nejlepších akčních filmů letošního roku neměl silnou konkurenci, teď už ji má. 80% (15.10.2014)

Čekal jsem o krapet větší „pecku“, myšleno lehce nápaditější, ale i tak převládá spokojenost. Keanu Reeves je po několika matných projektech tam, kde ho mám rád, Chad Stahelski má několik kaskadérských zářezů a je na něm patrné, že osmdesátá a počátek let devadesátých jsou jeho šálkem kávy. Akčních perel je v posledních letech pramálo, samozřejmě tahle nabízí mnoho otázek na logické přešlapy, ale kdo si chce užít nářez plný zlámaných vazů a prostřelených hlav, je tu správně. Ostatní nechť si raději zapnou Tarkovského. Tady se jede na brakové vlně, příběh je přímočarý á la ztráta milované ženy, mrtvé štěně, banda cool zabijáků a jeden nasraný návrat na scénu. A tvůrci, kteří se jednoduše chtějí vyblbnout. Jednotlivé přestřelky šlapou v jiném tempu, mají různou atmosféru, škoda jen, že se víc nepodařilo prodat fyzično (jako v prvních 96 hodinách). Mile nadsazené, choreograficky elegantní a sakra přehledné. (06.02.2015)

║Rozpočet $20miliónov║Tržby USA $43,037,835║Tržby Celosvetovo $88,761,661 ▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $25,257,599║ Tržby za predaj DVD v USA $22,891,230║ akčný nárez roka 2014, Keanu Reeves valí ako v kedysi Matrixe, priamočiara likvidačná akcia, ktorá schová aj konkurenta Equalizer, akčná smršť kde je non-stop na čo pozerať, ruky-nohy-náboje lietajú v rýchlom slede, proste masaker, akčná maškrta ktorá nemá konkurenta široko ďaleko, plus na vrch to má luxususné obsadenie a nápadito vytvorený svet zabijákov, kde nechýbajú pravidlá a samozrejme že príde aj na nevyhnutých "upratovačov" čističov obetí a po Johnovi Wickovi ich ostávali fakt kopy /100%/ (17.01.2015)

Nedávno štvali Denzela Washingtona Rusové v Equalizerovi, nově jim nemůže přijít na chuť John Wicků. A nikdo se mu nemůže divit, protože takovej psí kukuč, obzvlášť když je to ještě prtě, je nezapomenutelnej (to vím, protože jedno takové nahaté zviřátko mi pobíhá doma). Takže klika, že John nebyl žádnej flegmouš, kterej by nad smrtí svého čtyřnohého miláčka pouze mávnul rukou, ale naopak že se neskutečně naštval, a ještě větší klika, že já byl v lehkém alkoholovém rozpoložení, tudíž jsem nad dějem moc nepřemýšlel a chtěl se pouze bavit, což se mi s každým odbouchnutým chlápkem dařilo víc a víc. Slušná akční jízda, po které se mi bude vedle mého (někdy až moc živého) psa usínat dobře .. (07.07.2015)