Král Artuš: Legenda o meči

Čekal jsem něco na způsob Svatého grálu od Monty Pythonů v modernějším podání. Ne že by mi jej pár (ale opravdu jen pár) scén nepřipomnělo, ale jinak se jedná spíš o něco mezi zábavnou popcornovkou typu Příběh rytíře a (bohužel ve větší míře) komiksovou onanií alá 300: Bitva u Thermopyl. Guy Ritchie bohužel tentokrát natočil překombinovaný bordel, plný nepřehledných digitálních scén (sloni a obří had byli už dost za hranou), v nichž se utápí nevelké množství zábavných scén a hlášek (Můžeme z vašeho domu zastřelit krále?). Za ně a slušné herecké obsazení dávám 40%. (18.07.2020)

Ritchieho fantasy gangsterka je možno dostatočne osobitá, ale postráda dušu. Skratkovitý a roztrieštený príbeh, kde sú postavy a ich motivácie odstavené až niekde na tretiu koľaj, tak musí zachraňovať výhradne dravá videoklipová forma. I tá sa však dokáže rýchlo opozerať a v druhej polovici film už len mechanicky a bez napätia speje do očakávaného a nijak zvlášť vygradovaného finále. A to je rozhodne škoda, tak nápadito natočený blockbuster tu nebol už dávno.No to z neho ešte nerobí naozaj dobrý film. (28.07.2017)

Užila jsem si to více než Strážce Galaxie minulý týden. Ta hravá režie Guye Ritchie mě hodně baví. Pasáže, které by obyčejně v jiných filmech zabraly půl hodiny, Ritchie dokáže díky rychlému střihu a nápaditosti vměstnat do pěti minut, přitom divákovi neunikne nic podstatného. Některé pasáže vyložené lahůdkové (útěk z města), velice dobrá hudba, Jude Law výborný zaporák a Charlie Hunnam má velké charisma. Občas mi vadilo až příliš CGI, ve kterém se divák ztrácí, ale celkově je ten film prostě zábavný. Moc doufám v komerční úspěch, potenciál pro dobré pokračování tam bez debat je. (13.05.2017)

Říkala jsem si, že když už nic, tak alespoň soundtrack Daniela Pembertona by měl být skvělý, ale i tam jsem byla zklamaná. Některé skladby měly náběh na to být boží, ale filmem byly tak utopené... Celkově jsem měla dojem, že pro mě byla Legenda o meči jen jeden velký shluk šumu. Naplněný až po okraj, ale žádný ze svých triumfů nevyužíval správně. Všechno to stálo 175 milionů dolarů (wtf už samo o sobě) a před natáčením trvala příprava šest let a stejně to vypadá tak ponuře, digitálně a odtažitě a nepropracovaně jako libovolný televizní fantasy film, kde používají meče z plastu se svítícími led diodovými runami a místo kroužkové zbroje mikiny s drátěným potiskem. Jestli takhle bude Guy Ritchie pokračovat, tak už mu brzy nikdo nedá peníze na další filmy. Ačkoliv jsem si některé z postav stihla trochu oblíbit (a většinou kvůli již existujícím sympatiím k jejich hercům), tak mi přijde, že nejvíc filmu chybí srdce. A možná nějaká trochu umírněná hlava. Nejvtipnější věc jsem se dozvěděla až po filmu, a totiž že v civilním životě je partnerkou Charlieho Hunnama žena jménem Morgana. (07.09.2017)

Krátká verze komentáře pro generaci mileniálů s poruchou pozornosti: KRÁL ARTUŠ: LEGENDA O MEČI je - méně odborně napsáno než následující řádky - nedostatkům navzdory totální námrd a nejlepší dark fantasy od BARBARA CONANA. Dlouhá verze komentáře: Tento v zahraničí komerční i kritický fail je především dokladem toho, že Guy Ritchie je rozjížděč franšíz, které nikdy nedorazí do cíle (SHERLOCK skončil po dvou dílech, KRYCÍ JMÉNO U.N.C.L.E. vzhledem k propadu v kinech zatím u prvního). A stvrzením, že tento tarantinovský epigon (spolu)píše a režíruje esteticky úchvatná díla, která mají společné zpřítomňování samotného procesu poskytování otázek a odpovědí na úrovni vyprávění a stylu. Poetiku má jednotnou, ozvláštňující je akorát zasazení do na oko jiných žánrových (dark fantasy) a historických (artušovské legendy) tradic. LEGENDA O MEČI přitom efektivně kombinuje poetiku (zpřítomňování narace) se zvolenou tradicí (hra s legendami usazenými kolem kulatého stolu), protože legendy byly vytvářeny, šířeny a proměňovány hlavně ústně._____ Ve filmu tak může být řada montážních sekvencí vycházejících z rozpravy postav, která má podobu jednou flashforwardů (záblesků budoucího dění), jindy flashbacků (vzpomínek na budoucnost), onde zase flashsidewayů (mentálních projekcí možných věcí příští), támhle zase nespolehlivých pasáží, případně kombinace několika časových rovin a vizí či představ, protože proč ne. I ve zvukové stopě je slyšet cockney nářečí a v hudební staroanglické balady či zesilující dechy, které nejsou součástí světa příběhu atd. Jasně, má to své nedostatky. (Vyprávění založené na zpětném vyplňování mezer z výpustkového úvodu je místy ubíjející. Stavění toho povědomého z cameloťáckých legend do nového kontextu je zase odvislé od znalosti předchozích zpracování od Bressona přes Boormana či Pythony až po uctivější hollywoodské verze. Není to pro mimetické mimoně a mimoňky, protože tohle na rozdíl od podobně neuctivého Scottova ROBINA HOODA nelze interpretovat jako reflexi soudobé situace v Anglii.) Neva, místy jsem fapoval nemálo, i když nejsem cílovka (= chlapci, jimž ještě nesestoupila varlata). (17.05.2017)