Zátopek

Plešoun Ťopek si vyběhal pět olympijských medailí a Neužil si jistě doběhne pro několik filmových cen, poněvadž Zátopkovu mluvu, dikci i křečí modelované grimasy předvádí až podezřele autenticky. Stejně jako jeho bujarou, přesto poněkud podivínskou povahu. Film možná paradoxně víc osloví zahraničního diváka - našince můžou trochu otravovat doslovné scény na téma "socialismus versus úspěšný člověk". Přeci jen už jsme to viděli a četli (a starší z nás zažili) mockrát. Masivní výprava a soundtrack jsou další dvě věci, mající mezinárodní parametry. Retrospektivní forma vyprávění hezky vrství zásadní momentky Zátopkova života, v nichž se střídá běžecký fanatismus, souboj s totalitním aparátem a věčná bitva na poli manželství. Až je možná škoda, že se víc nepřitlačilo na pilu. Každá scéna má totiž náboj, technickou kvalitu i herecké zastoupení, scénář zase skvělou strukturu i volbu situací, v zátylku neustále cítíte potenciál i hrozby na všech frontách... ale TO tnutí do nervových zakončení, TEN pravý FEEL přijde jen málokdy. Klouže se spíše po povrchu, jak se říká. Jako filmu tak Zátopkovi zlatou medaili sice nedám, ale jsem rád, že ho máme. Je suverénní a kouká se na něj moc dobře. (27.08.2021)

Mezi zásadní klady filmu bych zařadila zbourání rovnou dvou klišé zároveň. Sportovní film, který není pouze o tom, kterak břídil tvrdým tréninkem ke zlatu přišel, to je pomalu zázrak sám o sobě. Životopisný film, který se více soustředí na dobové konotace, jež utvářely signifikantní milníky v životě dané osobnosti, než na samotnou postavu, to už je skutečně mimořádné. Poměrně zásadní výtku bych však měla k realizaci sportovních scén. Chtěla jsem být napjatá, jak maratón dopadne, chtěla jsem Zátopkovi fandit, ale Ondříček mi to svým až nehorázně chladným odstupem neumožnil. Je smutné, když jsou dokumentární filmy  mnohem emocionálnější, než hraný snímek. (20.09.2022)

Pátrání po Ťopkovi. Tvůrci protagonistu situují do různých rolí, aniž by se dokázali rozhodnout, která byla tou životní. Někdy se projevuje jako prosťáček, který zásluhou své bezelstnosti proběhl bez větší újmy poválečnými československými dějinami. Jindy jako pragmatický sólista, který uzavřel dohodu s mocí, aby mohl běhat. Jindy jako osvícený muž pevných zásad, skvělý přítel a mentor… V různých epizodách poznáváme různé Zátopky, pro které jsou stěžejní různá témata. Jako nejnosnější a postavami v bolestně doslovných scénách nejčastěji probíraný se jeví motiv konfliktu mezi běháním a rodinným životem, rozvíjený paralelně v příběhu australského kolegy, kterého Zátopek povzbuzuje víc v udržení dobrého vztahu s partnerkou než v běhání. Stejně jako řada dalších nadhozených motivů ale není dotažený, neslouží k tomu, aby rozbíhavé vyprávění semknul. Dana se prostě smíří s tím, že její manžel děti nechce (což je trochu stereotypně v podstatě to jediné, co ji trápí), náznak partnerského odcizení vytvářející očekávání v linii ze šedesátých let (dopis, ženina nepřítomnost) k ničemu nevede. Dana se zničehonic zjeví, připraví vajíčka a znovu s Ťopkem trénuje, jako kdyby se mezi nimi nic neudálo. Film zakládající ambivalenci hlavní postavy na nezdravém zaujetí atletikou paradoxně využívá závodních scén primárně k vyvolávání úžasu (efektní běh v dešti) nebo radosti a dojetí, ne emocí odpovídajících tomu, jak zničující je běh pro Zátopkův osobní život a jeho tělo. Také závěr je přes všechny temnější tóny, které občas zazní (obvykle doslova, protože hudba nám dává dost zřetelně najevo, že se zrovna děje něco tragického, že teď bychom se výjimečně smát neměli), až příliš přímočaře pozitivní a oslavný a v podstatě vynuluje všechny ostatní otázky. Vykreslení některých postav je krom toho karikaturní (Danina moravština, dávána ostentativně najevo) a propojování scén chvílemi dost strojené (posrpnová linie slouží v podstatě jako teaser na události ze Zátopkovy minulosti – je v ní otevřeno nějaké téma, následuje flashback, v němž je toto téma víc prozkoumáno). Chápu, že některé z uvedených nedostatků jsou dané snahou co nejvíc divákům usnadnit práci a natočit svižný, vtahující, nadnárodně srozumitelný crowd-pleaser (řemeslně jde o vynikající počin) bez prodlev na vydechnutí a zamyšlení. Právě okamžiky, kdy vyprávění zpomalí, zacílí na detail a okolo podstaty problému jen krouží, namísto toho, aby jej explicitně pojmenovalo (scéna na horách), jsou ovšem těmi, kdy film získává určitou hloubku a přesvědčivost a dává zapomenout na své mnohé vnitřní rozpory. 65% (30.08.2021)

Životopisné filmy nemám příliš v oblibě, jelikož obvykle znám přesný průběh a konec mne tak nemůže příliš překvapit. Zátopek mne však i přesto celkem zaujal. Dokonce natolik, že bych za určitých  okolností udělil i plný počet bodů. Bohužel považuji jisté pasáže za zcela zbytečné a to především celou dějovou linii s Australanem. Raději bych tento čas využil k okořenění Emilových závodů, které působily dojemně i když z nich byly obvykle důležité části vystřiženy. 79% (06.10.2022)

Pokud se vydáte po stopách Zátopka, tak máte problém. Je toho přehršel; u nás i ve světě. Jenže většina se dá rozdělit do tří kategorií. Jednak na oslavné, kde je Zátopek nespornou legendou světového olympijského sportu, průkopník drilu a spojující most mezi národy. Takové jsou nejčastější a vlastně i nejvděčnější. Pak je tu svět Zátopka "lidového bonmoty sršícího vypravěče" se všemi těmi (polo)pravdami, mýty a historkami. Snad o žádném jiném sportovci (minimálně našem) neexistuje tolik slovutných a všem známých historek; a jak tomu tak bývá, některé jsou přikrášlené a jiné ne, některé mají reálný základ, ale jiné okolnosti. No a ty nejneuvěřitelnější jsou, světe div se, pravdivé. Pak je tu ještě třetí, ryze "čecháčkovská", kategorie Zátopka udavače, armádního důstojníka, komunisty, plakátového chlapce systému a aktivního spolupracovníka StB. A Ondříček se svým týmem se vydali, či spíše "pokusili vydat", zlatou střední cestou "od každého z těch pohledů krapet, ale nikdy ne moc". Čili se klouže po povrchu. Není to černobíle o piedestalovém Zátopkovi či zavrženíhodném komunistickém udavači, to ne, ale není to ani o "prostě Ťopkovi". Je to o jakési nepřístupné figuře, o které nevíme na konci nic víc než na začátku. Natočené je to umně, ne že ne, ale nikdy se to nevymaní z roviny "líbivého filmu na nedělní večer u ČT s vynikajícími hereckými výkony". A to na snímek s takovým světovým potenciálem, o tak vděčné nejednoznačné postavě, je trestuhodně málo. (30.08.2021)