Zátopek

Keď uvážim, aký bohatý život prežil Emil s Danou a pridám k tomu takmer sto miliónový rozpočet, tak nemôžem inak, než označiť výsledok za priemerný a teda očakávania nenapĺňajúci. Herci patria medzi jednoznačné pozitíva filmu, bohužiaľ v rámci celku neprevažujúce. Od životopisného filmu očakávam predovšetkým príbeh. Príbeh zaujímavý, inšpirujúci. A ten tu chýbal. Namiesto neho bolo množstvo drobných epizód, miešania časových rovín a pochybné priority, vďaka ktorým sa zaujímavé momenty dostali do titulkov a zbytočné na plátno. Opäť mi výsledok pripomínal sklíčka z mozaiky, ktoré sa navzdory prianiu tvorcov neposkladali do obrazca. (19.09.2022)

"Nesmí to být nuda. Nesmí to být vězení." Ondříčkovi se podobně jako Ševčíkovi před pěti lety s Masarykem podařilo natočit životopisný film, jenž by zcela v pohodě ustál porovnání se zahraničními snímky. Z technického hlediska jde o audiovizuálně dobře uchopený film, který nepůsobí lacině a veskrz ani kýčovitě. Herecké výkony si zaslouží pochvalu - od zdánlivě přitroublého Neužila, přes zásadovou Issovou, až ke grázlovitému Miklušovi. Našlo by se pár scén, které byly, ehm, zvláštní ("Ach, Ťopko, Ťopko!" či Zátopkova lekce koupání následovaná Clarkovým prozřením), nicméně ty se v porovnání s kvalitním zbytkem snímku ztratí (v davu). Nejvíce mě asi dostala scéna s vysíleným maratonistou. Poetická a na první pohled nezapadající vize s domorodcem měla nakonec své opodstatnění a "kouzlo". P.S. "Když nemůžeš, přidej!" (29.08.2021)

Co lze Zátopkovi vytknout? Je to další z řady životopisných příběhů, kterými ve světě neprorazíme. Sterilní, to je adjektivum, které mi připadne nejpříhodnější. Nezpochybňuji Zátopkův přínos sportu a zviditelnění Československa ve světě, zejména jeho heroický výkon na olympiádě v Helsinkách. Na druhou stranu má být tento člověk, jenž asi v životě nic jiného nedělal, ničemu jinému se nevěnoval a nejspíše ho nic jiného nezajímalo. vzorem, modlou, kultem?! A máme o něm točit dvouhodinové filmy, v nichž jen běhá, běhá, omílá, že ho nic jiného nezajímá, dokonce ani budování rodiny? V porovnání s Chybami a Okupací jednoznačně prohrává a selhává. Oba filmy jej předčily tématem, zpracováním, progresivitou. Herecky samozřejmě nabídl úžasnou příležitost Václavu Neužilovi, jenž ji se svým perfekcionismem chytil za pačesy a k Thalii přidal další ceny. Masky a kamera jsou rovněž výtečné. Ale co dál? Do kdy budeme do zahraničí a na Oscary posílat takové filmy? Dokud si neuvědomíme, že takový film nikoho za našimi hranicemi nezajímá? (18.10.2023)

Český film, který si myslím hravě naplňuje evropské standardy. I přes rozpačité české recenze mám za to, že Zátopek před pár lety byl velký komerční i kvalitativní úspěch a David Ondříček je jeden z těch režisérů, který si do svých (dost často dlouhodobě připravovaných) projektů dává srdce a vyplatí se jej do budoucna sledovat. Ačkoliv to není ten žánr, který vyhledávám pravidelně, rozhodně je to jen jediný sportovní film z celého roku, který bych si pustil jako první. (18.06.2023)

Kdo jiný by měl dostat oslavný filmový pomník než Emil Zátopek. Díky spolupráci s manželkou Danou měli všichni zúčastnění možnost alespoň naznačit stinné stránky, které jejich bezdětné manželství ve spárech komunistického režimu mělo. Ondříček se snaží přiblížit zahraničnímu publiku přes rok 1968 a návštěvu z Austrálie, ale zrovna tato pasáž vyznívá do ztracena a bohužel to je na úkor sportovních úspěchů, které z časových důvodů sledujeme z rychlíku. Záplava Českých lvů je však na místě, protože koule pro tak náročný projekt má u nás málokdo. (01.10.2022)