Steve Jobs

O životopis se v žádném případě nejedná, nicméně zvolená forma působí velmi netradičně a rozhodně zajímavě. Se Stevem Jobsem se setkáme ve 3 časových rovinách a pokaždé při představování nějaké revoluční novinky. Poprvé v roce 1984, pak 88 a na závěr 98. Mě osobně se nejvíce líbilo první období, ale záleží na vkusu každého. Mezi těmito 3 části existuje pojítko, které nám víceméně přiblíží co vždy následovalo a do jaký míry byl představovaný produkt úspěšný či nikoliv. Steve Jobs mě jako člověk nikdy nezajímal a poprvé jsem vůbec jeho jméno zaregistroval někdy možná 3 roky zpátky. Přesto si troufám trvdit, že se muselo jednat o zajímavou osobu. Fassbender v hlavní roli podává přesvědčivý výkon a jeho nekonečné hádky s okolím mě rozhodně bavily. Kate Winslet jsem poznal až ze závěrečných titulků. 70% (15.02.2016)

Mnohem lepší než verze s Kutcherem. Ukazuje to tady Jobse jako opravdového šmejda a nejen jako toho úžasného pána. Odehrává se to v letech 1984-1998 a zobrazuje to hlavní body v jeho životě/kariéře. Řeší se tu i dost osobní a rodinné věci, například jeho zvláštní vztah s dcerou. Opravdu se s nikým a ničím neštval a dost často, jak se říká, neznal bratra. Dokázal se i ke svým blízkým chovat dost odpudivě. Sáhl si na dno, ale zároveň se dokázal opět vyšplhat na vrchol mezi elitu. Ať už byl jaký byl, svět počítačových technologií rozhodně posunul o kus dopředu. Skvělá Fassbenderova role. "Dám ti ti tisíc písniček do kapsy." (10.02.2022)

Technicky a herecky precizní film. Vykreslení Jobse, jeho vztahů k "lidem okolo", jeho přípravy na prezentace i obrovské posedlosti v "jedinou pravdu - tu jeho". Velice dynamická režie, intenzivní zážitek, který pohlcuje. Tohle je film, který si velký iSteve zasloužil a současně monument, který není pro každého, ať díky divadelnímu ladění nebo pro svojí cílenost na ty zásadní momenty Jobsovy kariéry a pořádně množství narážek na okolní dění nebo IT historii. (04.02.2016)

Úvodem snad několik málo slov, jak to mám s námětem tohoto filmu, než napíšu něco k tomu, jak na mě film jako takový působil. Osobní život Steva Jobse mě nikdy nezajímal (jednak jsem nějak nikdy nedokázal pochopit, k čemu kdo potřebuje vědět, zda Jobs měl či neměl nemanželskou dceru, jak se ke komu choval, apod., a jednak moc nemusím životopisné filmy obecně) a humbuk kolem Applu mi je rovněž ukradený (jsou mi protivné hádky fandů a odpůrců Apple, o jablečné produkty se obecně nezajímám, a celkově asi i dost postrádám nějaké větší "znalosti Jobse nebo jeho majstrštyků", které Franta Fuka ve své recenzi považuje za nezbytné pro to, aby se člověk ve filmu netrácel). Takže výchozí podmínky asi nic moc - na film jsem vyrazil prostě proto, že mám rád filmy Dannyho Boyla a herectví dua Fassbender & Winslet, takže jsem byl prostě zvědavý, jakému filmu nechali vzniknout - a hlavně jestli to bude zajímavé i pro člověka jako jsem já, který má k nějakému geekovi na míle daleko. V kině jsem nakonec zjistil - když opadl můj počáteční zájem - že mě ten film strašně nebaví a shledával jsem ho jako protivně užvaněný a zbytečně dlouhý (nekončící příval replik nepoleví ani na chvíli - sledovat dvě hodiny takového filmu není rozhodně žádná odpočinková podívaná, naopak). Dojemný závěr mě ale nakonec dostal, a spolu s respektem k Fassbenderově herectví je pro mě nakonec hlavním důvodem, proč s přemáháním za sebe dávám 4 hvězdy, i když dost nahnuté. Své diváky si to jistě najde a věřím, že spoustu lidí ten film upřímně nadchne, ale osobně se k nim řadit bohužel nemůžu a k tomuto filmu se stavím hodně rezervovaně - jiné filmy o Jobsovi jsem neviděl a už po tom ani nijak netoužím. (11.11.2015)

Není to o Jobsových mnohých (ne)úspěších v Atari, Applu, NeXTu či Pixaru a nejde tedy o film o vizionáři, který jejich prostřednictvím západní svět chtě nechtě nade vší pochybnost ovlivnil; a ne zrovna zanedbatelně. O něco více, ale i tak nikoli primárně a v plném záběru, to je o Jobsovi jakožto neskonale vděčném objektu zájmu, který v sobě snoubí (všeho)schopného v mnoha ohledech geniálního a velice inteligentního "vůdce", který uměl prodat svou inovativními vizi jako nikdo jiný, s nepopiratelnými obchodnickými schopnostmi i kouzlem osobnosti, stejně jako arogantního a mnohdy neopodstatněně krutého i emočně labilního manipulátora trpícího narcistickou poruchou osobnosti, který neváhá jít přes mrtvoly; a to i svých nejbližších. A to je ještě ta milejší stránka jeho odvrácené tváře. Ovšem zdaleka nejvíce je to o prostém vztahu komplikované osobnosti ke světu, kolegům, přátelům a především o hledání si cesty k sobě sama a nechtěné dceři. Je to do morku kostí typicky "sorkinovské". Ovšem tentokrát se mu chytrým tahem podařilo eliminovat častou výtku jeho práce; a sice že jeho postavy divadelně deklamují a nehovoří jako skuteční živoucí lidé. A tak to tedy rovnou pojal jako svého druhu stylizovanou divadelní hru založenou na fikci inspirovanou skutečností o třech aktech a vracejících se návštěvách à la Dickensova Vánoční koleda. Boylovi slouží ke cti, že krom jakože dobového formátu jednotlivých aktů se oproti svým zvyklostem drží v ústraní a nechává vše čistě na zběsilé tempo udávajících Sorkinových energických dialozích a výtečných hercích, kdy to zdaleka není jen o chvalozpěvy zahrnovaném triu Fassbender-Winsletová-Rogen. (13.11.2015)