Vražda na Nilu

Přestože Hercule Poirot v podání Petera Ustinova mě tolik neupoutal, mám raději Davida Sucheta, film jako takový je dobrý. Zvláště Jane Birkin je velmi půvabná a celé prostředí Nilu a Egypta rovněž. Mia Farrow překvapila, její nevinná tvář byla dobrá volba. Film určitě stojí za shlédnutí, i když jeho délka je nadstandardní. (12.05.2019)

Má to výbornou pointu, na kterou se vyplatilo si počkat, ale tu to má díky stejnojmenné literární předloze A. Christie, ne filmařům. Když to dále porovnávám s knihou tak některé vedlejší linky byly zkráceny (nebo rovnou vynechány), což se týká i postav (logicky: jako nositelů těchto linek), ale to nevadí, za prvé s tím jsem tak trochu počítal, přeci jen film toho neunese tolik jako kniha, za druhé příběh filmu se pod všemi těmi úpravami (zjednodušováním) nezbortil. Už u Vraždy v Orient expresu jsem si stěžoval, že mi nesedl představitel H. Poirota, Albert Finney, jeho projev mně přišel až moc teatrální, extravagantní, a ani Peter Ustinov jakožto brilantní belgický detektiv se bohužel neukázal být šťastnou volbou, jeho herecký projev musím v protikladu k Finneymu označit za příliš fádní a nevzrušivý. A tak to herecky táhnou hlavně dámy: Bette Davis jako kleptomanická hraběnka Van Schuylerová, Maggie Smith jako její věčně frustrovaná služka, slečna Bowersová, Angela Lansbury jako poněkud otravná spisovatelka červené knihovny Salome Otterbournová a hlavně Mia Farrow jako opuštěná a zhrzená snoubenka Jacqueline De Bellefortová. Summa summarum: Filmová Vražda v Orient expresu mně přišla o malý kousíček lepší (u knih se neumím rozhodnout, která se mi líbila více). 70 % (17.12.2023)

Snad všechny filmy, které byly v 70. letech natočeny podle předloh Agathy Christie, byly skvěle herecky obsazené. Většinou už tento fakt bývá poměrně jistou zárukou úspěchu. Ani tento film není co do hereckých hvězd žádnou výjimkou. A bezesporu si drží vysokou kvalitu, byť se (zcela pochopitelně) nedá srovnat s knižní předlohou. Kdo ale knihu nečetl, může si podle tohoto snímku (ale i dalších) udělat obrázek o genialitě Agathy Christie. (31.07.2002)

Príbeh tejto detektívky som nepoznal, takže som mal výhodu oproti väčšine, ktorá buď knihu čítala, alebo videla iné verzie. Smrť na Níle najlepšie funguje v rovine veľmi suchej čiernej komédie, prípad až tak zaujímavý nie je. Vraha som odhalil pomerne skoro, ono sa to ostatne dalo čakať. Ako tomu tak býva, motív mal každý a každý bol aj patrične nesympatický. Česť výnimke v prípade Olivie Hussey. Aj tá kobra bola milšia, ako osadenstvo. No ale čo ma upútalo najviac, bola dobová móda, ktorá zrejme nedovolovala ani v najväčších hicoch si vyzliecť čo i len sako. Dobrovoľne ísť potom na takýto exotický výlet mi pripadá ako sebamučenie. (01.09.2015)

Okrem faktu, že vraždenie na Níle je páchateľmi neskonale komplikovane naplánované, z čoho plynie, že je nepravdepodobné v ňom uspieť či jeho vinníkov napokon odhaliť, ide o takmer dokonalú konverzačnú detektívku, kde sa stretáva hádam toľko kultúr, nátur, zvykov a prízvukov, koľko je na palube pasažierov. Medzi nimi nájdeme krásne ženy, noblesné staršie paničky, uhladených gentlemanov, aj rebela či podvodníka. Ale keď Poirot začne nahlas dedukovať možnosti totožnosti páchateľa, jediné svedomie na prvý pohľad neostane čisté. Kto je teda vrah, to odhalí až jeho klasický záverečný monológ, na ktorý sa oplatí počkať. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s krimi/thrillerom sedemdesiatych rokov). (30.08.2015)