Než jsem tě poznala

Proč se to, proboha, vlastně jmenuje Než jsem tě poznala, když je to celé o tom Když jsem tě poznala? Film se řadí ke kýčům, které se neštítí vydírat na plné čáře a k dobru se mu dá přičíst jen, že to nezastírá. ___ Příběh se odehrává v jakémsi z reálu vytrženého prostředí, kdy vše je neustále zalito sluncem a pestrými barvami. A to včetně hrdinova postižení, které znamená jenom tolik, že sedí na vozíku a sluší mu to. Neukáže se nic, co by mohlo narušit falešně vybudovanou idylu – jak jí, jak chodí na záchod, jak mu ztráta hybnosti zákonitě vzala veškerou intimitu a musí se ve všem spoléhat na ostatní …. Tak tohle neuvidíme. Místo toho tu máme jednorozměrné postavy charakterizované jedinou vlastností: Ona – roztomile střelená, On – rádobycynik s dobrým srdcem pod slupkou, Její otec – prostý, leč milující, Jeho matka – starostlivá … atd. Ach jo, ani v rámci žánru kýčovité romance tomu nedokázali dát nic víc než jen stokrát viděnou rutinu. Film je tím až otravný. Navíc je jeho poselství příšerné – když jsi na vozíku, tak nemáš žádnou cenu a je zbytečné se o něco snažit. Takováto myšlenka, která má jen podpořit tupou romanci, je zvrácená. ____ Ale nejsem cílovka, a když jsem odcházela z kina, tak na rozdíl ode mě skoro všichni brečeli dojetím. Ach jo. (02.08.2016)

Základním problémem tohoto filmu je, že až příliš hodně připomíná Nedotknutelné, kteří jsou po všech stránkách lepším filmem. Než jsem tě poznala je patetický kousek z červené knihovny, v jěhož centru je pohledný bohatýr a naivní selka, která svými přehnaně emocionálními grimasami a otravným entusiasmem dožene svého prince k sebevraždě... Tedy, neberte mě doslova. Zkrátka příběh působí uměle, takhle život nevypadá, zmiňovaní Nedotknutelní jsou mnohoem hravější a přesto mají reálné základy, něčeho takového se tady nedočkáte. 4/10 (12.09.2016)

Příběh Louise a Willa mě dostal už při přečtení knihy od Jojo Moyes. Má očekávání byla obrovská a věřím, že nebýt jich a té skvělé předlohy, možná bych hodnotila plným počtem hvězdiček. Skutečnost je ale o poznání jiná - rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi. Oba hlavní herce jsem znala už z jejich minulých rolí (Daenerys z GoT a Finnicka z HG), o to víc jsem se těšila a o to víc jsem byla v případě Emilie zklamaná. Tato role ji podle mého názoru vůbec nesedla a při každé scéně na mě působila uměle a přehrávaně (zvedání obočí, artikulace, umělé úsměvy,...) Sam ale naštěstí tuto malou katastrofu vyvážil, přesně takhle jsem si představovala i Willa v knize. Ale i přesto, že na mě romantika zrovna nesálala a neprobrečela jsem balíček kapesníčků (ty jsem si vyčerpala už při závěrečných kapitolách knihy), hodnotím film lehce nadprůměrně a chápu vysoké hodnocení těch, kteří dokonalou předlohu nečetli a nebyli nuceni porovnávat.. (12.07.2016)

Ty knihy Jojo Moyes se všechny tváří jako výrazné bestsellerové události. Mají sjednocený design a jsou tak oblíbené. Bohužel jsou to ale jen prázdné kýče. Něco jako Nicholas Sparks a milion dalších. A ani v tom filmu se nic neděje, jen se tu zobrazuje typická slzopudná situace. Pokud už se mám dojímat, tak lépe s kvalitním filmem, například Guzaarish je jedna z variant. (13.02.2024)

Tohle mi velmi sedlo. "Feel good movie" s jasně daným poselstvím. Dva lidé, jeden miloval život a vždy se řídil heslem žít ho naplno, ale po jedné nehodě mu nezůstalo vůbec nic. Ona má naopak všechno, mládí, krásu, svobodu, ale neumí život žít. Jo jo, klišé jak hrom, ale film je perfektně vyvážený a dokáže diváka zasáhnout na tom správném místě. Nechybí výborný britský humor a přirozená dávka romantiky, v žádném případě se nejedná o prvoplánové ždímání slz. Ta pátá hvězda je za hlavní hrdinku, kterou divák musí milovat od první sekundy. Takto má zkrátka vypadat dobrý romantický film. (30.06.2016)