David Brent: Na turné

Charaktery nejsou zdaleka tak dobře napsané jako v Office a jejich chování bylo trochu nelogické. Kapela Brenta celej film dissuje, aby na konci z ničeho nic všichni otočili a bezdůvodně začali říkat, že je to vlastně dobrák. Navíc se mi ty jeho písničky líbily. Každopádně David Brent je furt perfektně zahranej a z jeho konání mi bylo stále stejně trapně. (17.10.2018)

Doslova žeru cokoli, co Ricky s prominutím vysere. A trvalo mi přes dva roky, než jsem našel David Brent: Life on the Road k zhlédnutí. Bohužel však musím konstatovat, že jsem byl po zhlédnutí (mírně) zklamán. Nemyslím si, že by Rickymu obecně docházel dech. Spíš mi přijde, že se u Brenta poněkud přepočítal. Jakkoli je to, hlavně v Británii, zcela legendární a geniální postava, tak mu očividně více sedne kancl než pódium. Prostě mi nepřipadalo, že by to celé utáhl sám. Možná ještě tak s boční linkou ve starém kanclu se starými postavami. Tak jako tak bylo fajn ho opět vidět v akci. Jeho retardovaný smích mi chyběl... 70% (06.01.2019)

v podstatě neskutečně smutné, ale komediálně geniální... Tohleto vymyslit a převést na plátno... klobouk na genitálie... Famózní texty veškerých songů, ve kterých naráží naivita a upřímnost na naprostou hloupost, degradaci a pozurážení všeho, čeho se písnička týká... nutkání překlenout trapné ticho ještě trapnější hláškou či vtípkem a totální společenská ignorance číní z Brenta jednu z neunikátnějších figur součesné komedie a tento film jenom potvrzuje, co Kancl začal... (13.01.2017)

Když se před 3 roky vrátil Brent s Equality Street & co., tak jsem se dobře bavil. Věřím tomu, že i živé koncerty Rickyho s Docem by mě bavily. Bohužel, jakmile to bylo přeneseno do vážné polohy, úsměv se nedostavoval. Tedy dostavil se nový smích - Brentův, který mě vážně iritoval. Výstavba scénáře jak přes kopírák. Ovšem s nefungujícím koncem. Ten úder do břicha (který dokázal Brent uštědřit divákovi ve speciálu Kanclu a Andy Millman v proslovu z BigBrother) se tady ani nemohl dostavit. Bovey by tentokrát jasně vyhrál na body. ___ Do vnímání Life on the Road se samozřejmě projevil můj vztah k Rickymu, který lze docela dobře odečíst z mých komentářům k jeho předchozí tvorbě, ale i jiným okolnostem (Robin, Stephen, Karl a další). ___ Ještě je tu možnost, že to byla reflexe toho, kde by Ricky nyní byl, kdyby to s Kanclem nevyšlo. Ale to mně nepřijde jako příliš pravděpodobná varianta. (14.12.2016)

Pro všechny fanoušky Kanclu povinnost, ačkoli mnozí budou zřejmě stejně jako já mírně v rozpacích. David Brent se alespoň na chvíli vrátil a přivedl s sebou dobře známý nekorektní humor, prokládaný tíživými momenty zmaru a trapnosti. Přesto to vše působí mnohem méně přirozeně, než v původním seriálu. Kancl jsem si zamiloval hlavně pro jeho neopakovatelnou atmosféru a pocit "skutečnosti". Starý dobrý seriálový Brent z Wernham Hogg byl rozporuplnou (spíše nesympatickou) figurkou, s níž se život přes všechny vtipné momenty nepáral. Tomu novému, filmovému, nasadil Gervais lidštější masku, přičemž celý film vyznívá mnohem smířlivěji a optimističtěji, než tomu bylo u seriálu. Zřejmě nám Ricky s přibývajícím věkem trochu změkl. Tím však nechci Life on the Road příliš kritizovat, jedná se spíš o názor skalního fanouška britského Kanclu. Uznávám, že jsem se u filmu bavil stokrát víc než u drtivé většiny současných komedií, přičemž některým scénám se dokonce podařilo navázat na atmosféru původního seriálu. (15.12.2016)