Moonfall
Moonfall
月球陨落
Moonfall
Moonfall
Režie:
Roland EmmerichKamera:
Robby BaumgartnerHrají:
Halle Berry, Patrick Wilson, John Bradley, Charlie Plummer, Kelly Yu, Michael Peña, Donald Sutherland, Eme Ikwuakor, Carolina Bartczak, Maxim Roy (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Neznámá síla vychýlila Měsíc z oběžné dráhy kolem Země. Poslala jej směrem, který bude znamenat konec života, jak jej známe. Do jeho kolize se Zemí zbývají pouhé týdny a ničivé záplavy, tsunami, zemětřesení a požáry jsou jen začátek. Svět stojí na pokraji zničení. Bývalá astronautka, nyní výkonná ředitelka NASA Jo Fowler (Halle Berry), je přesvědčená, že možná zná klíč k záchraně nás všech. Problém je, že jediní dva lidé, kteří jí věří, jsou astronaut Brian Harper (Patrick Wilson) a konspirační teoretik K.C. Houseman (John Bradley). (Bioscop)
(více)Recenze (549)
Nevím, na co šli diváci (i když mám pocit, že mnozí zde hodnotící film vůbec neviděli) znající dozajista alespoň jeden katastrofický film od Emmericha, já tedy šel na oddechovku s báječnými efekty. A tu jsem zkrátka dostal. Vždycky mě udivuje, jak u těchhle béček se někdo dožaduje shakespearovských hereckých výkonů. Ne, ty zde opravdu nejsou nutné. Ovšem mne krom jiného zaujala hlavní myšlenka filmu, která nejspíš leckomu unikla - jak byl stvořen náš svět. A já tuhle teorii, že jsme potomky vyspělé mimozemské rasy (OK, R. Scott jí asi také věří), mám rád. A pokud někoho neuspokojily záběry na Zemi, vzedmuté moře šplhající k nebi nebo zkáza New Yorku, tak pak už vážně nevím. Výborná úderná hudba (tedy v úvodu jsem si vybavil Vetřelce, ale pak už ne) a četné ruchy vyniknou jen a pouze v kině. Herecky sympatické, velmi potěšilo cameo D. Sutherlanda. A popírání fyzikálních zákonů? Čert je vem. p.s. doufám, že Emmerich natočí další katastrofický film, jelikož to mu jde. ()
Naprostá zbytečnost, zas chtěl někdo vydělat... ()
'Moonfall' zpočátku působí jako klasická emmerichovina. Jenže protentokrát Roland překonal sám sebe, takže tahle emmerichovina je tak nehorázně překombinovaná, ironická a debilní, že je absolutně nemožný, aby se u ní člověk s 'good taste of bad taste' a patřičným nadhledem nebavil. A pakliže někdo tuhle chujovinu bere vážně, tak ať na něj spadne Měsíc. Naprosto ideální aprílová podívaná. Konzumace skéra výhodou. ()
Mám pocit, že Roland príde ráno do práce pozdravy chlapcov rodnou nemčinou, Kurvahošigutntag a potom im predstaví ďalší námet, v ktorom zničí zas pol zemegule. No a chlapíci od písacích strojov mu len majú napísať nejakú omáčku okolo tej devastácie. Bavia ma Emmerichové filmy a bavil ma aj tento aj keď je to kvalitou čoraz slabšie. Z fyzikálnych zákonov som nikdy nevynikal, ale to čo sa deje tu, je horšie ako moja písomná práca na strednej. A poviem vám, že je mi to vlastne jedno. Prvá polka mi prišla dosť nevýrazná, ale ta druhá, kde sa utopí celý rozpočet je skutočne nabitá, zaujímavá a nečakal som, že dostaneme až takéto sci-fi, ktoré trošku pripomenie a vykradne v závere Cameronovú priepasť. Takže čo nám vlastne Moonfall ponúkne ? V podstate to čo nám vždy Roland dodal. To je masívna deštrukcia, obrovské tsunami, fajn hercov, efekty, americké vlajky, znova zničení Chryslerov mrakodrap a hromadu logických blbostí, ktoré majú diery ako ementál. Neviem koľko týchto Rolandovych katastrof ešte prežijem, ale tuto som úspešne prežil a celkom som sa aj zabavil, akurát o dosť menej oproti jeho predošlým filmom. 55% - 3* ()
Rolande, díky. Takhle poctivá kravina, která je evidentně nadnesená (jelikož vychází z šílených konspirací a žánrové estetiky padesátých, potažmo i těch devadesátých let) a v níž se jede celou dobu na plný plyn, v kinech dlouho chyběla. Moc nerozumím těm výtkám ohledně haprující logiky a závěrečné existenciální vsuvky - je to přece filmová sci-fi, ne instruktážní snímek od NASA. A je to sakra zábavně natočená sci-fi, kde náramně fungují deadliny a záměrně přefouknutá a nevěrohodná zápletka na velkém platně zkrátka vtáhne. Některé dialogy jsou pravda neskutečně cheesy a ladnost plynule odvyprávěných Dne nezávislosti a 2012 místy nahrazuje až moc překotné tempo, ale co už.. Usmíval jsem se jak malý capart a vlastně mě to celou dobu nepřestalo překvapovat. Emmerich tohle pořád umí jako nikdo. 75 % ()
,,Mám to přepnutý do režimu letadlo'' ---- Emmerich miluje katastrofické filmy o tom žádná. Pár se mu jich v čase nastupujících digitálních technologií i povedlo, bylo to spíše ale tím závanem čehosi nového. Dnes je digitálně rozsekané město v každém druhém filmu a je jedno zda zrovna vylezla z mořských vln Žlababa nebo si to v něm rozdávají hrdinové od Marvelu a DC. Vizuál tedy už neohromuje, létající vlaky a trajekty už jen těžko mohou někoho šokovat. Scénář je naprosto debilní. Klišé se kupí na klišé, do toho rádoby vtipné hlášky... Rasově vyvážení herci už nemohou spasit ten průser ať se snaží sebevíc a já mám dojem, že se snad ani nesnažili. Doba jde dál, přeji diverzitě a tak současným americkým hrdinou je vyžraný tlouštík. Poselství je také o ničem, vzpomínám se slzou v oku na starej dobrej Armageddon. Tohle je max za jeden impulz EMP. * ()
Ajajajaj. Rolo zase nezklamal. Na Zemi (a vlastně i ve vesmíru) už rozšmelcoval co se dalo, tak přikročil k planetárnímu kulečníku. Kluci a holky v Asylum musí trpět jako zvířata a měli by našeho milého destruktora dát k soudu. Za krádež scénáře. Protože tahle perla se musela válet v mrazáku mezi Útokem dvouhlavého žraloka a Transmorphers. Jenže tenhle kus byl nejslabší, takže tam počkal na Rola, který si šel do mrazáku pro led do metanolu. Nicméně, pokud pomineme ten nesmysl s hightech Měsícem (každý blbec přece ví, že Měsíc je celej z jeté Goudy), je to takovým tím nezaměnitelným asyláckým způsobem zábavné. ()
Keby mal Moonfall o 30 minút menej, možno mu udelím aj tretiu hviezdu. Na to, aký je film preplnený klišé a scenáristickými barličkami, trvá až príliš dlho. Určite by bolo navyše lepšie, keby si záverečný twist filmári neodkladali do posledných minút a celé pozadie tajomnej lietajúcej hmoty neodrapotali v priebehu jednej scény. ()
No tak to je těžké - první hodinu se Moonfall tváří jako typickej Emmerich z devadesátek, kdy střih má smysl a sledujeme defilé nesmyslů, které jsou vtipné a solidní akčně-katastrofické scény. Pak člověk zpozorní zhruba v polovině, kdy se z toho stává nesmyslně sestříhaný slepenec ala Den nezávislosti 2.. aby poslední třičtvrtě hodinu člověk protrpěl u šíleného digitálního neosobního bordelu a úplně zcestného budování mytologie. Tak teda pěkně děkuju .. To vážně už ani Emmerich nedokáže udělat obyčejný akční výplach ? ()
Film jsem viděla ve 4DX a vzhledem k tomu, že jsem se chvílemi malinko nudila, tak určitě NEdoporučuji klasický 2D formát, protože to nejspíš bude ještě horší... Ač věrný emmerichovec, na základě prvotních reakcí jsem čekala, že to bude takřka nekoukatelné a voila. Abyste mě pochopili, "Moonfall" není dobrý film, ale když to vezmu kolem a kolem, zas tolik nechybělo. Efekty jsou jako již tradičně výborné, postavy jsou sice unylé, ale nejsou ani trapné ani totálně bez mozku a dokonce ani ty hlášky nebyly vyloženě kill-me-now, jak jsem se obávala po posledním, naděje pohřbívajícím traileru. Největší problém tkví paradoxně v samotné katastrofě. Režisér a další dva scénáristé (aha, tak proto!) se tentokrát rozhodli smíchat přírodní katastrofu globálních rozměrů s mimozemskou A.I. hrozbou a ač je to docela zajímavé/příjemné obohacení (jinak bychom tu měli de facto "2021 - Part 2"), tak to bohužel nedokázali správně vyvážit. Ve výsledku tak máme sci-fi o pár lidech z NASA, kteří se snaží najít plán na záchranu světa, protože se k Zemi řítí mechanický Měsíc a způsobuje strašlivé věci, KTERÉ SE AŽ NA PÁR VÝJIMEK ODEHRÁVAJÍ OFF-SCREEN!!! Tohle jsem musela opravdu rozdýchávat, protože jsem se těšila, jaké lahůdky a všemožné vychytávky nám v rámci hrátek s gravitací "Mistr destrukce" naservíruje tentokrát a... a... a nic. Kde jsou záběry na památky? Proč nic nespadne na Bílý dům? Proč se nezbortí nápis Hollywood? Proč nevidím vlnu řítící se na Tower Bridge? Proč šikmoocí lidé nepobíhají sem a tam po nejznámější křižovatce světa? Proč, Rolande, PROČ?!? A ano, ta absence paniky je taktéž neodpustitelná. Mně někdo říct, že jsme za 3 týdny všichni mrtví +vidět přílivové vlny, propadající se zemi a padající kusy Měsíce, tak mi hrábne. Tady se ozve ohlušující fíííííííííí, následuje náraz obřího kusu měsíční skály do nedaleké hory a reakcí hlavní skupinky je jen nezúčastněný pohled a věta "jdeme dál". Upřímně, naivita a ignorování zavedených postupů či základních fyzikálních zákonů (a že je jich ve druhé polovině požehnaně...) mě bolí daleko méně než chybějící náboj či projevy lidskosti/nelidskosti, které by mi pomáhaly cokoli cítit. K mimozemské "šoking" zápletce se více vyjadřovat nebudu, ta mi absolutně nevadila; i když to byl mišmaš 100x viděného. ()
První půlka je odvyprávěná tak zrychleně a chaoticky, že jsem měl pocit že z toho vystříhal tak hodinu děje navíc - ale komornější druhá půlka kde je už jen pár astronautů ve vesmíru, a jejich rodinka kdesi v horách, je vlastně dost v pohodě. Potenciál měl ten film mnohem větší, zábavnost 2012 je někde úplně jinde, ale Emmerich má za sebou i mnohem horší kusy. 6/10 ()
Klasická Emmerichovka. Pobaví, uteče jako voda, ale jak nad ní začnete přemýšlet, máte zaděláno na pořádnej bolehlav. Za mě solidní 3* a 67% ()
[50%] Viděno v kině na Flóře v IMAX ve 2D. Jsem rád, že jsem byl v Imaxu bez 3D brýlí. Když jsem byl na Eternals tak jsem si obraz moc neužil, ale co už. Co se týče filmu tak mám neskutečně rozporuplné pocity a jeden z těch mála filmů, které prostě nevím jak zhodnotit. Emmericha mám rád; jeho destruktivní akce je vždy skvělá, miluji Den nezávislosti a i ten druhý jsem s radostí přijal. To samé můžu říct i o jeho snímku 2012. Ostatní jeho filmy zde srovnávat nebudu. Tento MOONFALL je docela nudný, divný film, kde chybí spousta výrazných prvků, ale je to tak mazaně natočené, že tu nemohu vyloženě něco kritizovat na 100% Celé mě to moc nebavilo. Začátek se rozbíhá trochu pomalejším tempem a i to snad působilo trochu vážněji, což je sice pěkná změna, ale moc mě to nevtáhlo do děje. I když velkým kladem je zde rozhodně Patrick Wilson, který mě bavil, stejně tak i John Bradley, který zde vůbec nepůsobil trapně jak jsem se z trailerů obával. Zato taková Halle Berry mě už ultra nebavila. Zde působila ultra nezajímavě, včetně jejích podprůměrných dialogů. Ostatní postavy – nutná kulisa. Tak jsem shrnul obsazení, tak dále. Téma toho, že se něco děje s měsícem mi přijde takové divné, ale když dojde na akci, tak se na ní docela hezky dívalo, ale už to nebylo ono – ten pravý náboj zde chyběl nebo už mě to přestalo bavit. Bavila mě scéna, kdy Wilson letí raketou na ten měsíc (myslím tím ten start). Finální asi půl hodina už byla totálně mimo mísu. Ta pointa co se děje s měsícem byla jasná, ale to vysvětlení co se skrývá uvnitř měsíce mi přišlo totálně debilní. Jako bylo to pěkně technicky nasnímané, ale odpůrci druhého Dne nezávislosti by měl po vidění tohoto filmu přihodit jednu hvězdu k ID2. Nějaké ty emoce atd – to tu skoro není, snad krom té linie s P. Wilsonem. Závěr urychlený, nemastný neslaný. Ani hudba mě moc nechytla. Takže, najde se tu pár obstojných destruktivních scén, které jsou spíše tvořeny v menších sekvencích, takže to na oko nepůsobí tak přehnaně, i když se tu najde kopa klasických Emmerichových vychytávek. Je to ale pouhý záblesk toho starého Emmericha. Chybí toho dost, větší sympatie k postavám, emoce, lepší příběh atd. Doufám, že se příště pustí režisér do jiného žánru, třeba akčního. Takže 3* nakonec dávám s ohledem na to, že režiséra mám rád, ale tak jako tak je tohle zbytečný film, který už víckrát neuvidím. ()
Přiznávám, že mě to bavilo a během všech těch vykolejených bláznivin, co se v tom neustále dějí, jsem měl připitomělý úsměv na tváři, ale člověk k tomu musí přistupovat jen jako k totálnímu non-braineru (zvlášť při dialozích). Bylo pro mě příjemným překvapením, že z postavy Johna Bradleyho, ze které jsem po zhlédnutí trailerů měl největší obavy, se nakonec vyklubal highlight filmu. Dějová linie s ním, Patrickem Wilsonem a Halle Berry mě bavila, ale Moonfall si bohužel táhne jako obří kouli u nohy i nucenou paralelní linii s rodinnými příslušníky na zemi a tyhle prostoje pro mě byly kamenem úrazu. Scény s hrozně napsanými, nezajímavými, nesympatickými a i otřesně zahranými charaktery (Charlieho Plummera nechci už nikdy v ničem vidět) chvílemi měnily blbé leč zábavné guilty pleasure v bolavý trapas. ()
"Měsíc dutý jako bambus... uvnitř bordel, hvězdný cirkus." Nanočásticová Adéla ještě nevečeřela aneb novodobí Buzzové vletěli do Měsíce jak raketová liška do kurníku! Ach jo. Z naší krásné luny, zasvěcené milencům a básníkům, už zbývá jen ohlodané torzo a lidstvo i s celou romantikou brzy zmizí v černé prdeli (já to říkal), resp. v propadlišti kosmických dějin. U vzedmutého jezera umírající vodník zaskřehotá: "Sviť, měsíčku, sviť...", sveřepí šakali si ještě naposledy zavile zavyjí na bílý měsíc a Harperův nevychovaný spratek s ksichtem budoucího masového vraha (zajímavě pojatý casting) bude, uprostřed masového vymírání lidstva po stamilionech, zachraňovat pár zbytečných a nezajímavých prdelí. Uvnitř našeho satelitu kolem švestkové pecky rotuje bambilion filmových klišé a krychlových minut prvotřídních fyzikálních bejkovin a záchrana lidstva závisí na šikovnosti kocoura, s jakou pochčije noviny s vědeckým článkem. Dobré vědět. ()
Režisér Roland Emmerich si to sexuálně rozdal s Majkou z Gurunu, následně se jeho tvůrčí fáze dostala na nebetyčně imbecilní úroveň a tým psychiatrů mu doporučil trávit chvilky s operou Rusalka, kdy Měsíček na nebi nenapáchá žádné škody. Hlavně ty duševní. Mistr scenáristické debility nás tentokrát straší šíleností, že se Měsíc vychýlil ze svého orbitu a v brzké době jeho obří úlomky zasypou Zemi. A na záchrannou vesmírnou misi v raketoplánu je následně vysláno trio astronautů ve složení Halle Berry, výkonná ředitelka NASA a bývalá astronautka, Patrick Wilson, kontroverzní zkrachovalý astronaut, a John Bradley, obtloustlý konspirační teoretik z rychlého občerstvení. Není ani tak důležité, že nikdo z hereckého ansámblu příliš do své role nezapadá. Ostatně Emmerich nikdy nebyl typem režiséra, který by se staral o to, jak mu v jeho filmech ladí nebo neladí herecké obsazení. Od jeho sci-fi katastrofických opusů se čeká hlavně bohatá triková smršť, která má kvalitní i kreativní zpracování. A v tomto jeho filmu se něčeho takového nedočkáme. Většina filmu je bůhvíproč natočená v tmavých obrazových tónech. Nějakou kvalitně nasvícenou scénu aby jeden pohledal. Abych to upřesnil, něco jako triková smršť se postupem dvouhodinového časového intervalu, který je pro film vyhrazen, dostaví, ovšem vypadá to pořádně podřadně a hlavně nezajímavě. První velká katastrofická scéna má podobu záplavy. Kompletně se odehrává v noci a je úplně nudná. Další větší trikové orgie si Emmerich nechal do vesmíru. Nikoho nevzruší hnusně digitálně vyvedená gigantická hmota mimozemského původu útočící v jedné chvíli na vyslanou posádku astronautů. Nic zajímavějšího už se ve vesmíru nedělo, respektive neocenil jsem to kreténské počínání. Na Zemi se také děly věci, panečku. V autě si to na místo určení razila omladina, kterou vedl tak trochu odcizený syn (Charlie Plummer) zneuznaného kosmonauta. A ti byli přepadeni jakýmsi ozbrojeným gangem, a jaksi jsem pořádně nepochytil, co po nich vlastně chtěl. Celý film je naprosto a úchvatně směšný. I pouhopouhý vesmírný amatér, který sotva vyjmenuje planety sluneční soustavy, musel zažít s filmem příjemné psycho chvilky, kdy byl po skončení filmu odvezen sanitním vozem doktora Chocholouška. Technické zpracování filmu má béčkové proporce, vůbec se neblýskne nějakou vizuálně nápaditou složkou. Emmerich stvořil úpěnlivě katastrofální dílo. A dobře mu tak. Pro diváky už to tak dobré není. Emoce a prožitek na nule. 2/10 ()
"Akční / Dobrodružný / Sci-Fi" . Film toto všetko absolútne splňa a preto netreba v ňom hľadať vôbec žiadnu logiku. Iba oddych a zábavu. ()
Rovnako detinská stupiditka ako Geostorm. V céčkovej produkcii to môžem, v áčkovej to neuráža len logiku a zdravý rozum, ale hlavne tých hercov. Tak trochu anarchisticky som sa bavil, pretože keď je na filme zlé konzistentne úplne všetko, a niekto mu zaplatí efekty, vyššo-ligových hercov a pošle ho hrdo do kín, tak si toho buď musí byť vedomý, alebo je Ed Wood. Jedno aj druhé je zábavný extrém. A Moonfall pozerá na fungovanie sveta hravou optikou predpubertálneho dieťaťa, nerobí si hlavu s náväznosťou scén, miznúcimi postavami (a scénami), nulovou gradáciou napätia (a budovaním vzťahov), alebo samotnou absenciou finále, a proste len tak buzzlightear-ovsky si ide svoje, čo je u mňa furt guilty pleasure. ()
Tak zase prečo nie... podobné výplachy máme aj tak najradšej od Rolanda. Niežeby nemal najlepšie časy už za sebou, ale predsa je to stále on. Bohužiaľ na Zemi to už príliš nejde, tam sa opakuje tak, že vidno, že ho to už nebaví. Potešila aspoň scéna prvej antigravitačnej vlny. Sekvencie v horách boli ale podstatne slabšie. No a kto by to bol povedal, že to Rolanda bude baviť pri Mesiaci, respektíve priamo v ňom. Tieto scény, paralelne strihané s horskými, boli oveľa zábavnejšie a spektakulárnejšie. Suma sumárum je ale výsledok dosť rozpačitý, film pôsobí tmavo, vizuálne nevýrazne (občas ale ohúri) a občas má človek dojem, že tu chýba medzi niektorými scénami nadväznosť. Ono sa to totiž dosť divne celé rozbieha. ()
Související novinky
Komiksový Morbius se odkládá
Fanoušci Jareda Leta a komiksového univerza od Sony (do kterého se zatím počítají jen dva Venomové) dostali ze začátku roku špatné zprávy. Snímek Morbius se totiž odsouvá rovnou o tři měsíce dál,… (více)
Krásné Vánoce a PF 2022!
Přestože bylo letos velkých filmů obecně méně, protože kina začali otvírat až na konci května a Tomu Cruisovi se ještě nechtělo riskovat s Mission: Impossible 7 a Top Gunem, dočkali jsme se několika… (více)
Emmerichova novinka našla hlavní hvězdu
Chystaný katastrofický snímek Rolanda Emmericha (Den nezávislosti, 2012) Moonfall obsadil představitele hlavní role. Bude jím herec a komik Josh Gad (Kráska a zvíře). Film vypráví o tom, jak je Měsíc… (více)
Roland Emmerich zničí Měsíc
Režisér Roland Emmerich (Den nezávislosti, 2012) má pověst tvůrce, který rád ničí věci. Města, planety, kariéru Williama Shakespeara – ve jménu zábavy to zničí všechno. Jeho nový velkofilm Moonfall… (více)
Roland Emmerich by nejspíš z fleku mohl napsat knihu 100+ 1 možností, jak zničit svět. Filmy jako Den nezávislosti, Den poté či 2012 ostatně Emmerichovi vynesli přezdívku mistr filmové destrukce a to i přesto, že ve své kariéře natočil třeba i historická dramata (Patriot, Anonym, Bitva o Midway) či regulérní akční filmy (Útok na Bílý dům). Právě filmy o destrukci planety Země ovšem budou nejspíš Emmerichovu kariéru ztělesňovat nejvíce, čemuž napomůže i fakt, že se Emmerich takových látek hodlá očividně chopit i nadále. Důkazem budiž jeho novinka Moonfall, kde tentokrát může Zemi zničit Měsíc a s rozpočtem 146 milionů dolarů jde o jeden z nejdražších nezávislých filmů všech dob. Což je ovšem ve finále bohužel na celém Moonfall to nejzajímavější. Roland Emmerich si svou pověst mistra filmové destrukce rozhodně nezískal pro nic za nic, jeho filmy sice většinou spadali do kategorie guilty pleasure, dalo se na něm ovšem fakt koukat, v rámci velkolepé destrukce si Emmerich nebral servítky a velkolepé destrukce či lámání litosférických desek v jeho podání vždy stálo za to. Moonfall ovšem působí v rukou Emmericha vyčpěle a potencionálně signalizuje, že by měl Emmerich odejít do důchodu dříve, než bude ještě hůř. Síla Emmerichových destruktivních filmů nikdy netkvěla v silném scénáři, ale ve velkoleposti, kde Emmerich i ve 21. století točil tak trochu sympaticky devadesátkovým způsobem. U Moonfall ovšem jakoby rezignoval tak trochu na vše. Aby to hezky vypadalo, aby postavy a jejich úloha v příběhu byli alespoň trochu nosné a především, aby ta destrukce byla opravdu velkolepá a vyrazila dech. Jakoby Emmerich najednou rezignoval na vše, co mu dříve tak moc šlo. Emmerich prostě tentokrát nenatočil další solidní zábavu ani slušný výplach. I tentokrát se tu Emmerich snaží tak trochu ambiciózně otevřít vrátka pro novou velkolepou intergalaktickou ságu, i tentokrát servíruje příběh hrdinů, kteří mohou spasit svět i jejich blízkých a i tentokrát ve velkém boří svět. Jenomže ve všech ohledech mnohem méně funkčněji než kdykoliv předtím. Ve finále není ani moc prostoru pro to, aby si člověk užíval tu destrukci, aby s hrdiny pociťoval osudové utkání o osud Země a aby alespoň chvíli skutečně pochyboval nad tím, zda se svět podaří spasit či nikoliv. Emmerich má alespoň štěstí na obsazení, kdy Patrick Wilson potvrdí pozici herecké jistoty, Halle Berry je ve své úloze fajn, John Bradley i přes fakt, že hraje postavu, na jejichž bedrech leží pozice otloukánka protkaného těmi nejstupidnějšími hláškami hraje společně s Wilsonovou postavou jedinou postavu s nosným příběhovým archem a ve vedlejších rolích neurazí ani Charlie Plummer a Michael Peña, své si v malé roličce odehraje i Donald Sutherland. I z jednorozměrných a víceméně dvakrát nezajímavých postav ti herci vymačkávají maximum a alespoň částečně dokážou působit i dojmem, že si natáčení Emmerichovo novinky užili. Nemá přitom dvakrát cenu řešit, že učitelé fyziky či experti na astrofyziku budou při Moonfall nejspíš nonstop kroutit hlavou. A musí se nechat, že piplat vizuální efekty nejspíš dalo strašně moc práce. V tomto případě se ovšem hodí známé „To muselo dát práce, přitom taková blbost ´´. Jinak to vlastně celé skutečně působí dojmem, že se Emmerich tentokrát dvakrát nesnažil a Moonfall díky tomu dokáže působit i jako dílo jeho obdivovatele/napodobitele s výrazně menším měřítkem. I potenciál zobrazení toho, jak na blížící se konec reaguje veřejnost je ve finále promrhán, přitom je pozdější linka odehrávající se ve světě, kterému hrozí brzký konec světa rozhodně nejzajímavější v porovnání s linkou ve vesmíru, kde zásadní odhalení posune stupiditu celého námětu do ještě větší výšiny. Emmerichovy destruktivní filmy přitom byli vždy naivními blbiny (navzdory několika funkčním vážným momentům), u Moonfall jakoby ovšem v jistých momentech vyloženě chybělo ono sebeuvědomění. Především v momentě, kdy se odhalí, co za ústřední zkázou stojí a rázem se skutečně objeví potenciál, který by mohl být natažen na celou trilogii. Jenže by se jí musel ujmout člověk s razantně jiným přístupem než Emmerich, který jakoby se rozhodl, že už nic nikomu nemusí dokazovat. A na stará kolena natočil neskutečně slabý odvar toho, v čem neměl konkurenci. Kamenem úrazu je i fakt, že film trvá 2 a čtvrt hodiny, kdy nohy podkopává především slabý rozjezd. Jakmile se definitivně s ústřední trojicí vydáme zpět do vesmíru a souběžně se věnuje poměrně slušné před-apo rovině tak to má alespoň nějaký spád a čekání na začátek závěrečných titulků není tak útrpné. Opět ovšem platí, že dvakrát na ničem nezáleží a osudové vyvrcholení nemá dvakrát takovou váhu, jakou sám Emmerich nejspíš chtěl. A když to celé ani v IMAXU nepůsobí dvakrát kolosálně, je něco prostě rozhodně špatně. Emmerich se dost možná v rámci katastrofických filmů vyčerpal. Tentokrát z toho není zábavná jízda ani obdivuhodný návod na zničení Země, ale neskutečně neživelná, neatraktivní, rutinní, , nezajímavá, promrhaná a především pitomá (i v kategorii Emmerichových katastrofických filmů) záležitost, která dvakrát neobstojí ani na tom největším plátně s tím nejlepším zvukem. Zrovna od Emmericha velké zklamání a dost možná i varovný signál, že je definitivně ideální čas na to jeho kapitolu tvorby katastrofických filmů uzavřít..... () (méně) (více)