Pán prstenů: Návrat krále

Jackson to dokázal! Jen škoda toho jednoho Oscara chybějícího k překonání přeslazeného Titaniku a přetáhnutého Ben Hura. Tedy, Návrat krále je rovněž přeslazen a přetažen, jenže způsobem, který mě mnohem více bavil. 90% Zajímavé komentáře: Radyo, Lima, Melies, kiddo, Hal_Moore, Pacco, wipeout, Baudelaire (23.02.2005)

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, na kouzelném ostrově, žije Peter Jackson. Je to skřítek neposeda, zvědavý jako opička........eeeeeeh, promiňte. Dvě hodiny po premiéře a já jsem tak zahlcen dojmy, že ani nevím co píšu :o).... Tak jinak. To, čeho si na Jacksonově trilogii nejvíc cením, nejsou ty bombastické triky, ty mohutné válečné vřavy a dokonale vygenerovaná monstra. Zdařilé triky či megalomanské ohromující záběry nejsou pro mně měřítkem kvalitního filmu. Naopak. To, čeho si na této trilogii cením, je Jacksonova práce s detaily, jeho invence, to jak dokáže ze zdánlivě banální situace udělat emocionálně působivý moment, nebo to jak vede herce. Ať už jde např. o esoterikou dýchající scény z Lothloriénu ve Společenstvu, předávání darů Galadriel, kýčovitou a přitom nádhernou scénu s Arwen ve Dvou věžích, subtilně pojatou scénu Eowyn s Červivcem a následné utržení praporu při příjezdu Gandalfa a spol. atd. Byl by to dlouhý výčet, dokazující, jak velikou obrazovou fantazií Jackson disponuje. Tam, kde by jiní pouze standartně odvyprávěli příběh, tam Jackson naseká spoustu "pídžejovských machrovinek", které činí dělají z filmu nezapomenutelnou podívanou. Jediným problémem je, že těch obrazových vjemů je v každém dílu tolik, že člověk není schopen vše strávit na "jeden zátah" a vstřebá se to až tak na druhé, třetí skouknutí. A to je i problém NÁVRATU KRÁLE. První polovina na mně nenechala žádný emocionální dopad. Po vynikajícím začátku se Sméagolem se děj se příliš rychle řítil kupředu, scéna střídala scénu a přitom jsem velice silně pociťoval, jak ruka střihačova mocně úřadovala. Zde věřím, že výsledný dojem značně napraví rozšířena verze...Druhá polovina ale zahnala mé chmury. Ani ne tak díky mohutné bitvě (která je pro mně spíš ódou na schopnosti programu Massive se spoustou počitačově vygenerovaných figurek a modelem a v podstatě mně nechala chladnou), ale právě díky těm úchvatným momentům , jakým byla třeba Faramirova sebevražedná mise. Dále scéna v Hoře osudu - Eliah Wood a Sean Astin z ní díky svým hereckým výkonům dělají fantastickou podívanou. Ten Frodův výraz tváře, když.....ale ne, nebudu spoilovat a hlavně to se musí vidět....A ta tolik kritizovaná závěrečná scéna loučení? Tak nevím, jestli jsem divnej já, nebo ostatní, ale mně nepřišla vůbec dlouhá, naopak je strašně krásná, dojemná a možná nejlepší z celého filmu.... (16.01.2004)

Třetí a nejpatetičtější díl, kde se toho na první pohled stane nejvíc. No, při čtyřhodinové stopáži aby ne. Patosu je tu neskonale moc, příběh je naprosto nudnej okořenějnej naprosto se do tohoto typu eposu nehodícíma hláškama (nehodící se škrtněte) a úplně zbytečnou akcí jen pro oko (viz válka a všecko kolem Legolase a trpaslíka). Když si odmyslíte triky, exteriéry a Gluma (kterej už však po třech dílech předvádí pouze svůj standard), tak co vám zůstane? Skupina herců oblažujících se navzájem patosem a hrdinstvím a odvahou, ze které je každýmu normálnímu člověku na blití. Musím říct, že tolikrát jsem se na hodinky už hodně dlouho u žádnýho filmu nepodíval. Jedna z největších slabot, co znám. (05.12.2005)

Jedna z nejlepších fantasy (koneckonců jediná fantasy oceněná Oscary jako nejlepší film), ale přitom nejslabší díl trilogie. Tedy, tak slabý jak jen Pán prstenů může být (není 100%, ale 85% určitě). Na Pánu prstenů mám nejraději právě pohádkový začátek v Kraji a soudržnost Společenstva a vzhledem k tomu, že v tomto díle se především bojuje (Frodo svádí vnitřní bitvu s prstenem, ostatní válčí s Mordorem) a všichni jsou rozdělení, není to můj nejoblíbenější díl. Délka je celkem vražedná, ale i tak bych neřekla, že je konec natahovaný;bylo tam vše, co mělo být. Chyběla mi klasická pánoprstenovská hudba, nějak jí ubylo. Ale přesto se mi líbilo kouzelné Minas Tirith, cesta za armádou mrtvých, Aragorn charismatický jako nikdy a morbidní humor Legolase s Gimlim. Přes všechny mé výtky je to krásné zakončení. Ale označení některými "nejlepší díl trilogie" dost nechápu. Nebudu říkat neplačte,protože ne všechny slzy jsou špatné. (05.02.2014)

To bylo tak: Jestli se režiséru Jacksonovi podařilo pohřbít v předchozích dílech některé postavy, přetavit určité příběhové struktury do jiných a částečně pozměnit narativ celé té mytologie, tak zde vysloveně selhal. Pointa celého Pána prstenů spočívá nikoliv ve zničení prstenu nebo návratu krále na gondorský trůn, ale právě v té poslední bitvě, totiž v bitvě o Hobitín. V tom bylo kouzlo knihy. "Svedli jsme velkolepé bitvy za hranicemi naší země, zachránili jsme svět, ale poslední bitvu musíme vybojovat tam u nás doma. Teprve ale posilněni tím vším dobrodružstvím stáváme se pravými hrdiny - tam u nás doma." Takhle to mělo být. Nejde jen o vypuštění jedné scény pro nedostatek času, jde zcela o nepochopení všech těch šesti knih. No, takže nezbývá, než zase jen pochválit obrázky, poplácat rejžu po zádíčkách, jak mu hezky lítaj nazgůlové nad Mordorem, jak trhají vejpůl citadely Minas Tirith atd. Ale i v tomto zpracování cosi hapruje. Armáda nemrtvých, Legolas na olifantovi a neskutečně pitomá podoba Denethora s Bilbo Pytlíkem. Bitvy ale byly tak úžasné, že to vše můžeme hodit za hlavu a nechat se kochat jen jimi. (23.12.2013)