Toman

Ne, že by Tomanovi nešla vytknout řada nedostatků, ale i s vědomím jejich existence se pro mě nakonec ze snímku vyklubalo jedno z nejpříjemnějších setkání s českým filmem posledních let. Historie se těší mému dlouhodobému zájmu, a proto na mě dokonale sedí packův komentář, který si částečně dovolím citovat: "Výborný prequel ke čtvrtému a pátému dílu TV série České století. Čím víc toho víte o událostech prvních poválečných let a vyznáte-li se v osobnostech (vesměs odporných kreaturách) tehdejší vládnoucí garnitury, tím víc si film vychutnáte." Nemám problém s tím, že Trojanovým hrdinou ve skutečnosti není Zdeněk Toman, ale období vzestupu moci komunistické strany, které končí převzetím moci a vytvořením "lidové demokracie". Představitelé režimu pro mě netvoří nějaká anonymní jména, ale konkrétní historické postavy, jejichž činy znám a kterým herci jen dodali tvář. Drobné odchylky od historie Trojanovi tentokrát rád odpustím, protože jeho exkurze do minulosti tentokrát odpovídá dané době, rozhodně nejde o paskvil typu Občanský průkaz. Jestli existuje nějaký kaz, který stojí za zmínku, je to obsazení Jirky Macháčka do hlavní role. Jeho naivní (ne)herectví se hodí do scének divadla Sklep, nikoliv do náročné role tohoto typu, který vyžaduje výrazné charakterní hraní. Pochopitelně nezvládá a působí nepatřičně. Celkový dojem: 75 %. (18.11.2019)

Po všech směrech standardní, český, velkolepý, historický snímek, který ukazuje tu temnější verzi bývalého Československa, ve které kdo není s námi je proti nám a poté si s ním můžeme udělat co chceme. Kostýmy a celková výprava jsou na výborné úrovni, ale herecky film příliš nefunguje, (u Macháčka mám při pomyšlení na jeho hudební produkci problém představit si ho v seriózní roli) kdy všichni hrají podle určitých šablon a nijak z nich nevystupují. V rámci české produkce nadprůměr, v rámci všeobecné kinematografie za 3 s odřenýma ušima. (15.10.2019)

Přes všechny chyby filmu je to sice dlouhé, ale stále dobré dobové drama o nástupu jedněch z nejhorších let našich novodobých dějin. Macháček téměř nehne brvou, ale jako zákulisnímu hráči mu to právě proto sluší a vynikne pak, když se má více projevit (rozhovor s americkým velvyslancem, útěk z vazby). 70%. (11.03.2019)

Stejně jako mnoho ostatních i já jsem jméno Toman slyšel poprvé. Celkem mne to udivilo, protože o procesu se Slánským jsem pár knih načetl a hnusná léta padesátá provází nejeden osud zahraničních vojáků a zejména letců RAF o něž se zajímám. Myslím, že se opět celkem slušně (ale mohlo to být i hutnější) podařilo naznačit tu atmosféru postupného ztrácení svobody v totalitním státu řízeného komunisty a Moskvou.Jirka Macháček byl pro tuhle roli celkem dobře vybrán, byť zprvu jsem se i já bál jak to dá. Přeci jen jej znám spíše jako srandistu, zpěváka Migu a herce spíše komedií. Ale to jeho bonvivánství, ta jeho suverénnost, to bylo přesně to co asi bylo do filmu třeba dostat. Z ostatních herců jsem byl krapet rozpačitý. Když člověk zná skutečné tváře skutečných postav, má chvilku problém si k těm jménům sesadit obličeje herců. O to více herců oblíbených. Nakonec se mit o jakžtakž podařilo až na Gottwalda. Z hlediska výpravy není filmu moc co vytknout, přesto tam pár nepřesností bylo. Např. o fekáliích z parapetu okna Jana Masaryka se zachoval záznam a dokonce vzorek. Ve filmu to však vypadalo, jako by veškeré stopy po vraždě (ano jsem přesvědčen, že neskočil) byly zahlazeny. Ač měl Toman zajímavý osud, není mi ho líto. Komanče nesnáším a když se žrali mezi sebou, bylo to jen dobře. Byl Toman komanč do morku kostí, nebo jen prospěchář? Těžko říci. Ještě kdyby se tak chtěli mezi sebou začít žrát i dnes. Je k nevíře, že po tom všem jsou ve vládě a spolurozhodují o zákonech této země a jejím dalším vývoji. To je hnus velebnosti, chce se mi blejt !!! Dávám za 4 diplomatické pytle. * * * * (09.03.2019)

Zdeněk Z. Toman je osobností poválečných dějin v Československu, o kterém například zmínka na školních hodinách dějepisu obecně nezazní. Osobně mi až do vzniku tohoto filmu o tomto člověku nebylo nic známo. Přesto pouhý výsek z jeho pestrého života vystačil na dvou a půl hodinový výpravný historický film, na kterém krásné zůstává jenom to zpracování a možná ještě tak retro atmosféra starých hotelů. Nicméně politické zákulisí prvních čtyř poválečných let, činů a zločinů (nejen) šéfa rozvědky, než došlo k onomu (ne)slavnému únorovému převratu, rozehrává mezi Tomanem a jeho spolupracovníky silné pohnuté drama, které mně na začátku chytilo a ani navzdory mnoha zdánlivě nudným politickým dialogům nepustilo. Vzhledem k závěrečnému vyvrcholení s osudovým útěkem, které bylo proti zákonu hned v několika směrech a povedlo se jistě i díky štěstí a náhodě, by bylo možné Tomana označit za vynikající napínavý thriller, kdyby nebyl natočen podle skutečných událostí. Ještě jedna paradoxní pointa přichází v doslovném komentáři, zejména zjištění, jak takový negativní (dobrá, tedy kontroverzní) muž mohl i kladně přispět k vývoji společenské situaci zcela v jiných koutech Země (Izrael), odkud se mu dostalo na dálku přestížní pocty. . . . Ondřej Trojan nepatří k režisérům, kteří točí jeden film za druhým jako na běžícím páse, ale náměty z národní minulosti, které si vybral (zatím) pro tři výrazné české filmy tohoto století, dotáhl pokaždé (a v rámci odlišného žánrového ladění) do vynikající podoby. Odcházel jsem tehdy z kina docela zdrcen z toho, co vše se v naší bývalé krajině dělo, ale současně obohatěn z filmu jako takového a nadchnut i hereckými výkony (z nichž mě zejména Jiří Macháček v hlavní roli velice příjemně překvapil). (90%) [Kino CineMax, Košice] (31.10.2018)