Toman

Roztříštěné a bez života. Postavy chodí z kanceláře do kanceláře, zdraví se „Čest práci“ a o ději samotném se jenom baví, spousta informací je navíc dořečena tak jakoby mimochodem. Film se tak zúžil jen na sled epizod ze tří let antihrdinova života, které na sebe nenavazují. O neživotném hadrovém panákovi Jiřím Macháčkovi ani nemluvím. Není na něm znát nic: emoce, motivace, životnost... O nějakém vývoji postavy nemůže být ani řeč, a to neplatí jen pro něj, ale pro všechny. Pokud se Sedláčkovu Českému století vyčítalo, že jde jen o „mluvící hlavy“, tady jde o mluvící hlavy po dvě a půl hodiny. To už se mnohem víc povedla Tomanova manželka Kateřina Winterová se snahou o "malého komunistu" nebo Roman Luknár jako Jan Masaryk - pro mě asi nejzajímavější postava celého filmu. Naopak hvězdné obsazení do každé role přináší i nečekaný faily. Bedřich Reicin aka Marek Taclík - pořád jsem měl dojem, že si Taclík dělá prdel a hraje to jako parodii, ale nejspíš ne... Stejně tak bylo zbytečný do rolí Tomanovy sestry a švagra dát Pauhofovou a Plesla, když se mihnou dvběma scénami a konec. Podobně jako senátor Kubera coby Beneš - je to zajímavej pokus, ale aby na něj dvakrát na pár vteřin zajela kamera a to bylo celý... Film je technicky parádní, rozpočet je na výsledku vidět, je to vymazlený do každýho detailu, navíc hrozně zajímavý téma (než se o filmu začalo mluvit, nikdy jsem o Zdeňku Tomanovi jako spousta dalších neslyšel, přitom příběh má za sebou ohromnej), sympatické je i to, že nad nikým nevynáší morální soudy, ale nechává to na divákovi, jenže... jenže to ve filmu vypadá spíš jako v muzeu než v minulosti. Trojan zjevně hodlá zaútočit na velké množství Českých lvů. Bezpochyby se mu to podaří, ovšem stejně jako loni u Masaryka tomu nebude na základě kvality Tomana, ale mizivé kvality konkurence, která je letos fakt bídná. (27.09.2018)

Pro mě nejzajímavější postava naší historie. Nikdy jsem o Tomanovi neslyšel a teď ho mám v hlavě pořád. Přemýšlím o něm jaký ve skutečnosti byl, co se mu honilo hlavou, byl křivák, nebo jen bral zlatáčky, když se kolem něj valili, politiku asi měl dost v prdeli, tu se soudruhama, tu s amíkáma a se všema nakonec vymrdal, minimálně v tomhle si mě silně získal na svou stranu. Pokud se film zaměřuje na osobnost, jsem rád, když mě dá možnost nejdříve dotyčnou osobnost poznat a až pak nechat silnějí přesahovat vyprávěný příběh a přesně takovou cestu zvolil Odnřej Trojan, který ovdedl mistrovskou práci, tedy až na ty rušivý představovačky u každé osoby, která vleze do příběhu. Bylo tam postav jak řepky v Česky, takže jsem po scéně stejně zapoměl, který soudruh je který. No a zlatý hřeb filmu je Jirka Macháček, doposud jsem ho vnímal, jako spíše herce jedné role, ale tady konečně dramatická postava hned výkon Bivoje, skvělý Jiříku. (23.10.2018)

Zajímavá postava, zajímavé reálie, ale celé je to jaksi chladné, skoro chvílemi víc dokument než drama. Jiří Macháček se někde vyjádřil, že občas moc nevěděl, co hrát, že své postavě zcela neporozuměl, neuměl se do ní vcítit - a bylo to poznat. Chyběl mi psychologický ponor, který by i umožnil sdílet sympatie, anebo odpor. Nedovídal jsem se nic o Tomanově skutečném vztahu ke komunistické ideologii ani o jeho vnitřním pocit židovství. V podstatě jsem se na film díval jako na ubíhající krajinu z okna autobusu, bylo mi dost jedno, jak to skončí. (05.05.2019)

Ne, že by Tomanovi nešla vytknout řada nedostatků, ale i s vědomím jejich existence se pro mě nakonec ze snímku vyklubalo jedno z nejpříjemnějších setkání s českým filmem posledních let. Historie se těší mému dlouhodobému zájmu, a proto na mě dokonale sedí packův komentář, který si částečně dovolím citovat: "Výborný prequel ke čtvrtému a pátému dílu TV série České století. Čím víc toho víte o událostech prvních poválečných let a vyznáte-li se v osobnostech (vesměs odporných kreaturách) tehdejší vládnoucí garnitury, tím víc si film vychutnáte." Nemám problém s tím, že Trojanovým hrdinou ve skutečnosti není Zdeněk Toman, ale období vzestupu moci komunistické strany, které končí převzetím moci a vytvořením "lidové demokracie". Představitelé režimu pro mě netvoří nějaká anonymní jména, ale konkrétní historické postavy, jejichž činy znám a kterým herci jen dodali tvář. Drobné odchylky od historie Trojanovi tentokrát rád odpustím, protože jeho exkurze do minulosti tentokrát odpovídá dané době, rozhodně nejde o paskvil typu Občanský průkaz. Jestli existuje nějaký kaz, který stojí za zmínku, je to obsazení Jirky Macháčka do hlavní role. Jeho naivní (ne)herectví se hodí do scének divadla Sklep, nikoliv do náročné role tohoto typu, který vyžaduje výrazné charakterní hraní. Pochopitelně nezvládá a působí nepatřičně. Celkový dojem: 75 %. (18.11.2019)