Dej mi své jméno

Čekal více vypjatějších scén, ale marně. Někomu stačí pohodová bezstarostná atmosféra italského venkova v době prázdnin. Já očekával i něco jiného. Jediné co ve mě zanechalo nějakou stopu byla závěrečná promluva otce k synovi. Tuhle přiteplenou romantiku strčí Zkrocená hora kdykoliv, kamkoliv. 30% PS: Viděno podruhé a užíval jsem si plnými doušky krásné atmosféry italského venkova 80. let, ve kterém bují v té době velmi neortodoxní láska. 70% (05.09.2018)

Letní bezčasí v osmdesátkové Itálii a jeden osudový románek. Jenže mezi stejným pohlavím. Velmi vnímavý syn akademiků Elio, který tráví léto bezstarostným vysedáváním u vody, sbližováním se s kamarádkou, bloumáním po starém domě a poslechem klasické hudby, a o pár let starší Oliver, doktorand, jenž do domu hochových rodičů přijíždí dokončit svoji akademickou práci. Nejprve měli spoustu času, po vybublání citů na povrch se společné chvíle výrazně krátí. V komponování intimních scén jsou tvůrci obezřetní, jindy však velmi citliví, přesní, atmosféričtí, s čímž mnohdy dopomáhají balady Sufjana Stevense. Herecky moc fajn, přešlapující hoši v rozpacích se toho zhostili velmi dobře. Celé jsem to vnímal jako vydařené queer drama, o výrazný bod výš ho nicméně nakonec posunul Michael Stuhlbarg, který v závěru směrem k synovi pronese monolog, z kterého mrazí. Příjemně. (10.01.2018)

Tenhle film strčí do kapsy všechny Zkrocené hory a drtivou většinu podobných věcí na tohle téma. A to hlavně svým výtečným zpracováním. I když jsou herecké výkony vynikající, podařila se režisérovi hlavně jedna věc. Zachycení té báječné, letní atmosféry, která určitě potkala každého z nás. Atmosféry plné nevyřčených slov a tužeb, pohledů a náznaků, které (možná) přerostou v něco většího. A pokud máte takové rodiče, jak náš hlavní hrdina, nemusíte se bát vážně ničeho. Budou za Vámi stát v každé situaci a hlavně budou chápat Vaše city. A to není i v dnešní době zdaleka samozřejmá věc. (02.01.2018)

Pokud odečtu jakože odlišnost v gay romanci, která mi v tomto podání byla celkem nepříjemná, zůstane mi v první půlce nudný art, v druhé půlce celkem slušné a očekávatelné vyústění. Celé to bylo dost předvídatelné a ne moc zajímavé, obyčejné. Hezké prostředí, nesympatický hlavní představitel a ne moc důvěryhodný hlavní představitel číslo 2. Nejsympatičtější na celém filmu byli rodiče. (06.03.2018)

Spoilery! Nebudu skrývat, že mě během oscarového večera nesmírně vyděsilo, že se mi neskutečně zalíbila tato píseň. Začal jsem zpochybňovat svoji nezpochybnitelnou hyperheterosexualitu(jakožto průkopník a jediný praktikant jsem ji dal jméno). Vzhledem k tomu, že jsem frajer, tak jsem se rozhodl čelit svému strachu, a to i přesto, že mě dodnes budí ze spaní stanovačka ze Zkrocené hory. Zoofilní pohádku už jsem měl letos odbytou, takže jsem věřit, že už moji čistou a neposkvrněnou duši nemohlo nic více narušit. Začala na mě pokukovat opravdu moc hezká destinace, kde by určitě stálo za to si koupit na staří nějakou pěknou vilku. Dovedu si živě představit, že u tohoto snímku bylo v nohavičkách mnohých slečen( a citlivých pánů?) poněkud vlhko. Itálie, francouzština a místo jednoho pyje rovnou dva. Co si žena může přát více. Navíc byli kluci sympatičtí(minimálně do chvíle, kdy se jen tak nevinně projížděli na kole) a zahráli to oba skvěle, protože bez ohledu na to, abych byl nějak obeznámen s jejich skutečnou orientací, tak jsem oběma věřil, že si často a rádi strkají cizí objekty do míst, kam by se v slušných kruzích nic strkat nemělo. Jedna otázka mi přeci jen nedá spát, kdo z chlapců dělal ženu? Když jsem měl možnost vidět tu nádhernou živočišnou scénu, kdy mladší černovlasý znásilnil broskev, přičemž si vystačil s asi dvoucentimetrovým otvorem, tak jsem úvahou došel k závěru, že pokud by svoji sedinku nastavoval blonďák, tak by z toho nic neměl, tudíž se zřejmě provětrávala střeva černovlasého. Jistá je jedna věc, jedení broskve už si nikdy neužiji. Vůbec bylo k vidění několik moc hezkých scének, kterých bych svá krásná očička a čistou dušičku raději ušetřil. Příjemnou a hlubokou stopu ve mne zanechala snad jen vynikající promluva vždy skvělého Michael Stuhlbarga v závěru snímku. Ačkoli romantické filmy nejsou ani vzdáleně v popředí mého hledáčku, a to ani v případě, že v nich vystupují sexuálně nezdeformovaní jedinci, tak musím sportovně uznat, že tento přeci jen měl jakousi citovou hloubku, čtyři úžasné herecký výkony, nádherný vizuál i hudbu. Není to můj šálek kávy a nedovedu se nad ním rozplývat tak, jak by si to možná zasluhoval, každopádně mi určitě něco dal. Režisér to pojal hodně citlivě a dává divákům jedinečnou příležitost nahlédnout pod života lidí, kteří svoji přirozenost musí držet co možná nejvíce pod pokličkou. Je určitě fajn, že se o tom mluví. Ve snímku se třeba bezpochyby najde valná většina současných fotbalistů. Gayů bychom si měli vážit, protože díky nim mají ostatní muži ještě větší volnost výběru žen. (21.03.2018)