Vražedná pole

Škoda trochu nezáživné první půlhodinky, ale nakonec se z toho vyklubal dost zajímavý a snad i ten nejméně stereotypizovaný pohled na válku ve Vietnamu (nebo resp. Kambodže), co jsem kdy viděl. Zarazila mě i vysoká (ale nikoli nevkusná, dá-li se to tak říct) míra zobrazeného násilí na dětech/dětmi a celkově dost nevybíravé způsoby nasnímání. Přesně ta čirá hrůza, které byli a jsou komouši schopní a jeden z mnoha důvodů, proč rudou nelze jinak než nenávidět. U některých scén si určitě nelze nevzpomenout na román 1984, což byl ale pravděpodobně i záměr tvůrců a vzhledem k roku natočení se ani není čemu divit. Drsný, smutný, režijně ne vždycky úplně nejsilnější, ale přesto pro další generace důležitý film. (11.12.2020)

Genocida kambodžského národa mezi lety 1975 až 1979 je natolik silné téma samo o sobě, že se o něm dá jen těžko natočit slabý film. To, co dokázalo za pouhé 4 roky napáchat ultralevicové hnutí Rudých Khmerů, to je jen stěží představitelné a možná proto dávají tyto události vypravěči široká pole jeho možné výpovědi. A jedním z nekonečného množství možných pohledů jsou právě Vražedná pole. Renomovaný britský režisér Roland Joffé však možná trochu nešťastně rozdělil svůj film do dvou pásem - zatímco v pásmu kambodžského novináře procházejícího khmerským peklem stačí k výpovědi jen síla obrazu a divák nepotřebuje k percepci otřesnému zážitku nic než čistě vizuální vjem (tahle část filmu je dokonalá a zaslouží absolutní hodnocení), v pásmu novináře amerického není chvílemi tak trochu co sdělovat a podle mne je i nadbytečné, jeho zkrácením by se zredukovala též nepřiměřeně dlouhá stopáž (141 minut je dost) a dostala by snesitelnější rozměry... Postava Sydneyho Schanberga je jistě dobrým tahem, jak zasadit khmérskou genocidu do kontextu západního filmu srozumitelného pro západního diváka, ale mně jeho tápání a mravní dilemata nechávala chladnými, škoda, že se celý snímek neodehrával jen v Kambodži a netočil se jen kolem fanatické činnosti Rudých Khmerů bez zbytečných dějových peripetií okolo... Podobné filmy: S-21: vražedný stroj Rudých Khmerů, Devět kruhů pekla (21.10.2008)

Roland Joffé a jeho režisérské schopnosti v hlavní roli tohoto rozhodně zajímavého, lehce uspávacího a přesto působivého snímku, v kterém jsou hlavními hybnými motory přátelství a skvělá hudba Mike Oldfielda. Úžasné scenérie podtrhuje krásná kamera, která se dokáže do pohledů natolik zamilovat, že několik minut sledujete dokonalou scenérii s postavami. Krásný film, který pokud vás neuspí vás vtáhne. (02.09.2007)

Poselství, které se film snaží nést, je bezesporu důležité. Stabilitu silných pilířů v podobě přesvědčivých a civilních hereckých výkonů však narušuje rozpačitá Joffého režie, rozkročena mezi dvě kvalitativně značně odlišné části. V první mi hodně vadila Oldfieldova hudba a přílišná podobnost se Stoneovým Salvadorem (mnohem kritičtějším a odvážnějším), druhé polovině v podstatě nemám co vytknout. Nyní řeším dilema, jak film hodnotit. Následující Mise využívá k získání divákových sympatií diametrálně odlišných prostředků, svým tématem by pak měla Polím logicky předcházet, nikoliv po nich následovat. Vražedná pole se vyznačují patetičností, jsou příliš povrchní a v zobrazovaných výjevech nevěrohodná. Přičítal bych to na vrub režisérovu nedostatečnému zápalu pro věc, veškeré dění sleduje s jakýmsi chladným odstupem, proto je těžké naplno prožít alespoň část z toho, co prožíval Sydney Schanberg a Dith Pran. Nevěřil jsem v jeho plný ponor do zobrazované problematiky a silně humánní náboj ještě dobrý film nedělá. Čtyři hvězdičky nakonec přeci jenom dám – za těch pár scén z Pranova „kambodžského dobrodružství“, kdy jsem jenom tajil dech. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, ripo, Cooper, Terminus (20.01.2008)

Určitě zajímavý film, který má spoustu líbivých záběru zapadajícího slunce nad rýžovými poli a stejné množství těch děsivých. Jen nevím, jestli by nebylo lepší využít jeho stopáž spíše na rozšíření některých scén a většího nahlédnutí do nitra hlavního hrdiny (zajímavá scéna, kde mu malkovich vyčítá na záchodě cosi spoileroidního, v tom zbytku úplně zaniká a tohle téma není vůbec rozvité). A taky jsem měl místy pocit, jestli se autoři v některých scénách nesnaží udělat větší padouchy z Američanů, kteří vyvolali válku a nechali místní napospas, než z těch skutečných vrahů. (04.11.2008)