Dabing Street

Po vyslechnutém rozhovoru s Klárou Melíškovou o tom, jaká velká zábava bylo natáčení Dabing Street, jsem se s chutí podíval na několik úvodních dílů. Bohužel jsem byl hodně zklamaný. Povrchní scénář, podivně nesympatické postavy a humoru jen pomálu. Ten byl navíc jen v podání hostujících herců, bez kterých by to bylo ještě horší. Seriál jsem nedokoukal a ani nedokoukám. Petr Zelenka je výborný režisér, tohle je ale jeho nejslabší věc, tak snad zase příště. (03.04.2018)

Dabing street se u mě dost minul účinkem. Ze začátku jsem tam vnímal i určitej potenciál, ale postupem času šel seriál víc a víc do kopru. Herecký obsazení mi, s výjimkou Krobota, totálně nesedlo, přestože mám třeba Hynka Čermáka docela rád. Díky tomu jsem si prakticky k žádný postavě nevypěstoval žádný sympatie a osud celýho Studia Zero mi byl tak nějak lhostejnej. Největší problém seriálu je však jinde. Pokud si seriál hraje na komedii, tak by měl na humornejch scénách setsakra přidat. Kdekdo ví, že nejsem nějakej velkej slušňák, ale přesto mi přijde neskutečně ubohý a trapný postavit "vtipný" dialogy na sprostý mluvě, která hercům evidentně nejde přes pysky (opět, výjimkou je Krobot). Ze zvědavosti jsem nakonec kouknul na všechny díly (a že to bylo kolikrát utrpení) a ve výsledku se nemůžu zbavit dojmu, že mi Zelenka a Melíšková dlužej 6 hodin života. (Podrobnosti u komentářů k jednotlivejm epizodám.) (04.04.2018)

„My normální jsme, že jo? My to jenom dabujeme!“  Seriál o lůzrech, kterým se v životě nedaří, v kulisách béčkového dabingového studia (název studia Zero je ostatně výmluvný), mě velmi potěšil. Dlouho jsem neviděl českou komedii, co by mě tak pobavila. Prakticky v každém dílu se našlo něco, co mě rozesmálo nahlas (proslov Bartošky na pohřbu, výstup cholerického Krobota, Preiss a vulgarismy, otázky na Trojana v rádiu). Herci samozřejmě senzační; i ti, u kterých jsme měli pocit, že známe všechny jejich „polohy“, tu překvapí - jmenovitě Krobot či Voříšková. Potěší pozornost, kterou tvůrci věnovali zadním plánům (když se tu děje něco vtipného, třeba se řeší zapomenuté šprcky na mixáku, zároveň se děje něco vtipného i vzadu, třeba se zrovna dabuje nevkusný seriál). A potěší i zábavné narážky pro zasvěcené, kterými si tvůrci zřejmě dělali drobné radosti. Např. když Bartoškovi velmi nevyjde řeč na pohřbu, praví jedna z postav: "jsem ti říkal, že jsme měli oslovit Rodena". Jaký to vtip pro lidi, co vědí, že Roden v posledních letech hraje se sluchátkem v uchu, do kterého mu napovídají text. Nebo enormně tlustý předseda Herecké asociace jako narážka na Jiřího Hromadu. Nebo když preparují hlas Ivana Trojana, aby ho zneužili pro Disneyovku, a činí tak na základě scénáře Samotářů, co napsal Petr Zelenka. Jen je škoda, že přesně v půlce přijde změna a začíná jakoby nový seriál. Prvních šest dílů je čistá komedie, pak náhle nastává drama. Skoro to působí, že formát Čtvrté hvězdy se osvědčil natolik, že si i tentokrát televize objednala 12 dílů po půl hodině, a tvůrcům došly nápady, čím je naplnit. Divadelní hru jsem viděl, funguje skvěle, ale do seriálu bylo nad její rámec hodně připsáno a ne vždy k dobru věci. Mít to tak o tři slabší díly míň, byla z toho seriálová legenda. (23.11.2021)

Na začátku dokázali navodit příjemnou atmosféru, která způsobila, že jsem se na to pravidelně těšil, bez ohledu na neustále se střídajícî kvalitativní vzestupy a totální držkopády. Tahle partička je mojí krevní skupinou, jestli se mi má někdo postarat o dobrou televizní zábavu, tak to budou v českých luzích a hájích právě oni. Tentokrát to tak úplně nevyšlo, uměl bych si to představit vážně lepší, ale rozhodně je nezatracuji a naopak doufám, že je obecně vlažné přijetí neodradí od dalších televizních, případně filmových projektů, protože do Dejvic to mám daleko. (27.03.2018)

Myslím, že situační komedie prostě není z těch žánrů, které skutečně v našich luzích a hájích ovládáme, přestože nějaká ta výjimka potvrzující pravidlo se již samozřejmě urodila. Tedy ne, že bych se u toho vůbec nebavil, ale celé to jede hodně na hraně a poměrně často se to přes onu pomyslnou čáru překuluje, a to jsou právě ty chvíle, kdy mi úsměv zamrzá. Takže do příště by to alespoň chtělo trochu potrénovat balanc. 60 % (27.03.2018)