Vodník

Všechny předchozí minisérie mě jaksi minuly, takže se na ně budu muset podívat, i když z toho mám značné obavy. Vodník je z nich zdejšími uživateli hodnocen jasně nejlépe, a přesto mě tak úplně nepřesvědčil. Kvalitní momenty se střídaly s těmi chabými, vadila mi neustálá snaha o umělecký počin roku, která byla zhola zbytečná a jen příběhu zbytečně ubližovala. Přitom atmosféra se tvůrcům velice povedla, takže byla škoda, že nebyla doplněna propracovanějším scénářem, abych mohl přijít s vyšším hodnocením. (10.05.2019)

DoNT4 Já na to přijdu Pavle. Třeba jen proto, abych té zrůdě co to udělala mohla jít na hrob a říct jí, že o tom vím. Výrová prakticky sólo vyšetřuje 30 let starý případ dekapitace nemluvněte cirkulárkou. Jedním z podezřelých je místní vodník... Sýkora pokračuje v sycení své série o olomouckých fízlech novými prvky, jímž jsou v případě Vodníka především značné časové rozpětí mezi zločinem a pokusem o objasnění a bezmála nadpřirozený rozměr. Tauš, který pojal svou účast v DoNT na rozdíl od Hřebejka jako možnost plně se realizovat, staví na baladickém potenciálu předlohy. Srovnání s též skvělými Modrými stíny (na něž odkazuje ve Vodníkovi stejnojmenným lynchovským podnikem, v němž se občerstvuje Výrová) dokládá, že eskapády kamery nejsou samoúčelné - od jejich využití v Modrých stínech se totiž značně liší. Styčné body jako využití architektury (stará vs rekonstruovaná budova vesnické usedlosti, nový, ale chladný open-space policejního oddělení; ulítlé vtípky, nabourávající hutnou atmosféru; pozornost věnovaná detailům, jako jsou dokonalé titulky) zůstávají. Až při srovnání DoNT3 a DoNT4 jsem si naplno uvědomil, jak velkou roli v efektivitě jednotlivých dílů hraje hudba. Zatímco Hřebejk angažoval Kryštofa Michala (Portless, ex-Support Lesbiens) a René Rypara, který kupř. DoNT3 zamořuje trapnými variacemi na východoasijské motivy, Taušova spolupráce s Petrem Ostrouchovem nese podstatně zralejší plody. Vrcholem série jsou právě ty neexcentričtější prvky, které televizního diváka soudě dle komentářů zde spíše ruší - surreálné, snové výjevy modrý samet / zelený satén, 'vodník', policejní ředitel v kuchařské zástěře, trierovská cesta Výrové lesem. Nedokážu posoudit, zda jde o Sýkorovu či Taušovu invenci, který jen využívá, co předloha skýtá, nicméně Hřebejkovy příspěvky jsou jich ke škodě výsledku spíše prosty. (26.11.2021)

"Docela se vám to tenkrát vymklo z rukou, co? Tři mrtví ... kvůli tvýmu mrdu." Tak to byla odvážná hypotéza. A nebyla jediná. Mně tedy přišlo téma mimina s uříznutou hlavou na cirkulárce docela vostrý a na rozdíl od zkušenýho kriminalisty Vitouše jsem tam nějak nepostřehl ten "ženskej motiv". Kromě toho mě fakt nebaví dramatizace Erbenova blábolení a ze řvoucího mimina mi málem praskla hlava. To byl asi účel, ale já mám velkou alergii na to, když mě někdo nutí trpět. (28.12.2023)

Autoři se pokouší o atmosféru tak násilně, až celý vodnický mord přeexponují. Problém je, že od první scény víte, kdo je pachatel... Hvězdičky za dobovou atmosféru, za písničku, která zazní v závěru, a za Tomáše Juřičku. Celá parta vyšetřovatelů je neskutečně nesympatická, navíc ten postmoderní úřad uprostřed polí... Výrová se chová neprofesionálně, nelogicky. Sýkoru jsem zkoušel i číst, ale i knižní podoba je slabší průměr. (14.04.2019)

Je zde výrazná stylizace a dvě časové roviny. Tato stylizace, například v rudě nasvíceném baru, přestane vyprávění dramatizovat a začne je rušit. Ornamentální přepjatost zkrátka oslabuje věcnou podstatu žánru krimi. Alespoň však Vodník není tuctový. Běžné televizní produkci krimiseriálů se vymyká přinejmenším filmovou řečí provokující na hraně mystéria, jakou si naposledy zkusila v kinech Polednice. (15.04.2020)