Lví král

Animátoři odvedli z hlediska autentického ztvárnění živých tvorů a přírody výbornou práci, takže animace je naprosto úchvatná a spousta záběrů vypadá jak z přírodopisných dokumentů. Potíž je v tom, že Lví král není dokumentem z africké savany, ale muzikálem od Disneyho, v němž ta zvířata mluví a zpívají, což se s foto-realistickou animací dost intenzivně nesnese. V zájmu dosažení co největší věrohodnosti byla navíc zvířecím hrdinům odejmuta veškerá "lidská" mimika, následkem čehož je jediným nositelem emocí v jejich dialozích hlas jejich dabérů, který to ale bez opory ve zvířecích obličejích sám neutáhne. Příběh (v podstatě Hamlet) se od animované verze nijak neliší (jen je o půl hodiny delší) a stále je pochopitelně skvělý, jen nemá moc čím překvapit, pokud už jste původního Lvího krále viděli. Nový Lví král je tudíž jen technologicky dokonalou, ale jinak poněkud bezduchou kopií mnohem lepšího předchůdce. (03.10.2020)

Mechanicky vygenerovaná předělávka, která sice krásně vypadá a sem tam přijde s vlastním nápadem, ale nikdo, kdo z ní neměl očekávaný peněžní profit, ji opravdu na tomto světě nepotřeboval. Originál jsem od dětství neviděl a nemám na něj zase tolik živých vzpomínek, a zřejmě i proto jsem tuhle verzi přežil bez úhony a nemám potřebu zaplouvat do vyloženě podprůměrných hodnocení. A samozřejmě kvituji výtečný dabing všech postav, mezi nimiž pak vyniká vskutku věrně prasečí Seth Rogen (jen ten Jeremy Irons citelně chyběl). 60% (16.03.2020)

Při sledování (staro)nového Lvího krále jsem si připadal trochu jako při návštěvě zoologické zahrady. I tam se mě obyčejně zmocňují krajně rozporuplné pocity - na jedné straně radost z toho, že mohu být nablízku zvířatům, která pravděpodobně ve volné přírodě na vlastní oči nikdy nespatřím, na straně druhé smutek z toho, že většina zvířat je jen matným stínem svých volně žijících příbuzných (byť jsem si vědom, že život v zoologické zahradě, jakkoli neúplný a omezený, nabízí mnoha živáčkům nesrovnatelně větší šance na přežití a může být dokonce jedinou pojistkou pro záchranu druhu v případě, že mu bezprostředně hrozí vymření). Zde podobné pocity vyrůstají z rozporu mezi tím, jaké astronomické výdaje a enormní úsilí se vynakládá na fotorealistické ztvárnění barvitého afrického života, který však ve skutečném světě pomalu a jistě mizí před očima. Jako by zde působila jakási nepřímá úměra - čím méně živáčků na světě zůstává, tím více jejich uměleckých (a spotřebních) simulaker vzniká. Nechávám na jiných, ať rozhodnou, zda jde spíše o projev kajícnosti, či naopak snahu bránit se před narůstajícím pocitem druhového osamění... (Malá poznámka ke stylu: Když Disney začal na konci čtyřicátých let produkovat tehdy průkopnickou přírodopisnou sérii True-Life Adventures, pracovali na těchto filmech stejní lidé, kteří zároveň stáli za Disneyho animovanou produkcí, což se samozřejmě promítalo i do jejich stylu. Tady je ale situace přesně opačná a film přebírá ledacos z výrazového slovníku moderních přírodopisných filmů - od způsobu rámování přes volbu objektivů po užívání zpomaleného pohybu v dramatických scénách. Kruh se uzavřel.) (12.12.2019)

V roku 1994 vyprodukovali ľudia z Walt Disney Studios kreslenú rozprávku "Leví kráľ" (The Lion King). Bol to hit. Kino trhák. Zarobilo to milióny dolárov, preto boli natočené aj ďalšie dve celovečerné pokračovania: "Leví kráľ 2: Simbov príbeh" (1998) a "Leví kráľ 3: Hakuna Matata" (2004). V roku 2019 sa Walt Disney Studios opäť vrátilo ku leviemu kráľovi. Do kín prišiel moderný, bombastický remake prvej časti. Čo sa týka príbehu, tak je to takmer navlas totožné so svojím starším predobrazom. Avšak zábavnú, pestrofarebnú kreslenú animáciu, nahradil realistický počítačový vizuál. Možno je to pre súčastnú mladú generáciu divákov zaujímavá, príťažlivá forma, mne sa však omnoho viacej páčil pôvodný film. ** (06.12.2020)

Sklamanie. Pamätám si, aký boom bol okolo prvej verzie v roku 1994 – ľudia brali naše kino útokom a aby túto pecku videli, boli ochotní zaplatiť za to, aby v natrieskanej sále mohli sedieť aspoň na schodoch a na zemi, čím zrejme porušili bezpečnostné paragrafy, ale v 9O. rokoch to bolo fuk. Keď sa Jon Favreau o 25 rokov neskôr rozhodol natočiť „remake“, zaskočilo ma to. Napokon som si povedal: „prečo nie?“ Výsledok je však naozaj mimoriadne slabý. A myslím si, že problém nie je v tom, že som z „takýchto“ filmov vyrástol; naopak, Jonova predchádzajúca Kniha džungle bola bomba za 4*. Leví kráľ je však strašne dlhý a väčšina minutáže je bezradne vyplnená príšerne predvídateľným scenárom a postavami tak banálnymi, že už snáď ani viac banálnejšie byť nemohli. Bavili ma iba dve super pesničky, slušné (ale nie geniálne) akčné finále, pár ako-tak vydarených fórikov a dvojka Pumbaa a Timon. (07.12.2019)