Scars of the Past
Režie:
Václav KrškaScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jan F. FischerHrají:
Karel Höger, Dana Medřická, Jarmila Smejkalová, Alena Kreuzmannová, Bedřich Vrbský, Svatopluk Matyáš, Jaromír Spal, František Kreuzmann st. (více)Obsahy(1)
Závodní inženýr Štěrba havaruje na motorce. Lékaři bojují na operačním sále o jeho život, spolupracovníci z Dolu Žofie očekávají s napětím zprávu. Děj se vrací zpět. Před třemi dny přišel za Štěrbou mladý inženýr Vochoč s návrhem na využití zdrojů ze stařin, ale Štěrba to odmítl jako nesmysl. Cítí se sám, žena ho podvádí, oddanou platonickou lásku písařky Vilmy nevidí a dává proto přednost alkoholu. Chová se arogantně a nedokáže své názory vhodně obhájit. Vochoč se přes zákaz rozhodne s několika horníky plán realizovat a fárá do dolu s nimi. Štěrbu navštíví jeho bývalý učitel Hron. Po dlouhé době může osamělý Štěrba s někým upřímně hovořit. Byl kdysi podobně nadšený jako Vochoč a i jeho plán byl podobný. Ve stařinách však došlo k neštěstí, při němž zahynul člověk. Štěrba byl podmíněně odsouzen, vyloučen ze strany a přeložen. Přesto podával nové návrhy. Nikdo mu už však nevěřil, začal pít a odcizil se manželce. Nechce proto, aby si Vochoč také zničil život. Na dole dojde k závalu. Štěrba neohrožené řídí záchranné práce. Chce zastavit horlivého havíře Palivce, aby neštěstí nehlásil, a s motorkou havaruje. Teď už není sám a všichni s ulehčením přijmou Vilminu zprávu, že jejich závodní inženýr bude žít. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Starší filmy s lehce politickým podtextem nechápu a ani nechci chápat. Vyprávění bylo dost zmatečné, ale zápletka se později krásně vybarvila. ... Kam jdeš? Chlastat! Prosit nebudu. ... LFŠ 2018 SS ()
Film mne zpočátku vylekal svou "pětiletkovou" schematičností, dost dlouho mit rvalo, než jsem přivykl. Pak mi začlo docházet, že se tu dívám na zajímavý film, lepšilo se to, a nakonec jsem už byl nadšenej. Karel Hoger se tu jako obvykle ponořil do hloubi duše svého hrdiny. Začínám ho čím dál víc obdivovat. A to nemluvím o Medřické, která se ve filmu jen tak "vochomejtá" kolem Hogera, a přitom je hlavní postavou. Atmosféra proložená kořalkou, kafem a cigárama. Dále též perfektní sonda a kritika socialistického přístupu k člověku i práci, z doby, kdy už se kritizovat i trochu mohlo....90% ()
Nerudný rudný...první Daňkův scénář... ()
"Tady jde o to, jestli člověk, která jednou klopýtl, má právo se ještě o něco snažit…“ Škoda toho pomalého rozjezdu, kdy člověk musí mj. poslouchat žvásty stranického tajemníka ("hlavním cílem je ruda, ruda a zase ruda…Pro rudu nesmíme zapomínat na člověka....Ruda zase slouží člověku...Dostatek rudy je taky péče o člověka.") Silnější psychologie a pointy se tak divák dočká až skoro po hodině, kdy se dozvídáme, co se inženýrovi Štěrbovi stalo před deseti roky. Karel Höger tu svoji postavu člověka, kterému jedna nešťastná událost zničila jinak slibně rozjetou kariéru a on už to celé nezvládá jinak, než že je "pořád opilý", hraje opravdu velmi věrohodně. Jako vždy zaujme i Dana Medřická, která svým výrazem umí hezky vyjádřit hloubku jejího platonicky vztah k nešťastnému Štěrbovi. Kromě toho všeho jsem se neubránil trpkému pousmání nad tím, že už koncem 50 let měli filmaři odvahu ukázat, jak absurdní může někdy být fungování byrokratického aparátu ("My jsme tady jenom úředníci.., To si musíte vyřídit v terénu... Postoupili jsme to komisi, zatím se nevyjádřili..." ). Celkově rozhodně moc dobrý snímek, škoda že mu v tom úvodu něco přebývá... ()
Pokud bych v tuhle chvili sestavoval topku cs noiru, velmi bych vahal mezi legendarni "kockou, kartou a zinkovou rakvi" a timhle ukrytym pokladem nasi kinematografie. Dale me mrzi, ze jsem znal karieru Dany Medricke az od 80 let. Tuhle jeji etapu jsem objevil az nedavno, a nestacim zirat. Ceska "Bette Davis" to podle me neni, ale vyrazne charaktery zvladala uz tehdy s nebyvalou bravurou. Je radost to sledovat. Dale jeste povazuji za povinnost vypichnout z tohoto krasneho filmu: vynikajici postavu osameleho tvrdaka a motorkare Hogera, nadhernou jeho zenu v podani Jarmily Smejkalove (aneb "femme fatale" jak vysita - normalne si ji dokazu predstavit v lecjakym hollywoodu), bezkonkurencni noirovou kameru / zabery, atmosferu okorenenou asi tisicem cigaret, temnou presto uveritelnou story, atd ...nadherny cesky "delnicky noir". Velika radost. ()
Tento film ma zaujal, nielen hereckými výkonmi ale hlavne obrazovým stvárnením... Uvedomil som si, že čiernobiely formát krásne ukázal fantastické obrazy kamery, čo by farba nedokázala... Filmu dávam 70%. ()
Větčina dramat z 50tých let dopadla katastrofálně-není se ani proč divit.Jen pár z nich nebylo v soukolu dějin rozmělněno a toto je jedno z mála znich.Syrový pohled na život člověka v podání jedinečného Karla Hogera jenž nezažívá optimistický život pod drobnohledem závodních funkcionářu KSČ,nýbrž je dobou a lidmi drcen jak olivy.Když vynecháme neotřelý pohled filmu a zaměříme se jen na čistou fimařinu,i v tom případě jej nelze nijak kritizovat.Poetický Krška jakoby se chtěl vymanit ze své škatulky,tak neůtočí na diváky jen líbivímy poetickýmy obrazy,naopak drásavou realitou-které pomáhá scénář,kamera i herci.Sice i tak to zavání samoůčelností-ale té dramata,nejen u nás trpěla. ()
Pokud bychom operovali s termínem socialistický realismus bez všech negativních konotací, které jsou s ním spojené, a vyvázali ho ze všech zprofanovávajících (dez)interpretací, tento Krškův snímek by patřil nesporně k jeho vrcholům. Velice umně a působivě poskládaný syžet dodává filmu patřičné napětí, díky gradačnímu potenciálu, servírovanému divákovi v přesně odměřených dávkách, příběh vyústí ve strhující finále, které přináší kýženou katarzi... Jeden z mála filmů československé kinematografie 50. let minulého století, který by neměl upadnout v zapomnění. ()
Pozadí trochu jako z Mňačkových Opožděných reportáží. Excelentní Höger a výborný způsob vyprávění. Nebýt super finále, dal bych jen 4*. ()
Jeden z nejlepších psychologických filmů doby po určitém uvolnění ve společnosti po roce 1956,kdy začaly vznikat společensko-kritické filmy o některých negativních vztazích mezi lidmi. Mladý inženýr udělá po nástupu do práce chybu, která stojí lidský život. Tato chyba se s ním vleče po celý život jako nesmazatelná kaňka a zoufalý Štěrba se na na pití, což jeho kádrový profil ještě zhoršuje. Nenalézá pochopení u nadřízených, mezi spolupracovníky ani manželkou, neustále je nucen měnit místo, až zakotví jako závodní na dole, který má být zavřen, když se tu objeví návrh mladého projektanta, který se prakticky shoduje s tím, který ho stál existenci... Ano, to byl osud lidí, kteří chybovali profesně, to byl osud lidí, kteří nechtěli žít v souladu se socialismem, což možná byla paralela, kterou chtěl film naznačit a cenzoři pustili... Prostě jeden zničený lidský osud. A že jich bylo. Zároveň však závěr filmu vyznívá ve prospěch naší tehdejší společnosti. Člověk není nikdy sám, vždycky se má v těžkých chvílích o koho opřít, pokud mu druzí porozumějí. Ona ta dnešní společnost je úplně stejná, akorát lidé jsou víc lhostejní, a tak se stává, že člověk zůstává sám po celý život... ()
Opět si říkám, že je asi chyba házet kulturu 50.tých let do jednoho pytle.... překvapivý český noir film, s velmi současným tématem....Karel Höger a Dana Medřická koncertují ()
Tak toto je dôkaz toho, že aj v päťdesiatych rokoch mohol vzniknúť dobrý film. Aj keď ho neskôr zakázali, aspoň na festivale v BB mohol divákom ponúknuť kvalitný filmový zážitok nepodaný cez optiku soc. realizismu. Určite má čo povedať aj dnes. ()
Československý psychologický film z hornického prostředí v hlavní roli s K. Högerem. Jeho inženýra Štěrbu, alkoholika a arogantního muže bez jakéhokoliv zájmu, byla radost sledovat, neboť tato postava se dosti liší od jeho typických představitelů mužů morálně na výši a s pevnými zásadami a disciplinou. Film postupně odhaluje příčiny jeho chování, které pramení z krutě potrestané chyby v mládí a nedostatku příležitostí dostat se opět na výsluní společnosti. Höger je schopen svými hereckými kvalitami utáhnout a zkvalitnit řadu snímků a tento nebyl výjimkou. Ve vedlejších rolích se mimo jiné představí A. Kreuzmanová jako jeho nevěrná manželka, D. Medřická s jejím typickým životním espritem a lze také zmínit mladičkého S. Matyáše, který si zahrál Högerovo mladší alter ego. Zcela překvapivě lze ve snímku zaznamenat náznaky kritiky tehdejší společnosti, avšak celkově tento pokus vyzní do ztracena. Přesto se jedná o poměrně kvalitní snímek tehdější doby, nicméně jako nejlepší film roku 1958 a tohoto období jednoznačně hodnotím Dnes naposled. ()
Podobné filmy mě většinou zaujmou, ale tenhle mě absolutně míjel. Źádný z hrdinů mi k srdci nepřirostl, a všudepřítomná strana mě vyloženě vadila. Role Medřické byla snad jediná uvěřitelná. ()
"Hlavním cílem pro nás přece je ruda, ruda a zase ruda!" Za mě spíš nuda... ()
Krška tu dost zajímavě pracuje s prolínáním různých časových linií. V podstatě je to vsuvka plná dalších vsuvek, přičemž je celá původní vsuvka okrajově orámovaná krátkými úseky současnosti. Skoro jak od Nolana. Jinak je to klasické padesátkové psychologické drama, které mně osobně nenabídne takřka nic ()
"Kam jdeš?" - "Chlastat". První polovina je dost průměrná, ale když to vydržíte až do konce, budete odměněni, neboť druhá půlka už je mnohem zajímavější. Je to jeden z těch filmů, kde se hlavní postava zprvu jeví negativně, ale nakonec zjistíme, že je to správný chlap a vlastně chudák. Nejvíce mě zaujaly záběry na výtah jedoucí pod zem. Zajímavé je zjištění, že i v padesátých letech byl u nás film zjevně částečně sponzorován tabákovým průmyslem... ()
Poměrně slušný film, trošku pomalejšího tempa, ale zato s dobrým hlavním představitelem, i když já pana Högera zrovna nějak nemusím. ()
"- Nebylo by lepší, kdybyste zůstal střízlivý ? - Jsem opilý pořád, to je můj normální stav." ()
Tohle je opravdu dokonalý film, který stojí od začátku do konce na excelentním výkonu Karla Högera. ()