Spartakus - Pomsta

Fugitivus S novou tváří stará kvalita. Herecký koncert Lucy Lawless stíhá jeden epochální dějový zvrat za druhým. Všechny myslitelné obavy jsou zažehnány. A Place in This World Pěkně zamíchali osudem a skvěle se propojila minulost se současností. Ashur překvapuje svojí loajálností k domině. Jen Ilithya neměla váhat... The Greater Good Svazuje staré příběhy z Gods of Arena s novými pointami Blood and Sand. Nevia se našla a nové recasty začínají čím dál tím více skřípat. Je potřeba se povznést nad minulostí a soustředit se na nové tváře. Diváci znalí síly Vyššího dobra už z předchozích Tapertových seriálů od prvního okamžiku budou vědět, na čem jsou. To poselství se ani po dvou dekádách nemění. Jestli nestojí bojovat za jednotlivce, nemá smysl žít prázdný život. Empty Hands Mi naprosto vrátili víru v to, proč se Spartacovi naplno věnovat. Ilithya se konečně stává novou dominou par exelence. Orgie jsou skvělé, dějové zvraty dech beroucí. A králem všech králů je Joseph LoDuca. Libertus Masíčko od A-Ž. Chosen Path Poklidnější hra, rozdání nových karet, klid před další epickou bouří. Assassin z Egypta slibuje mnohé, stejně jako nová pravidla v Glaberově domě. Sacramentum Po dvojici dílů Empty Hands a Libertus další 100% hra intrik, spekulací a odplaty. Neskutečně to získává na hloubce, síle a napětí. Nikdo není pánem nad svým osudem, všichni musí nejprve zničit všechny kolem sebe. Krev za krev. Balance Dává přednost expozici množství postav a na to zásadní je jen málo času. O Ilithyi nemá nikdo zájem, nicméně přežívá, protože je matkou budoucího syna samotného Spartaka. Seppia konečně díky Lucretiině oběti odhaluje proradnost Glabera. Ve Spartakově táboře je čas na lásku i zradu a naději v lepší zítřky. Monsters TJ Scott za bloodbath na hrad! Wraths of the Gods Dramaturg na popraviště! (09.01.2019)

Oproti 1.sérii "Krev a písek" je série "Pomsta" výrazně slabší. Celkem mě bavily jen některé linie, bohužel spíše ty vedlejší. Bavila mě nepříliš chytrá, ctižádostivá, bezohledná a rozmazlená mrcha Llithya a její dům (vše kolem Batiatova domu) + dřívější domina, nyní pomatená Lucretia, od které bych se teda raději držela pořádně daleko (její činy se daly tak nějak předem očekávat) + pár dalších ojedinělejších scén s některými mužskými postavami. Spartakus mě nyní již absolutně nezajímal, kolem něho je ve dvojce prostoduchý, patetický děj a novej herec mi ani není sympatický, takže když byl na scéně, občas jsem si odskakovala raději uvařit dobrý čaj.:) 3. série už je s prominutím odpad, ani jsem to nemohla dokoukat, přiznám se, že z toho už jsem neměla absolutně nic, ale možná, kdybych tolik nepřeskakovala a nepřetáčela... :) Třeba mi něco skvostnějšího uniklo. :) (01.05.2019)

Komiksová estetika první řady je zpátky. 1)  Choreografie neustálých bojů, krve a meče navazuje tam, kde předchozí řada skončila._____ 2)  Propletenec neustálých intrik a opakovaného zrazování na straně Římanů, kde prakticky neexistuje kladná postava, pěkně kontrastuje s ušlechtilým, byť neurvalým, chováním bývalých otroků. Inu, komiks._____ 3)  Z nových postav stojí za zmínku přitažlivý 23letý novozélandský Maor Pana Hema Taylor (osvobozený otrok Násir) a 31letý Australan (žije v Los Angeles) Daniel Feuerriegel (Násirův milenec Agron)._____ 4)  Některé postavy mají více prostoru, než dříve. Je tu 30letý usměvavý Dustin Clare (gladiátor Gannikus), 42letý charismatický a přitažlivý Fijijec (žije na Novém Zélandu) homosexuál Craig Parker (legát Glaber) či 37letý libanonský Američan Nick E. Tarabay (otrok Ašúr, slouží věrně Glaberovi). Rovněž nepříliš charismatický 30letý Australan Liam McIntyre (Spartakus) dělá, co může. I 43letý mix Novozélanďana a Australana Manu Bennett s vousy, které mu sluší (gladiátor Crixus) vypadá přitažlivěji, než dříve._____ 5)  Věk protagonistů uvádím k roku vzniku řady (2012). (04.03.2022)

I když jsem ve finále s druhou, třetí spokojený, musím bohužel přiznat, že se šlo kvalitou trochu dolů. Velmi nešťastné přeobsazení Spartaka se nepovedlo a Liam McIntyre se snaží seč mu síly stačí, Andy to ale není a přijde mi jako takový klučíček bez charismatu. Scénář je slabší, není tu tolik wow momentů a i když se vracejí ti, na kterých stojí dokonalá první série, Manu Bennett, Peter Mensah i Luxy Xena Lawless, nemají tady takový prostor rozjet tu fantazii, jakou předvedli v minulosti. Díky posledním epizodám jde ale hodnocení nahoru, tam si tvůrci vylepšili trochu pošramocenou pověst. (01.05.2018)

Problém druhé sezóny není ani tak v (nezbytném) přeobsazení titulní postavy (McIntyre je možná ještě charismatičtější než byl Andy Whitfield), jako spíš v neucelenosti hlavního příběhu - rozpadá se tak na několik menších, z nichž skutečné grády mají jen dva (velkolepá záchranná a vyvražďovací akce v pátém dílu a závěrečné dvě epizody, v nichž probíhají zpravidla strhující střety s Glaberovou armádou). A jistá potíž je i se samotným Spartakem, který jakoby zde přestal být ústředním tahounem a stal se jen jednou z mnoha postav - a bohužel jednou z těch méně zajímavých. Kvůli tomu se trochu ze seriálu vytrácí primární podstata Spartakova příběhu... Akční scény jsou víceméně na stejné úrovni jako v předchozích dvou sériích (KREV A PÍSEK a BOHOVÉ ARÉNY, btw POMSTA dějově navazuje i na tento prequel!), a opět platí, že zpomalovačky jsou využívány až příliš často... Zábavu v neakčních scénách opět zajišťují především intriky mezi záporáky (Ashur je opět nebývale slizký, vývoj vztahů mezi Glaberem, Ilythií a Lucretií je dopředu jen těžko čitelný) a různorodé konflikty mezi vzbouřenými otroky (Oenomaus/Gannicus, Crixus/Agron atd.). (23.03.2019)