Smrtihlav

Myslel jsem si, že když je film o studeném čumáku Heydrichovi podobně bez emocí, je to do jisté míry v pořádku. Jenže druhá půlka byla o Gabčíkovi s Kubišem a byla natočená úplně stejně. Takže filmaři natočili Prahu v Budapešti a udělali z toho kovbojku jak na divokém Západě. Kupodivu to byla docela nuda (50%, ale dát tomu třetí hvězdičku se mi příčí). (30.01.2020)

Pokud nic nevíte o Heydrichovi, nebudete se ve filmu orientovat. Pokud o něm něco víte, nedozvíte se nic nového. Navíc od půlky se film zaměřuje na filmaři notoricky omílané téma atentátu na Heydricha. V této oblasti samozřejmě zůstává nepřekonaný český Atentát. Zde bych pochválila velmi živou kameru a podařený vizuál. Za sporné považuji umístění nádoby na cukr v bytě odbojářky. Samotné její využití jako dekoračního předmětu již vede diváka k jistým pochybám, zda tvůrci věděli, co mají v rukou za rekvizitu. Slovenský nápis v době, kdy se vlastně Slovensko stalo nepřátelským státem, považuji za značně nepravděpodobný. (08.04.2021)

Mám toho plný zuby. Každejch čtrnáct dnů je v kinech válečnej film a třikrát do půl roku se opakuje ten samej příběh. Pokaždý je to napůl stejně, napůl jinak, tady je navíc jedna půlka o tomhle a druhá zase o támhletom. Dohromady je to zábavný jako průjem na lyžích a já se vážně nemůžu dočkat, až na podzim půjdu do kina na film o atentátu na Heydricha z pohledu zaseklýho kulometu. Kde nic není ani Smrtihlav nebere. (12.06.2017)

Nedávno velice slušný Anthropoid, výbornou formou doplnil mé vzdělání o atentátu na Heindricha. HHhH (zajímavý překlad) zpracovává obdobné téma ale více se soustředí na samotného Heindricha, kterého nám zde představuje jako člověka a ne jako nelítostné monstrum. Každopádně toto zpracování je výrazně méně zajímavé i natočené oproti zmíněnému Anthropoidu, který mi danou látku předložil v mnohem zajímavější podobě. Tento film je bohužel po všech stránkách nezajímavý a ani samotné zpracování ho nijak nezachrání, (15.12.2017)

Chcete-li zobrazit historickou událost ve filmu, máte dvě možnosti. Za a) ponořit se do odborné literatury, archivů, poradit se s historiky, vyslechnout očitá svědectví a pak se to pokusit převést do příběhu. Nebo za b) svěřte to Hollywoodu. Potenciálně zajímavé pojetí známé historické události tentokrát z obou stran, k tomu kvalitní literární předloha a přesto takové - no takové. Dobré slovo ztratím snad jen za hudbu (včetně toho roztomilého prozpěvování československé hymny s anglickým přízvukem). Thompsony v rukou československého odboje nebo kulomet vzor 26 v kostele (o jiném rozmístění vojáků a o tom, že jich je šest místo sedmi nemluvě) jsou to nejmenší, co by se dalo kritizovat. Nechám stranou historické lapsy, ostatně do těch se bude obouvat kdekdo, a natvrdo řeknu, že to nefunguje jako film. Děj je nesourodá skládačka epizodek rozdílné kvality i ražení, některé z nich vypadají jako modernější verze jugoslávských odbojářských kousků, další připomínají Hitler: vzestup zla s Carlylem (hlavně ty z počátku Heydrichovy kariéry), do toho přijde rodinné melodrama a občas se tvůrci pokouší o scénu ala Jdi a dívej se. A protože jsme v americkém filmu, minimálně jeden z hrdinů samozřejmě sní o tom, že se po válce odstěhuje do Amíkova, což nám neopomene zopakovat asi třikrát. Ve výsledku to nejde brát vážně ani jako historickou rekonstrukci ani jako válečný film sám o sobě. Jak už jsem napsal u traileru, chudák Binet ani neví, co vlastně napsal. Jestli je to přece jen v něčem pozitivní, tak v tom, že mohu o to víc ocenit práci tvůrců Anthropoidu (o Atentátu pochopitelně ani nemluvím). Jeho chyby jsem v komentáři zmiňoval, ale přesto je z filmu vidět respekt ke skutečnosti a zároveň je to zkrátka lepší film jako takový. (09.06.2017)