Rédl

Tak jsem si chtěl začít zdůvodňovat, proč že to je skvělej seriál, kterej je za silný čtyři, ale protože je přece jenom českej, tak že na ty úplně top věci to samozřejmě mít nemůže, a zjistil jsem, že vlastně nemůžu řict nic. Rédl je českej dramatickej seriál bez typickejch českejch nešvarů televizní výroby, až mě to samotnýho zarazilo a odzbrojilo. Narozdíl od ostatních (očividně) mi nevadil ani překvapivě přesvědčivej Sokol (ten mi naopak přišel jako obrovský pozitivum), ani první díl resp. rozjezd (ten mě naopak na celej zbytek navnadil), takže pro mě seriál vlastně nemá výraznější slabinu. Daly by se sice hledat dílčí otazníky (třeba jako bohorovný nekrytí se před paralyzujícím sprejem, ty v sešitě až příliš úhledně psaný poznámky o vlacích, Novotný s až podezřelou lehkostí a rychlostí a jen tak mezi řečí porcující ležící krávu, nebo ten jeho bezchybnej a chladně profesionální improvizovanej výstup v gay baru atd.), ale to jsou takový marginálie, že vyznění série nijak neovlivněj. Líbilo se mi fakt úplně všechno: obsazení (už zmíněnej skvělej Sokol, ale i výborná Holoubková; oba psychopati Novotný i Hofmann, a to včetně téměř všech epizodních roliček typu Brettschneiderový nebo Kyšperskýho), tematika (zasazení do kraje devadesátek je úžasný a pořád ještě čerstvý a neokoukaně nezvyklý, to smekám - přitom silný téma je to /jak se potvrzuje i tady/ dost), vykreslení postav (vnitřně rozervanej a trpící Sokol, kterej chce dělat věci správně, nikdo kolem něj na to ale neni zvědavej, doba tomu taky nenahrává a tak díky jeho urputný snaze zachovat se správně kromě něj trpěj i všichni kolem; třeba ale i Holoubková, která se prostě umí zařídit s těma, kdo jsou zrovna na koni; jsou to ale třeba i Pechlát, Sokolův šéf snažící se hlavně nečeřit vody a bejt zadobře, nebo ten estébáckej prasák - u něho člověk i díky tý Sokolově poznámce opravdu nějakej ten účet na konci čeká, ale stejně mě to jeho zmrdství nasralo a zklamalo - rád bych, stejně jako Sokol, věřil spíš v ty lepší lidský stránky), líbilo se mi i nemilosrdně krutý, ale skvěle padnoucí a vlastně i příhodný zakončení, a líbila se mi v neposlední řadě i dýlka minisérie - opravdu nebylo třeba natahovat to víc, a to setrvání u střízlivýho čtyřdílnýho formátu tý síle celkovýho vyznění dost pomáhá. Celej ten seriál vlastně dokresluje celou tu (byť děsivě nedávnou) dobu, ale i nás jako společnost a národ - sice nám začínala demokracie, ale vlastně jí nikdo moc neuměl a ani moc umět nechtěl, výhodnější přece pořád bylo (a je) dělat si to dál tak trochu do šuplíku a zrovna s tim, s kym se mi to hodí nejvíc. Tu změnu administrativní samozřejmě nestíhala dohánět odpovídající změna společenská, a tak u tý měnšiny, která to s těm ideálama vážně myslela, přišel náraz a deziluze - a katalyzátorem a zosobněním tohodle všeho je právě postava Sokola, jehož příslušnost k týhle menšině je znásobená ještě příslušností k další, v tý době ještě o hodně nechápanější a ostrakizovanější menšině, k homosexuálům. Jeho největším zločinem bylo, že se choval, jako kdyby žil ve svobodný společnosti - snažil se dodržovat spravedlnost, chovat se správně a i v soukromí si dovolil žít s tim, s kym chtěl; jeho zločinem bylo, že mu věci kolem sebe nebyly jedno a že byl ochotnej to říct. Jenže na to tenkrát nikdo zvědavej nebyl, a to včetně státu a jeho orgánů, a tak ho na tom nakonec i dostali - i proto, že v takovymhle prostředí on vlastně fungovat nechtěl a nemoh, takže tu svojí hořkou cestu dojel sebedestruktivně až do samýho a předpokládatelnýho konce. Rédl je takovej Don Quijot po česku - ne z pohledu tý švejkovsko-hrabalovský poetiky, ne z pohledu, kdy si ze všeho děláme srandu a všechno zlehčujeme, ale z pohledu tý krutý a lidský životy ničící reality - marnej boj za ušlechtilý ideály, ale bez jakýhokoli dobrýho konce. Rédl neni hezkej ani veselej seriál, je krutej, nespravedlivej, zlej a brutální - a všechny tyhle aspekty na mě osobně zapůsobily fakt silně. I s tou varovnou otázkou, jestli jsme se za těch dalších pětadvacet let opravdu z tohodle bahna vyhrabili, nebo jestli jdeme aspoň správnym směrem - já idealisticky věřim tomu, že jo, že se tady dneska opravdu žije svobodnějc než dřív, ale je dobrý si připomínat, že zadarmo ani samozřejmý to fakt neni. A mementem tohodle je Rédl nezpochybnitelně. "Tohle od tebe nebylo hezký." "To nemělo bejt hezký." (27.12.2018) (méně) (více)

Televizní Rédl a Bez vědomí a kinosálová Amnestie jsou společně ideálním, byť těžko stravitelným menu k hořkým česko-slovenským oslavám polistopadového takzvaného nástupu demokracie, vlády práva a vítězství pravdy a lásky nad cynismem a penězi. *** Přesný rámovací komentář Radek99, tak si ušetřím práci. *** A k výtkám, jež v komentářích tu a tam padaly – já ani při nejlepší vůli nenacházím, co vytknout. Kvituji, že to nemá být příjemná a odsýpající podívaná, je to (mně velice sympaticky) divácky nevděčné už tím, kdo je hlavní hrdina, na kolik způsobů už je tou dobou vnitřně podlomený, jak svou dávnou tragickou minulostí a přímo románovou (čti romantickou) „vinou“ na smrti svého milence, tak nynějším skrýváním milostných preferencí, a celkovou bezvýchodnou rozháraností mezi defétismem, rezignací na naději a bytostnou neschopností přiznat systémovému zlu jeho absolutní nelidskost, zvrácenost a bezbřehý pragmatismus a zároveň si ve stejném světě dál hledat cestu, jak smysluplně žít. Což jednak znamená, že se osobně angažuje o to vehementněji, oč méně chce chápat rozměry a kvalitu zla, proti němuž bojuje, a má neadekvátní očekávání od druhých na temné i světlé straně Síly, čímž se stává nebezpečným všem, na jejichž stranu se postaví... A jednak to z něj dělá nadčasově archetypální křehkou postavu, je jako porcelánová figurka z řecké tragédie, která si svou nevyhnutelnou zkázu ve zdejším světě nese napsanou přímo ve vlastním genomu. A slouží mu jedině ke cti, že to nakonec pochopí – a vyřeší. Důvody k sebevraždě jakožto poslednímu možnému východisku snad ještě nebyly v žádném příběhu tak průzračné, pádné a ušlechtilé. Člověku se přímo uleví spolu s ním, a je to hodně divný pocit. A jednoznačně soudím, že v podání Ondřeje Sokola byl tenhle charakterní, utahaný a opotřebovaný sebeštvanec naprosto famózní. *** Nepřipadá mi ani, že by ve scénáři či jeho ztvárnění bylo cokoli přitaženého za vlasy, naopak jsem úplně ponořená oceňovala, v jak realistickém nepříjemném tempu, upachtěnosti, nevábnosti, ne-vznešenosti, eskalaci, specifických koloritech a soubězích okolností a překážek je vyobrazena každodenní praxe a obstarávání tolika typově různých postav a jak přirozeně je ta společensky výmluvná skládanka křížících se záměrů a souborů hodnot v jednom brilantně vyhmátnutém dobovém námětu a na něm hodinářsky jemně naroubovaném nadčasovém dramatickém příběhu pospojována. Scénář mi po několika úvahách připadá naprosto vynikající, mistrně komplexní a logicky i pocitově bezchybný – až mi nad tou precizností a záběrem zůstává rozum stát. *** Pachuť výpovědi přetrvává nesmírně silná. Rédl není zapomenutelná kriminálka, Rédl je transformační vryp do kolektivního i individuálního vědomí, napořád. *** Jako bonus odemykám výživný informační text o postavě generála Lorence, dost možná nejmocnějšího, nejinteligentnějšího (z mocných), a tedy nejnebezpečnějšího muže Československa: https://denikn.cz/208482/svedomi-posledniho-sefa-stb-netrapi-lituji-spis-toho-co-jsem-neudelal-rika-alojz-lorenc/?cst=07638600c03d562fb8be31b5e9e9c78e9b4eaef3 *~ (01.03.2020) (méně) (více)