Tenkrát na Západě

Western legenda. Absolutní mýtický svět mužů, do něhož Sergio Leone vložil nostalgické připomenutí faktu, že tenhle svět už je dávno pryč (byl-li kdy vůbec)... (Civilizační pokrok bořící starý svět symbolizuje právě železnice.) Esence skutečného ,,chlapáctví", pro jehož představitele nemá ceny žena, peníze, majetek, rodina, ale jen a jen čest. Leone pracuje s archetypy. Tenhle svět tu byl před westernem a bude tu i po něm, Sergio Leone ovšem povýšil jinak v místě i čase silně fixovaný žánr do nadčasové polohy - příběh o pomstě, která determinuje celý život a která je vyšším imperativem než život... Unikátní je formální stránka filmu - jen málokterý režisér a kameraman exponuje většinu záběrů do detailů a polodetailů, navíc stále stejných míst - obličejů jednotlivých aktérů příběhu. Hra (paradoxně strnulých) mimických svalů (a zvláště očí) je doslova dechberoucí. Je to cosi jako magie. Síla magického pohledu. Leone přikládá očím zvlášť symbolickou váhu. Kapitolou samou o sobě je hudba. Každá z kvarteta ústředních postav příběhu je signalizována svým jedinečným hudebním motivem a i jako hudební celek pak funguje Moricconeho dílo fenomenálně. Stěžejní (a nejznámější) je motiv harmoniky (která dává hlavnímu hrdinovi i přezdívku), uchovávající si v sobě specifické tajemno. Harmonika jako osud, jako prokletí, jako stigma. Perfektní symbol. Zvláštní důraz je kladen také na mizanscénu, iluze amerického západu je skutečně dokonalá. Pro herce je signifikantní pot, špína, zarostlé tváře, protikladem je samozřejmě jediná žena v linii příběhu. Vjem horka a špinavosti je podán zajímavě jakoby v druhém plánu, zvlášť dobře vystoupí v kontrastu se scénami v interiérech vlaku. Sergio Leone natočil jedinečný film a uzavřel tak pomalu mrtvou kapitolu v historii filmu, kapitolu žánru zvaného western...,,Já jsem chlap." ,,Druh na vymření... Přijdou další Mortonové a vyříděj vás..." (03.08.2008)

Nejlepší film svého žánru. To nemohu říci. Druhý nejlepší? To již s klidným srdcem mohu prohlásit. Každopádně osobně to mám vyřešené "à la Chytrá horákyně", kdy Hodný, Zlý a Ošklivý je nejlepší film vůbec čili Tenkrát za Západě mohu mít s klidným svědomím jako nejlepší western. (19.10.2009)

Super hudba super herci. Charles Bronson má ještě kamennější ksicht než Clint Eastwood a to je co říct. (18.01.2005)

:::::::::::::::::::::: Už jen ten začátek ..... (16.02.2009)

Il Buono, il brutto, il cattivo bol film, ktorý som zhliadol len z jedného dôvod a to, aby som mal neskôr odpozeraných prvých 300 najlepších a prvých 300 najobľúbenejších filmov. Once Upon a Time in the West som pozeral z úplne rovnakého dôvodu a osobne mi to pripadalo, ako klasický western v ktorom sa niekto niekomu mstí, nič viac nič menej. (06.04.2012)

Tenkrát na Západě jsem viděla tenkrát, když jsem byla ještě mladá a krásná :D Už si ani nepamatuji, jestli se mi to líbilo, nebo ne. V dnešní době mě zase odrazovala délka filmu, ale pro krásné modré oči Charlesa Bronsna, jsem se hecla. Překvapilo mi, že film utekl jako voda, i když ve finále se tam toho zase tolik nedělo. Ale charisma hlavních představitelů bylo natolik silné, že jsem nedokázala odrthnout zrak. Ústřední melodie natolik dokonalé, že je znáte, aniž byste film viděli. A závěrečné rozuzlení skvělá tečka v celém příběhu :o) (13.11.2019)

Klenot, legenda, skvost a genialita v každém políčku od Leoneho, v každém tónu od Morriconeho a v každém gestu či slově od Bronsona, Fondy, Robardse i krásné Claudie. Komu přijde tento epos nudný, ten ať to s filmy rovnou vzdá. (05.02.2006)

Totální fetišizace filmové formy a na velkém plátně pak nepřekvapivě cinefilně obžerská rozkoš. (27.06.2023)

Pekelne pomalej film, kdy postavy na sebe nejdriv deset minut cumi, nez neco udelaj a samotnej pribeh nic extra originalniho taky neni, ale v Sergiovo rukou se promenil v jeden z nej westernu vsech dob. Sice mam radsi dolarovou trilogii, ale tohle je rozhodne extra trida. A dostat to do rukou jinej reziser, tak je vse v hazlu. K tomu tu jsou jeste slusny herci, Bronson mi vyjimecne nevadil, Robards ma zajimave napsanou postavu, Claudia je uz tradicne krasna a tady taky hlavne ze zacatku nasrana a Henry Fonda jako zaporak je naprosta chutovka. K tomu tu mame jeste, jak je u Morriconeho zvykem, naprosto bombastickou hudbu, takze vubec nevadi, ze se neustale opakuje. A i pres dylku a dost solidni pomalost je film neustale zajimavej a napinavej. Proste klasika, ktera si tak vysoke hodnoceni zaslouzi. (28.08.2007)

// Film, který když člověk vidí, nemá chuť už nikdy koukat na nic jiného než na takhle opulentní nádherné westerny. Viděno poněkolikáté a zase mi ukápla slza z toho, jak je to krásně natočený. Balzám na duši. (17.10.2012)

Luxus. Leč nezafungovala na mě ta "tarantinovská stoprocentní záživnost" ani kašpárkovský Charles Bronson (čistě můj problém s jeho ksichtem). P.S. Tak, a ve srovnání s THE GOOD, THE BAD AND THE UGLY u mě jednoznačně vyhrává právě Dobrý, Zlý a Ošklivý. (11.07.2011)

Jeden z těch filmových skvostů, na které se nedá zapomenout nejen pro příběh samotný, kdy jsem chtěla být na místě Claudie, ale i díky nezapomenutelné melodii, kdy se mně pokaždé, kdykoliv jí slyším, ježí chloupky na celém těle......úžasné........western Tenkrát na západě v mých očích zatím nikdo nepřekonal. (29.08.2014)

V rámci Projektu 100 konečně viděno v kině (Bio Centrál, Hradec Králové). Emotivně mě to až tolik (tentokrát) nevzalo, ani to nešlo, nechal sem se celou dobou únášet technickou stránkou věci - kamera, zvuk, barvy. Kino je místo, kam tenhle film patří. Za další Leoneho snímky v kině bych se vůbec nezlobil! (14.04.2013)

líbil se mi (08.12.2005)

Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly (doplněk). Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších westernů - 100 Greatest Western Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Špičkový klenot nejen westernové tvorby, ale celého světového filmu. Sergio a Ennio, díky. Trailer: http://www.csfd.cz/film/5911-tenkrat-na-zapade-cera-una-volta-il-west/videa/. A Morriconeho Muž s harmonikou - Man With A Harmonica: http://www.youtube.com/watch?v=hL-X53ze5O0&feature=related (27.12.2008)

Sergio Leone natočil jeden z nejlepších, nejkultovnějších a nejlegendárnějších westernů. Kovbojové jsou přesně takový jací mají být špinaví, neoholení, drsní a charismatičtí. Nejnezapomenutelnější je pro mě určitě Harmonika alias Charles Bronson. Pro Henryho Fondu je to myslím jediná role, kde hrál záporáka. Claudia Cardinale byl opravdu přenádherná. Nechápu jaktože nebyl Sergio Leone nominován na Oscara za režie, protože tak precizně zvládnuté dílo se jen tak nevidí. Hudba, kterou k filmu zplodil génius Ennio Morriconi je něco naprosto ojedinělého a je opravdu jen málo filmů, kde hudba dokáže takhle povznést film o třídu výš. Kdo neviděl nemá ani představu o co přišel...... (02.12.2007)

O TNZ se nedá napsat a říct nic, co už napsáno a řečeno nebylo. Z klasiky nejklasikovatější se poněkud vymkl Henry Fonda, který si neklasicky zahrál jednu z nejpadouchovatějších postav filmové historie. Ale že ty jeho upřímné blankytné zraky dokázaly pěkně zledovatět... O hudbě se dá říct jen tolik, že jsem slyšela už nejednu nádhernou skladbu, geniálně rámující filmový děj. Ale Morriconemu nikdo nesahá ani po paty. (25.07.2007)

[ THE BEST OF SERGIO LEONE ]. Kultovní western. Sergio Leone je bůh westernu a jeho režie je brilantní pastva pro oči. Skladatel Ennio Morricone dodal hudební zvuk jako by se k Zemi blížil zlatý déšť' (životní forma - geniální hudební doprovod, který očistí i tu nejšpinavější duši pod sluncem). 175 minutový skvost TENKRÁT NA ZÁPADĚ přepsal historii westernu. Nezapomenutelná filmová krása. (11.02.2012)

"Tví přátelé mají vysokou úmrtnost, viď Franku." Přiznávám, že mi nikdy nebylo na Západě tak dobře, jako v tomto na prvním pohled loudavém westernu. Kaubojové, pokud netasí, přitom nikam nespěchají, jejich motivace se odhaluje s očividnou leností, jejich hlášky, s ďábelskou frekvencí jedna za hodinu, suše skřípou mezi zuby a napětí by se v každém okamžiku dalo krájet dle libosti na kostičky, hranolky či jehlánky. Největší silou snímku je však hudba Ennia Morriconeho, při které mi naskakuje husí kůže a při pohledu do očí Jill se ve mně zase probouzí touha chránit její "počestnost" se Smithy & Wessony zavěšenými proklatě nízko. (21.07.2011)

Co by Tarantino dělal bez Leoneho? Musel by si ho vymyslet? Naprosto famózní, obzvlášť z Blu-raye. Málokdy mám takovou chuť podívat se na právě zhlédnutý film okamžitě znova. (20.08.2011)