Utažení

Komu straší ve věži...ehm..kdo to straší na záhadném panství. Režisérka se patrně ukájela pohledem na rajcovní Mackenzie Davis. A zapomněla dát svému dílu smysluplnost. A hlavně zapomněla, že točí horor. Vylezl jí z toho nestrašidelný propadák, který je příkladem toho, jak se nemá točit horor. Začátek ještě nevypadá nejhůř. Mladá soukromá učitelka přijíždí na hrozivě vyhlížející panství udělit své nesexuální lekce dvěma sirotkům, rozverné sedmileté divce Floře (Brooklyn Prince), co asi měla působit záhadným dojmem(?), jak to u "hororových" dětí bývá zvykem, a jejímu staršímu bratrovi, mladému jinochovi Milesovi (Finn Wolfhard), který se asi do ní zamiloval(?), chová pavouka, preferuje jezdectví a vykazuje nepřístojné chování, načež se jí dostane přijetí u dlouholeté služebné (Barbara Marten), která působí strašidelně a hlavně má přehled o všech podivných událostech, ke kterým zde došlo. A mladá učitelka pranic nedbá toho, že její předchůdkyně tady před nedávnou dobou předčasně a za podivných okolností sbalila kufry. A nepřehlédnutelný je i fakt, že učitelka má mámu, co jí tak trochu straší ve věži(?) (Joely Richardson) A hned od prvních minut je to všechno výše vypsané stejně jedno, neb děj se ubírá různými směry a není si schopen vybrat, jaký mu bude vyhovovat nejlépe. Režisérka Floria Sigismondi vyvolává zmatky, neustále diváka vláčí po prostorách panství a jeho přilehlého okolí a vydatně praktikuje jakési nejasné a rádoby strašidelné výjevy a úkazy, nicméně téměř vše se míjí účinkem. Zvláště když v závěru téměř nic nedává smysl a divák se jen dohaduje, jak to celé bylo myšleno. Paranormální jevy sice nemají odbytou fazonu, hrstka scén dokonce vyvolá příjemné mrazení, herci se snaží, Mackenzie Davis je sympatický objekt touhy, ovšem chyba dlí už v ukrutně dementním scénáři a decentní a vážně míněný přístup režisérky je poměrně směšný. Strašení na úrovni mateřské školky už opravdu neocením. Pokusná forma strašit tedy zůstala jen pokusnou formou, načež je vše korunováno sledem nepochopitelných a povětšinou nezáživných až zaostalých scén, což je ještě horší. Pokud tedy nejste zarytými fanoušky hlavní hvězdy filmu, jedná se v podstatě o ztrátu času. Floria Sigismondi se po téhle tvůrčí hrůze hned tak ke kvalitní (hororové) produkci nedostane. Nedomrlé psychologické prvky ovšem může v budoucnu ještě uplatnit v jiných žánrech. 4/10 (19.05.2020)

Mackenzie ide do veľkého sídla učiť malé deti z ktorých minimálne Finn je pekný spratek a popri tom ju strašia duchovia.Keby to bola typická ducharina s pár lakačkami a jasným koncom tak by to podľa mňa malo lepšie prijatie. Menej je niekedy viac a síce sa tvorca tým koncom snažil šokovať, napokon však celý film akurát zhodil. Lakačiek málinko a slabé, duch o ničom, jediné čo chválim je Mackenzie na ktorú sa dobre pozerá a postupné vystupňovanie deja.Ten koniec ma ale ohromne sklamal nemôžem viac ako 1*. (13.04.2020)

Kdybych chvilku před touto předělávkou neviděla originální a kultovní Neviňátka, asi bych hodnotila výše. Bohužel, v The Turning roku 2020 se mi zdálo, že ty nejlepší momenty k zamyšlení byly z původních Neviňátek vyjmuty a zůstal průměrný horor, ty změny byly jedině k horšímu a k tomu povrchnějšímu. Udělat ze (zdánlivě?) slušně vychovaného, kultivovaného a předčasně vyspělého asi devítiletého chlapečka Milese: nevychovaného, skoro už dospělého a plnoletého spratka, neschopného citu, který se nesnáší s chůvou? A ze silně věřící dcery kněze, ctnostné až prudérní guvernantky s potlačovanou sexualitou, udělat chladnou fanynku Kurta Cobaina, to znamená shodit celou pointu. Navíc původní guvernantka zpočátku děti milovala a i pak pro ně chtěla to nejlepší, proto se modlila za jejich duši (jedna z interpretací je, že svou dobře míněnou péčí děti až dusila, kdežto pro tuhle blondýnu byly děti jen práce, k nimž neměla vztah, což taky staví příběh do jiné roviny. Zvláště vztah k chlapci, mužskému elementu, který možná symbolizoval potlačovaný pud. A předělat takhle nesmyslně vztah padoucha s mrtvou předchůdkyní guvernantky, jím vášnivě posedlou ženou? O kameře atd. ani nemluvě. I to, že se původní příběh dlouho odehrává v idylickém letním počasí a ve dne mělo svůj význam. Tady musí být pro navození atmosféry banální podzim a mlha. Tady snad všechno bylo jedině k horšímu. (05.05.2020)

Konečně horor podle gusta náročného diváka, ve kterém se zlo drží v povzdálí. Je neurčité a nepoznané, přesto však permanentně citelné, takže můžeme zažívat stále vzrůstající tíseň a nepříjemný, neodbytný dojem, že "tohle nedopadne dobře." Floria Sigismondi dosud neměla s královským filmovým žánrem prakticky žádné zkušenosti, ale svůj hororový debut zvládla s bravurou, která mi vyrazila dech. Marně vzpomínám, kdy naposledy hororový snímek nabídl takovou porci psychologického pnutí. Mainstreamové publikum však bude nepochybně zaskočeno skutečností, že ho scénáristé nevedou za ručičku a všechno mu polopatě nevysvětlují (zvláště v závěru). Já musím naopak náročnost dané látky ocenit a mile rád porovnám svou vlastní odbornou interpretaci díla s významy, které v The Turning odhalili ostatní. Jakožto zdejší hororový expert uděluji snímku slabších pět hvězd a již nyní mohu autoritativně konstatovat, že půjde o největší překvapení letošní sezony. (04.03.2020)

"The Turning" je pre mňa nakoniec oveľa väčšia facka, ako som si sprvu myslel, že bude. Ani neviem či som od toho po recenziách ešte niečo čakal, no výsledok ma samotného skutočne prekvapil. V prvom rade skúsme povedať plusy filmu. Miestami v sebe vie uchovať nejakú atmosféru a má v sebe pár scénok, ktoré v skutočnosti fungujú. Mackenzie Davis je podľa mňa celkom okey. Brooklyn Prince pôsobí na mňa celkom prirodzene a som zvedavý v čom sa ako herečka objaví nabudúce. Inak je to podľa mňa väčší bordel, než som čakal. V prvom rade forma strašenia je dosť problém. Toto nie sú ani len skákačky, na ktoré som už zvyknutý. Toto je len obrovská kopa zvukov. A keď sa ozve, nič sa dokopy nestalo. Atmosféra vo filme je slabá a len miestami skutočne vidíme scénky, ktoré majú nejakú razanciu. Hoci to nemôžem označiť za tak zúfalé ako to bolo napríklad v prípade "The Grudge", ale aj tak to nemá moc čo ponúknuť. V prvom rade je tu záverečný moment alebo zvrat, ktorý je pre film len záverečná rana kyjakom do hlavy. Nemám absolútne šajnu čo som práve videl. Skôr to pôsobí, ako keby sme dostali, jeden záver a potom ďalší alternatívny záver. Je to ako sledovať "Bandersnatch. A čakáte na to, kedy uvidíte ešte minimálne 5 ďalších alternatívnych zakončení. Finn Wolfhard je podľa mňa vo filme strašný. Jeho výkon je maximálne neprirodzený a neveril som mu dokopy ani jednu scénku. A to hovorím napriek tomu, že je šikovný herec. Film pôsobí prázdno. Ako keby dokopy ani nechcel hovoriť príbeh. Ako keby len išiel budovať atmosféru a potom len zarazil na film koniec-nekoniec a máme hotovo. Pre mňa ako diváka je to len absolútny podraz. Toto nie je ako "Ghostland, kde ten zvrat fungoval pre príbeh a posunul ho na vyššiu úroveň. V tomto prípade to pôsobí ako keby tvorcovia vôbec nevedeli, čo vlastne chceli urobiť a tak sa rozhodli spraviť 2 rôzne verzie svojho vlastného príbehu. A iba mi tým napľuli do tváre. Ďakujem veľmi pekne, tento film si moju úctu nezasluhuje. Hodnotenie: D (12.04.2020)