Sloní muž

Byl to jeden z prvních silných filmů na toto téma, který jsem viděl, a zcela mne pohltil. Koncert pánů Hurta a Hopkinse je opravdu dech beroucí. Napětí se stuňuje až k prasknutí a závěr samotný je strhující. (17.12.2011)

Sloní muž je vskutku citlivé a pravdivé zobrazení útrap života znetvořeného člověka. Filmu nechybí emotivně velmi silné momenty ani dobová atmosféra, která je silně podpořena černobílou kamerou. Anthony Hopkins opět skvělý. Za drobnou nevýhodu považuji až příliš jednostranné zaměření na vnější okolí hlavního hrdiny. Chci tím říci, že primárně se snímek zabírá reakcí lidí na existenci Johna Merricka, která má jednak své vizuální založení a následně psychologické. Mnohem menší důraz je kladen na to, jaký má vliv okolí na chování a vnitřní stavy hlavní postavy. O Johnu Merrickovi nám toho film prostě moc neřekne. Je to jen jakási figurka, která je ve svém okolí zdrojem kumulací vášní a citů pozitivního i negativního druhu, na čemž je film postaven. Tento stav je divácky schůdnější, ale pro mě je to slabší varianta. O tomto snímku si toho můžeme přečíst hodně. Často se setkáváme s termíny jako odsouzení předpojatosti společnosti proti anormalitě. Varování před strachem a nepochopením odlišného. To je jistě pravda. Ale pouze z části. O jaké společnosti se tu mluví? O té naší nebo o té na přelomu 19. a 20. století? Musíme si uvědomit, že v tehdejší době bylo vystavování anatomicky deformovaných nebo všelijak postižených anomálních lidí běžnou praxí. Běžnou součástí cirkusových čísel. Dnešní společnost je trochu dál. Morálně i právně, což jde vždy ruku v ruce. Důsledkem toho je, že divák se na to může dívat jako na zajímavou a pěkně udělanou historickou rekonstrukci čehosi, co se stalo v jakémsi dávnověku. Nepřipustí si tedy, že se ho věc přímo týká. Přímá vazba na součastnou společnost chybí. Jistě i z dnešního hlediska můžeme filmu přiznat jakýsi morální apel, ale nezveličujme ho. Tohle přeci není film z roku raz dva. 79% (05.11.2010)

Podle mě, po Duně, druhý nejlepší Lynchův film. Má to příběh, je to pochopitelné - co víc si od "mistra" přát?! (24.11.2006)

Zatím nejlepší Lynch, kterým jsem "ztrácel čas". Silné drama o ještě silněji zdeformovaném Johnu Merrickovi, kterého bere pod ochranná křídla mladý doktor se zarostlou tváří A.Hopkinse. Lynch v tomto taktéž neobvyklém filmu staví za pomoci výtvarné dokonalosti proti sobě slabiny lidské povrchnosti a hlouposti se sílou a krásou lidské duše. Nebýt na můj vkus zbytečné rozvleklosti, neváhal bych nad plným počtem, no stejně si myslím, že to časem zvednu. 89% A tak se i stalo. Když Lynch, tak tento. Doporučuju. (08.05.2014)

Merrick trpěl více než ti, kdo s ním soucítili a kdo se mu posmívali, poznal však také štěstí, jaké jim zůstává skryto - vděk a radost z každého nesamozřejmého okamžiku, kdy s ním někdo nakládá jako se člověkem. Nám dětem společnosti práv, která si nárokujeme jako přirozená a nezadatelná, se zdá, že máme právo i na to, aby druzí uznávali naše lidství. To je však iluze. Člověk není člověkem díky přirozenému právu na lidství, ale díky milujícímu pohledu. Stáváme se totiž tím, za koho jsme považováni - kdyby se mnou všichni nakládali jako se zvířetem, začal bych sám sebe vidět jako zvíře (vzpomeňme na nacismus a neárijské rasy). Pohledy těch druhých nám však dávají jen zdánlivou hodnotu a identitu - ta skutečná je dána Božím pohledem, v němž je nekonečná láska a který poskytuje nám ubohým nicotným tvorům nekonečnou důstojnost. Člověk nemůže být šťastný, dokud si toto neuvědomí - nemáme žádná práva, vše záleží jen na tom, že jsme milováni. John Merrick byl šťastný; neměl by být litován, rozhodně ne více než ti, pro něž byl jen imbecilním monstrem. (29.04.2006)

Ano, přiznávám se – netušil jsem, že budu z nějakého filmu Davida Lynche plakat (tedy snad na výjimku, kdy se mi u Mullholand Dr. vysypala polovina popcornu na koberec). Nejlepší Lynchův film, který snad nenatočil sám Lynch. Film plný něhy, lásky, humanismu. Kdo by to od mistra psychodelických a snových stavů čekal? Jedno se však upřít nedá – Lynchův styl, který ač je sevřen biografickým příběhem, má své pevně dané základy. Chvějivá hudba někde v povzdálí, sugestivně a syrově podaná atmosféra (tentokráte) viktoriánské Anglie (až mi to někdy evokovalo Rozparovače či zejména zezačátku Kabinet doktora Caligariho) a výborné výtvarné zpracování (téměř v každém jeho filmu vystupuje bizarní postavička, kterých je v tomto filmu nespočet). Hopkins jako vždy úžasný, John Hurt pod kily nánosu také hraje slušně a vše to uzavírá Lynch se svou přesnou a chápavou (!) režií, kterou donutí diváka mít tam, kde ho mít chce. Nejdříve se Mellicka bojíte, přes úvodní šok ním opovrhujete a nakonec zvítězí lítost a vnější stránku přebije hřejivá lidská duše. Přesně tak, jak to Lynch naplánoval, jsem mu to i sežral. V tomto případě se však ani nejde nepřiznat, vždyť to byl tak přenádherný a dojemný příběh, že jsem se jen utvrdil v arogantní a nevraživé lidstvo. Děvky jsme dámy a pánové, děvky. [Přesná stopáž: 118 min] (06.03.2008)

Nebudem sa tváriť ako sofistikovaný akademik a preto zacitujem priamo z traileru (mimochodom jedného z najinteligentnejších, aké boli kedy vytvorené): "Bude vás mraziť, ale nepôjde o príbeh hrôzy. Bude vás hriať, ale nepôjde o príbeh lásky." Áno, Lynch nakrúca veľmi ambivalentné filmy, v ktorých jedna a jedna sú evidentne dva, napriek tomu máme pocit, že tomu tak (asi) nie je a že na pravidlá elementárnych počtov je asi také spoľahnutie ako na Pikovú dámu. Na rozdiel od svojich neskorších filmov v Sloňom mužovi prezentuje Lynch túto ambivalentnosť v kryštalicky čistej nahote a omračujúcu priamočiarosť posolstva násobí čiernobielym prevedením a oscarovými hereckými výkonmi i vo vedľajších úlohách. John Merrick túži byť "normálnym" človekom, práve takým, aký je "jeho majiteľ", ktorý ho týra, práve takým, akými sú návštevníci divadelného predstavenia sledujúci absurdnú inscenáciu, práve takým, akou je herečka pani Kendalová nazývajúca ho Rómeom a vyžadujúca preňho standing ovations, ktoré nie sú prejavom uznania "človeku, ktorý prekročil svoj tieň", ale mrazivo cynickým divadlom citovo zvrátených ľudí (spomeňte si na sestričku s prirasteným embryom zo South Parku). Dozaista nikto z nás by nechcel byť ako John Merrick - koľkí z nás ale chcú byť takými, akí sme? Ak si človek chce potvrdiť svoju ľudskosť, nemal by siahnuť po príbehu Wladyslawa Szpilmana (pán Polanski láskavo prepáči). "Sloní muž" čosi také prevedie mnohonásobne efektívnejšie. (18.04.2005)

Zkrátit o 30 minut nudných scén, ubrat 80% sentimentu a byl by z toho opravdu výborný film. Hopkins byl v roli humanisty skvělý, ale to je asi tak vše. (29.04.2011)

Podobně koncipovaných příběhů, kde je outsider přijmut okolním světem a současně se najde někdo, kdo jej bez vědomí okolí šikanuje, příběhů, které skončí obdobě, jako Sloní muž, je spousta. Namátkou mě napadl Střihoruký Edward, nešlo si nevzpomenout na Zrůdy (Freaks 1932), i Kabinet Doktora Caligariho. Je zvláštní, že se z nějakého prapodivného důvodu Sloní muž tváří, jakoby byl natočen o nějakou tu desítku let dříve, než uvádí rok vzniku 1980. Zřejmě díky pečlivým černobílým kompozicím, velice působivému nasvícení a jednoduchým, ale působivým kulisám. Nečekal něco tak lidsky dojímavého a současně hrůzostrašného (postupné odkrývání Sloního muže mi připomnělo o rok mladšího Vetřelce, kde si Ridley Scott dal také tu práci nevystavovat zrůdu moc často a když už, tak v pečlivě komponovaném přítmý, v plném světle pouze na zlomek sekundy). Ale na dvě scény, kde je Lynchův rukopis nezaměnitelný, také dojde - noční můry Sloního muže. (17.09.2008)

Tento snímek mě z různých důvodů dlouhou dobu míjel, abych se k němu včera konečně dostal i s patřičnou náladou. Vůbec jsem netušil, o co jsem ignorováním tohoto snímku celou dobu přicházel! Jedním slovem NÁDHERA! Excelentní snímek od mého velkého oblíbence Davida Lynche. Na Davida dost netradiční snímek ( přeci jenom jsem zvyklý na jeho snímky Modrý samet, Mulholland drive, Zběsilost v srdci, městečko Twin Peaks, Lost highway.....). The Elephant Man je příběhem znetvořeného muže( kterého v opravdu pozoruhodné masce ) excelentně " zahrál " John Hurt, pojednávajícím o předpojatosti společnosti vůči " nenormalitě ". V roli humanistického lékaře zde " září " Anthony Hopkins. Jedná se o silně humanistický, velice smutný snímek s brilantně navozenou atmosférou 19st.. Ta na člověka přímo dýchá a " útočí " z každého zákoutí ( z každého záběru), úplně mu prostupuje póry. Takhle silně emocionálně na mě již dlouho nezapůsobil žádný snímek! Vše ještě umocněno faktem, že příběh je inspirován skutečnou postavou " sloního muže " Johna Merricka, který žil na přelomu století. Nádherná práce s kamerou F. Francise, ( zejména úžasná hra světla a stínů.) Samotnému příběhu pouze prospívá, že snímek je černobílý! To vše v precizní režii ( tak jak to umí pouze on) mistra Davida Lynche. Ikdyby nenatočil žádný jiný snímek, tak pouze za tento skvost, pevné místo v mé režisérské TOP10 David má. (18.03.2009)

Těžkotonážní prvoplánový humanistický doják o tom, že člověka bychom neměli posuzovat pouze podle jeho vzhledu (s čímž sice samozřejmě souhlasím, ale na takováhle klišé už jsem asi přece jen příliš starý a cynický). Film černobílý nejen obrazem, ale i svým vyzněním. A to jsem doufal, že někdo tak neortodoxní a svérázný jako je Lynch tenhle příběh pojme nějak originálně, že ho něčím výrazně ozvláštní. Bohužel se tak nestalo... 70 - 80 % (04.06.2013)

[8/10] (Brooksfilms Ltd.) (Čb. /// Produkce: Jonathan Sanger /// Scénář: Christopher De Vore, Eric Bergren, David Lynch podle knihy Sloní muž a jiné vzpomínky sira Fredericka Trevese a Sloní muž: Studie o lidské důstojnosti Ashleye Montagua /// Kamera: Freddie Francis /// Hudba: John Morris /// Nominace na Oscara: Jonathan Sanger (nejlepší film), David Lynch (režie), Christopher De Vore, Eric Bergren, David Lynch (scénář), John Hurt (herec), Stuart Craig, Robert Cartwright, Hugh Scaife (výprava), Patricia Norris (kostýmy), Anne V. Coates (střih), John Morris (hudba)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (19.01.2009)

prvý a druhý lynchov celovečerný film majú okrem režiséra spoločné asi už len to, že sú čiernobiele, pretože na rozdiel od meditatívnej a "typicky lynchovskej" Mazacej hlavy je Sloní muž asi jeho najkonvenčnejší a divácky najotvorenejší film (aj keď obsahuje drvivú väčšinu jeho neskorších tematických, formálnych a rozprávačských trademarkov); po stránke režijnej nemám čo vytýkať, film je priam geniálny; veľmi - veľmi smutný; John Hurt aj keď z neho vidno pod maskou asi len 5% hraje vynikajúco (niečo podobné, ale ešte pochopiteľne o triedu lepšie, ako s maskou celý čas nasadenou predviedol o veľa rokov neskôrnapr. Hugo weaving vo V ako Vendeta - čisto teoreticky); Hopkins je tiež brilantný; (19.09.2008)

Nepoznám až tak veľmi Lynchove filmy (videl som seriál Twin Peaks a nie celu Mazaciu hlavu a Mulholland Drive), ale toto je niečo iné ako sme uňho zvyknutí. Film o ľudskosti, láske a obrovskej ochote pomôcť, ale ukazuje nám aj to, ako dokážu byt ľudia netolerantní a krutí (to sú ešte slabé výrazy) ku niekomu, kto prežíva také obrovské utrpenie ako John Merrick, len preto aby si "namastili kapsu". Pekne do filmu sadla Adagio for strings od Samuela Barbera a škoda len, že nie je využitá častejšie. Pri filme som síce nemal slzy na krajíčku, ale dojatý som bol kvalitne. Odporúčam pozrieť. (21.10.2008)

Všeobecne je Sloní muž považovaný za najnormálnejší Lynchov film. Tak ale ako sa to vezme. Silná humanistická snímka s posolstvom, ktoré musí osloviť každého, sa zameriava vo veľkom na svoj štýl a darí sa jej to znamenite. Je otázne, či sa nám Lynch nevyžíva v terore a mimoriadne odpudivom vzhľade ústrednej postavy a či to nie je jedna zo záľudných metafor. To, že najhumánnejšia postava vyzerá ako zviera, je určite vedomý paradox. Jeden z filmov, ktorý mi dokazuje, že ľudstvo za mnoho nestojí a nastoluje otázku, či pojem humanizmus nie je výsadou (alebo skôr prekliatím) iba pár jedincov, ktorí sú v brutálnej menšine. (18.06.2012)

Omlouvám se všem dojatým, ale já v tomhle filmu spatřuji pouze špatný pokus o něco jako pohádku. Moc mi nevyhovuje, že film z roku 1980 vypadá jako film z roku dejme tomu 1950 a to jsem zavřel oko. Myslím si, že zamýšlenou atomosféru mohl režisér navodit mnohem divácky atraktivnějším a především modernějším způsobem. Film působí hrozně archaicky a celkový dojem z něj nezachrání ani vždy výtečně hrající Anthony Hopkins. Ten příběh je příšerně vlezlý. Jsem škaredý a konečně mě někdo má rád. Plačte! Ten film je zkrátka natočen pro absolutně odlišné díváky, než kterým jsem já. Lepší *. (08.09.2011)

Nádherný film Davida Lynche, který se však od jeho ostatní tvorby velmi odlišuje a to asi hlavně nedostatkem mysteriózní atmosféry, která je pro jeho filmy typická. Avšak je to film temný, depresivní a také velmi dojemný. Skvělé herecké výkony zde předvádí jak Anthony Hopkins, tak John Hurt. Černobílé provedení přidává k velmi silnému příběhu i zajímavou atmosféru. 9/10 (07.01.2007)

Opět jeden z kultovních zářezů, kde prostě a jednoduše nemohu sloužit, neb to kouzlo a nádheru v tom filmu nejsem s to vidět. Asi za to může mé jednodušší a přízemější já, kterému se prostě dělalo blitno při každém záběru na Johna, jehož vzhled tento reflex vyvolával zcela oprávněně. A ani příběh jako takový mi nepřipadal nijak převratný... 60% (30.12.2015)

Uff..tak tohle je pro mě zatím nejlepší a nejpochopitelnější Lynchův film. Úchvatné, strhující, dojemné..lidské! "I am not an animal. I am a human being. I am a man." (18.07.2006)

Ešte som nevidel najvýznamnejšie filmy Davida Lyncha a tak som bol oprávnene zvedavý na jeho Slonieho muža. Počas sledovania filmu narastala moja nervozita, pretože sa mi nedarilo nájsť nič, čo by odôvodňovalo jeho vysoké hodnotenie a rad ocenení. Príbeh je jednoduchý a svojim spôsobom atraktívny, čiernobiely filmový materiál ponúkal hry svetla a tieňa a sústredenie sa na psychiku znetvoreného človeka. Namiesto toho čiernobielosť prenikla do postáv, film bol zameraný skôr na reakciu okolia, než na vnútorný svet znetvoreného a rozdelenie postáv na "dobrých" a "zlých" posúva film do žánru rozprávky pre dospelých. Aj keď vznikol podľa skutočného príbehu väčšina postáv vyznievala umelo, neprirodzene a aj ich správanie bolo často prehnané. Celkový dojem príliš nevylepšil ani štandardne dobre hrajúci Anthony Hopkins a rovnako dobre hrajúca hudba. Celkový dojem má u mňa hodnotu troch hviezdičiek, bez ohľadu na päťhviezdičkové more dookola. (21.08.2012)