The Thin Red Line
Tenká červená čiara
The Thin Red Line
Režie:
Terrence MalickScénář:
Terrence MalickKamera:
John TollHudba:
Hans ZimmerHrají:
Sean Penn, Adrien Brody, James Caviezel, Ben Chaplin, George Clooney, John Cusack, Woody Harrelson, Elias Koteas, Jared Leto, Dash Mihok, Tim Blake Nelson (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Skvělí herci v hlavních rolích – George Clooney, Sean Penn, Nick Nolte a Woody Harrelson – se pouští do nebezpečné akce ve filmu, který přináší drásavě realistický pohled na válečný i morální chaos v Tichomoří během 2. světové války. Film byl v roce 1998 nominován na sedm cen Akademie, včetně ceny za nejlepší film a nejlepší režii (Terrence Malick). Tenká červená linie je filmové mistrovské dílo, které nemá srovnání. Gene Siskel ho označil za “brilantní... hrůzu nahánějící... nejlepší současný válečný film!” (oficiální text distributora)
(více)Recenze (752)
Chcete vidět svůj DVD přehrávač ječet zoufalstvím a televizor otráveně pocukávat reproduktory? Pak doporučuji nabít tuto monstrozitu ihned po Lovci jelenů! Záživnější alternativou už je pak jen ultimativní Maratón v čumění do zdi. Pokud si nedáte pozor a nebudete pravidelně používat tlačítko FWD, tihle "Filosofové z Quadalcanalu" vám vyžvaní díru do hlavy tak velkou, že obyčejná, čarokrásná, naplňující nuda už nikdy nebude tím, čím bývala! Zažít Tenkou červenou linii, jóóóóó to, KURVA, fuckt VADÍ !!! ()
Oscar 7 nominací: Nejlepší film, Režie, Kamera, Střih, Hudba, Zvuk, Scénář - A. . . . . . Zlatý Medvěd ()
Bylo to strašně, ale fakt hrozně moc utahaný. Herecké výkony jsou opravdu hodně nadstandartní, kamera a technická stránka jakbysmet (a to nemluvím o hudbě), ale chtělo to tak o hodinu kratší délku a mohlo to být móóóc fajn. 3,5* ()
Sbohem, Ryane, i přes svoji extrémně efektní syrovou vizuální stránku dostáváš na frak od tohohle filozofického válečného eposu, který má mimochodem IMHO i lepší soundtrack. Když se to umí, není ani 170 minut, během kterých pomalu plyne děj, nijak dlouhých. 90% a odmítám cokoliv dalšího dodávat, tohle je třeba vidět a zažít. ()
Málokteré válečné drama si dá takovou práci s vykreslením jednotlivých charakterů. Příznivci "rychlých" válečných filmů budou patrně zklamáni. Tenká červená linie je psychologické drama, s kvalitními hereckými výkony (a hvězdným obsazením), bez výraznějších akčních scén (samozřejmě, že zde jsou, ale nejsou tolik podstatné, jak ve válečných filmech bývá zvykem) a s myšlenkou... ()
Po obrazové stránce téměř dokonalý opus, po stránce dějové velmi nebezpečná nuda. Hvězdně obsazená, ale nuda. Ani tisíc záběrů na válkou poznamenanou, ale přesto nádhernou tichomořskou flóru a faunu nezachrání - sotva pohromadě držící – dějovou nitku, na kterou jsou bez ladu a skladu navlékané osudy stále dalších a dalších hollywoodských stars v rolích spojeneckých vojáků. 80% Zajímavé komentáře: Hal_Moore, ripo, Aiax, Desperado, wipeout, casyy ()
Proboha proč!? Proč člověk, který umí tak výtečně režírovat, tak strašně zarputile odmítá vyprávět příběh? The Thin Red Line není klasický válečný film, což bych jako divák, jenž klasické válečné filmy nemá rád, mohl ocenit. Bohužel je to ještě něco horšího - rádoby oduševnělá nuda. Já se fakt musim smát tomu, kolik lidí považuje Malicka za velkého filosofa a jeho filmy za hluboké studnice moudrosti. Sakra práce, filosofie je vědní disciplína, ne zdlouhavé blábolivé plkání o nesmrtelnosti chrousta! Tohle bylo vážně martyrium. Postavy jdou, jdou, pak chvíli střílí, pak zase jdou, sem tam prohodí nějaké moudro ... a trvá to skoro tři hodiny. Film se snaží psychologicky propracovat spoustu hlavních postav, což se mu směrem k mé osobě skandálně nepovedlo, neboť jsem po chvíli ztratil přehled, kdo jaký žvást vypustil z úst. Natočené je to skvěle, ale Malick není moje krevní skupina. Čím víc toho od něj vidím, tím míň se těším na The Tree of Life (přičemž jsem se na něj po traileru těšil velmi). ()
Podle mého názoru se jedná bez diskuzí o mnohem povedenější dílo než přeceňovaný film Zachraňte vojína Ryana. Vynikající napínavý děj, skvělí herci, totální válečná atmosféra, zkrátka vše, co lze od válečného filmu očekávat. A navíc - tenhle film měl skutečně myšlenku, v Ryanovi šlo jen a jen o čistočistý kalkul (útok na divákovy city), byť mu samozřejmě nelze upřít rovněž vysokou kvalitu. ()
Režisér zřejmě bere ono slovo válka jako abstraktní výraz, což samozřejmě není vůbec špatné, jelikož můžeme vidět onu otřepenou frázi: Válka je svinstvo, v trochu jiném světle než obvykle bývá možné ke shlédnutí. Ze začátku jsem se kupodivu trochu nudil, abych pochopil kam tím autor míří a nakonec byl naprosto uchvácen onou atmosférou, kde jsem si připadal jako voják ležící s puškou M1 Grand v poli, ve kterém se nachází kupa japončíků a nejen jich ale i různé havěti a je jen na mě jak se onoho úkolu přežít zhostím. Možná si všimnete přespříliš hereckých hvězd, ale vězte že ony herecké hvězdy typu Travolta, Clooney a řada dalších se objeví v rolích, které jim opravdu padnou, tak maximálně v jedné nebo dvouch scénách. Fakt je, že hlavní hrdina je jen jeden v podstatě, on sám jako by vypadnul Sokratésovi z huby a mluví zajímavě filozoficky a nutí diváka nad onou myšlenkou samotného filmu přemýšlet. Samotný film nelze absolutně s ostatními srovnávat jelikož nebere válku jako takovou, ale o hodně zajímavější, tak jak si to Terrence Malick určitě přál a stojí za to nad tím na konci filmu zauvažovat kam tím mířil. --- Viděl jsi hodně mrtvol? - Spoustu. Je to stejný jako mrtví psi. Když si na to člověk zvykne. Je to jen maso, brácho. ()
║Rozpočet $52miliónov║Tržby USA $36,400,491║Tržby Celosvetovo $98,126,565║ Režisér Terrence Malick a jeho epicky pojatá vojenská dráma odohrávajúca sa na Guadalcanale je oproti iným filmom s podobnou tématikou pojatá dosť nevšedne. Tento film je akousi očistou duše vojaka voči prírode a celkovo svetu, kde žije a ktorý svojím pôsobeným nivočí. Malick sa vyditeľne hrá/ mazná s každým detailom filmu tak aby vizuál sám o sebe prinášal výpoveď scénky bez toho aby musel byť použitý dialóg. Skôr pri týchto obrazovo silný scénkach príde výstižný doprovodný komentár ako pri dokumentárnom filme. Diváka necháva dostatočne načerpať a doznieť v ňom každý prezentovaný obrázok, takže nejaký rýchli strih tu nehrozí. Dokonca ani pri bojoch po trávnatých kopcoch je väčšinou kamera pokojná a plynulá. Za tieto krásne nasnímané obrázky môže kameraman John Toll. Popri tom sa nestráca ani hudba od Hansa Zimmera, tá dokonca povyšuje obrázky do vyšších sfér a v celku to vyznie v dosť silný dojem, v hudbe zaznejú aj piesne domorodých kmeňov a práve tie prinesú do deju aj neviazené emócie. Vo filme sa objaví veľa zvučných mien a z nich si tu najzaujímavejšie úlohy zahrajú Nick Nolte ako veliteľ jednotiek túžiaci po veľkej kariére, Elias Koteas ako jeho oponent a James Caviezel čakajúci na slobodu, či vykúpenie zo spárov armády. /85%/ ()
Každý tento film bude srovnávat s možná známějším vojínem Ryanem. Tyto dva filmy vyšli skroo ve stejnou chvíli, ale každý je naprosto rozdílný. TČL je více než ukázkou "jakto bylo doopravdy" příběhem vojáků, kteří byli vytrženi ze svého světa a vnořeni do války. Příběh o skutečné důležitosti války, mocných co chtějí více, vojácích co chtějí přežít a v neposlední řadě o tom proč ... Proč voják se snaží přežít, co ho nutí, aby žil. Touha, láska, víra.... Každý v tom uvidí něco jiného.Celková psychická stránka postav je tu ukázána o mnoho více a přesněji než u vojína Ryana. Vojín Ryan je čistá válka, ale ve výsledku horší než Tenká červená linie. Naprotosto úchvatná kamera, výprava a hudba dotváří válečnou atmosféru. Vyčerpávající herecké výkony S.Peanna, J. Caviezela,B. Chaplin, N. Nolteho a mnhých dalších hvězd (Promin Georgi, ale kdyby si v tom nehrál zas tak by to nevadilo ;-)). Toto všechno ve výsledku tvoří nejpůsobivější a úžasně natočený film o lidech a válce. ()
Tento film mel smulu, ze byl natocen ve stejne dobe jako velmi ocenovany Saving private Ryan. Presto musim rici, ze hlavne v psychologickem prokresleni postav a jejich jednani sveho slavnejsiho ”kolegu” daleko predci – o hereckych vykonech nemluve. ()
Scénář: Terrence Malick .. Uspávací válečný film. Dosáhnout kvality Saving Private Ryan je pro něj pouhý sen, který se po probuzení nenávratně rozplyne. 50%. ()
Poměrně slušný, vydařený válečný snímek z Tichomoří s výbornými výkony herců a s působivými válečnými scénami. Zajímavý je kontrast čisté přírody a ničících lidí. Nádherná je zde hudba Hanse Zimmera a kamera Johna Tolla. Nicméně celkově je na mě film moc dlouhý a chvílemi docela nudný. Ve stejném roce natočený Spielbergův vojín Ryan zůstává jednoznačně nejlepším válečným filmem. Z 8 oscarových nominací (film, scénář, kamera, střih, zvuk, střih zvukových efektů a hudba) nezískal film ani jednu. ()
Hodně komentujících tu píše, že Tenká červená linie je nejlepší nebo jeden z nejlepších válečných filmů, dle mého názoru ale nepochopili smysl Malickova záměru, nejde o film válečný, nýbrž vyhraněně protiválečný, a možná ještě šířeji, tak příznačně pro Malickovu tvorbu, film o příběhu Člověka a toho, co ho přesahuje, tentokráte na pozadí traumatizujících válečných běsů. Zaujme typický Malickův úchvatný umělecký rukopis - příroda vnímaná jako chrám Boží kreativity, hrdinové v mezních situacích, kontakt s Bohem, meditativní rozměr díla, práce s teplotou barev a s dominantní i určující (zelenou) barvou, překrásná hudba, vlnící se lány trávy, dechberoucí kamerové jízdy a obecně nádherná kamera, komentář a vnitřní monology hlavních postav, nevídané herecké obsazení... Geniální je přizpůsobení se optice přikrčených vojáků zasunutím kamery na úroveň trávy a mezi ní, film má pak zvláštní stísněnou atmosféru... Koncept postavený na napětí mezi nádherou přírody a hrůzou válečného zvěrstva, mezi čistotou jednotlivosti člověka a úpadkem masy, mezi Životem a Smrtí funguje bezezbytku. ,,Viděl jsi hodně mrtvých lidí? Spoustu, neliší se od mrtvejch psů. Když si na to zvykneš, jsou to kusy masa..." Malick je opět neskonale duchovní a celý snímek má zvláštně rozjímavý a hloubavý charakter, jen málokterý film má takhle výrazný přesah. Katarze se ale nedostavuje, spíše hlodá její opak. Strhující, byť velmi bolestivý zážitek... ()
Malick sice umí (a nemálo), ale místy poněkud nudí (a nemálo), protože se točí v kruhu (a nemálo). A nemusel by. ()
Drsná, pomalu plynoucí, nepříjemná, frustrující, velkolepá, nezřetelná, syrová, přenádherná výpověď zdánlivě o ničem, avšak ve skutečnosti právě o tom hlavním, o co ve válce jde. Kdybych se to pokusil pojmenovat nebo jakkoli vyjádřit slovy, nemohl bych než zoufale ztroskotat. Právě ta nepojmenovaná úzkost, nesmyslnost, zbytečnost jsou tím, co odlišuje správný válečný film od trochu digitálně nakupené akční zabíječky. Postavy neuvěřitelně splývají, děj se jaksi ztrácí v sám sobě a všemu tvoří doprovod vypjaté monology, které jsou podivnou modlitbou bůhví ke komu a bůhví za co. Jedinou slabinou filmu je jeho krátká stopáž, něco takového bych dokázal sledovat věky. ()
ROZPOCET-$52 million AMERICKE TRZBY-$36,400,491. krásny meditatívni film,najlepší mi prišiel jared leto.a samozrejme hudba uchvatná. ()
„Myslíš, že budeš trpieť menej, lebo si miloval Dobro?“ Terrence Malick je maliar kinematografie. TENKÁ ČERVENÁ ČIARA je jeho tretím filmom (prvý nakrútil v roku 1973), čo značí, že každý jeho nový film je niečo, čo už ani nie je film v bežnom ponímaní, ale nová obdoba americkej (minimálne) kinematografie. TENKÁ ČERVENÁ ČIARA, majúca premiéru v rovnaký rok, ako Spielbergovo ZACHRÁŇTE VOJAKA RYANA (teda 1998), s ktorým bojovala o Oscarov, vás prekvapí. Nech už od nej čakáte hocičo: vojnový film alebo filozofickú melodrámu s existencionálnymi dialógmi. ()
Související novinky
Disney zahazuje značku Fox
Už je tomu téměř rok, co studio Disney dokončilo akvizici studia 20th Century Fox a všech jeho odnož. Od té doby se mnohé změnilo, několik filmů bylo zrušeno, pár titulů čeká reboot a menší nezávislá… (více)
Malick workoholikem
Legendární filmař Terrence Malick nikdy netočil závratným tempem. Mezi Nebeskými dny a Tenkou červenou linií třeba nechal díru 20 let, od roku 2011 se ale podivuhodně rozjel. Po šestileté pauze… (více)
Witt se zalíbeně dívá na válčící, starající se, křehký i houževnatý a jako vždy fascinující svět kolem sebe. Nevybírá si podle žádných pravidel, co mít rád. Miluje život – jaký je. Lidé, kteří si vzájemně urputně, zoufale, ustrašeně i vzrušeně maří možnosti poznávat, dotýkat se a dívat, rvou se a zabíjejí, trhají na kusy vlastní těla i magickou krásu džungle, jsou stejně uhrančiví, dojemní a krásní jako domorodci, kteří splývají svým zpěvem a bytím s rytmy přírody, a přitom se bojí vojáků. Všechno se ho to dotýká, posouvá ho do nových situací a přináší mu vědomí pohybu, zázraku existence. ** Rybářská loďka nese jiná okouzlení, ale je stejně čaromocná jako strážní loď, jejíž černý dým kontrastuje s červánky nad nekonečným obzorem moře: „Co tady dělá, tak sama?“ ptá se Witt, pobavený, okouzlený a něžně dojatý tou náhlou proměnou scény, která ho z domorodého ráje co nevidět vyvrhne do kovových útrob válečné lodi a kulometné palby, která mu bude na cucky trhat kamarády zleva zprava. Protože i zkáza mnohých, zběsilé, krvavé, špinavé, navzájem nepochopitelné a bolestivé zabíjení, do nějž je Witt aktuálními okolnostmi vehnán, je jenom dalším dramatickým pokračováním naší existence a hlubším svědectvím toho, kdo také jsme. ** A i ve chvíli, kdy ho později jiná přítomná konstelace zbavuje života, v obklíčení Japonců s namířenými hlavněmi, se po nich dívá jako oslněná, ve skoku lapená klidná srnka, která stejně nemohla jinak než běžet, protože běžet je život, a soustředí se na tu čarokrásnou a poslední chvíli, na její smysluplnost, danost i neočekávatelnost (mohlo to být i jakkoli jinak, jiné tváře, slova, stromy okolo, mohl i uniknout, i proto běžel, ale ne, takhle je to, každičký rys, vzteklý křik, prasklina v kůře, hvizd, vzpomínka) – pohnu se a ono se to stane, teď, teď ještě tady jsem a takovéhle to je. ** Tenká červená linie je vlastní cesta životem, způsob, jak se provést sledem okamžiků, jak naplno dostát bytí, nic neutratit, nic si nezastřít, nic nezmeškat, ničeho nezalitovat. Skládá se z nekonečné řady bodů, kdy je potřeba pokaždé znovu bez předsudků s nově otevřenýma očima nalézt těžiště pohledu a pohybu, nalézt smysl – ve fascinaci okamžikem, v jeho plném, nezastřeném vědomí, v naprostém přijetí své situace, konkrétního prostředí a jeho možností – jak z té chvíle dostat očima i pohybem nejvíc pro život: ať je konkrétní cestou hbitý útěk ze sevření, je-li právě kam, nebo naprosté odevzdání, pakliže není, úlovek pohledu do koruny stromu, na let ptáka, smyčku provazu kolem tlamy chyceného krokodýla či krutý posuněk mstícího se člověka. ** Při plném vědomí neopakovatelnosti života, každého prožívaného momentu, je jedině přirozené udělat vždy to, co nejvíc dostojí možnostem situace, co povede linii fascinace dál – ať to ostatní podle svého přesvědčení a cílů nazývají zbabělostí, hrdinstvím, nerozumem či šílenstvím, stejně očarovaně cítí tu přiléhavost, adekvátnost a moc („You are a magician to me.“). Zvednout oči a podívat se. Na kusy roztrhaných těl, na ospalé či vzrušeně debatující, dychtivé přeživší, na zoufalství těch, kteří přišli o různé druhy nadějí, na zarputilost lpějících. Přijmout podanou ruku, opatrnou otázku i odmítavé gesto, zavření dveří před pohledem. Ať se děje cokoli, i když člověku tečou vlastní či kamrádova střeva do dlaní, není důvod nevidět a neprožívat krásu té jedinečnosti, dosud neprožitosti, nenechat se ohromit tím zázrakem, který nám říká, kdo jsme, znovu a znovu. Neexistuje žádný důvod nezvednout oči a nevidět, jak ještěrka pohne ocasem. Jak padá kapka vody, mezi mřížemi nebo když se sveze po listu. Jak netopýřími křídly či prožraným listem probleskuje slunce. Jak se přes travnatou stráň plnou útočících vojáků žene přívalová vlna světla, která zviditelní blyštivé helmy pro šrapnel. Jak se kdosi bez utržené půlky těla dívá, když ztrácí vědomí. Jak jeden zoufalec visí druhému na rtech. Jak lhostejní. Dívat se. Pamatovat si. Vědět. Teď. Takhle jsem naživu. Fascinace jedinečným tvarem, neopakovatelným okamžikem, vědomím existence a její kdykoli ukončitelnosti. Teď. Teď. Ještě tu jsem. A znovu. Ještě vás vidím, takoví jste jen teď. Roztříštěné koleno. Strach. Žádost. Lítost. Kupčení. Hněv. Neohrabanost. Krutosti. Slepota. Napření. „Ještě ve vás vidím jiskru.“ Takoví se k sobě skládáte, teď, ještě vás vidím. Jste. Miluji o vás život. Krásní, protože jste teď. Emanujete tvar. Vydělujete z nicoty, i když se podvádíte a zabíjíte. ** Witt je jediná postava (dokud jeho jiskra nepřeskočí na Welshe, který přirozeně napojí svůj život na smrt toho kouzelníka, který ho očaroval svou vlastní očarovaností, a vede tenkou červenou linii po Wittovi dál, dívá se klidnýma a pozornýma, znovu zaujatýma a tedy už zálibnýma očima), která s ničím nebojuje, ale dokonale prožívá jedinečnost každé chvíle svého života, v souladu se životem všech kolem – jeho očima jsou všichni nejcelistvější, nejplnější ve své existenci a nejkrásnější ve všem, o co se sami starají – protože Witt si nevybírá, co chce vidět. Strategie, cíle a plány ostatních postav, dojemně zranitelných a vzájemně se zraňujících, jejich úsilí, s nímž si umanutě zastírají přístup k otevřené a plné přítomnosti, jejich postranní, účelové stezky svažující se mimo těžiště, pak ve Wittově společnosti, po jeho boku a pod jeho pohledem vytvářejí téměř topograficky zakreslitelnou, až neúnosně dojemnou a křehkou síť nedokonalých, svérázně a komplikovaně omezených hemžení, invariantů lidských životů nahlížených z nekonečna jedinečných bodů těžiště života na tenké červené linii. ** () (méně) (více)