Život je krásný

Zážitek na celý život. Kdyby všechny snímky nesly poselství a emoce jako tento, tak by byl civilizovaný svět možná opravdu krásný, radostný a oproštěný od hnusných etických zločinů. Protože kdybychom namísto krvavých jatek a obhajoby násilí sledovali pouze Roberta Benigniho, jak si v koncentráku prozpěvuje a hraje si s nechápavým synkem, nemohli bychom nikdy přijít na špatné myšlenky.... No dobře, zanedlouho by to jistě začalo nudit, ale projednou je to zkrátka nepopsatelná divácká extáze. Díky ti, Roberte. 100% (24.04.2011)

A jaké máte vlastně politické názory?-(na děti:)Benito,Adolfe,nechte toho!.. Co jste říkal?-No ale nic. Velice nápaditý a originální, přestože naprosto nereálný a naivní pohled na hrůzy druhé světové války. Italský humor mi není příliš blízký, i když tady se alespoň na začátku našly opravdu výborné a vtipné scény. Hlavní postava mi však svým přehnaným optimismem a energií byla prostě nesympatická a celkově mi Guido připadal křečovitý. S příchodem do tábora film začal mít sice zajímavější příběh, ale celkově to bylo takové málo uvěřitelné, i když sympatické.. Jde z toho sice taková pozitivní nálada, ale raději dávám přednost dramatičtějším filmům. (20.07.2012)

Tak určitě velmi silný příběh s opravdu dojemnýmy momenty. Nicméně podle mého názoru, je to všechno lehounce nereálné a mírně zjednodušené. I když je myšlenka perfektní, scénář by mohl být detailnější a více dramatický. R. Benigni se spíše soustředil na herecký výkon, než na režii. Nicméně jeho herectví je výborné. Tohle je prostě romanticko-dramatický pohled na období 40tých let v Evropě. Na toto téma, je pro mně naprosto naplňující československá válečná kinematografie. Tento film má v sobě ovšem svoje kouzlo, které u mě drží ty 4 hvězdičky. Jednoduchý, ale přitom kvalitní humor a silné emoce (Guidovo legrační pochod na smrt, nebo konečné setkání matky a Giosuého) tyto scény musí každého diváka chytit za srdce, protože dnes je doufám každému jasné, co se za ostnatými dráty skrývalo. (03.10.2011)

Já nemám rád Benigniho a jeho humor už vůbec ne, možná bych spíše mohl napsat nesnáším, nenávidím, jsem na něj alergický, ale to by mi přišlo moc přehnané. I přesto je však jeho snímek Život je krásný takovým roztomilým neviňátkem v jeho tvorbě. První polovina filmu vypráví Guido Oreficeovi, což je číšník, jehož život by se dal nazvat vtipem. Překypuje smyslem pro humor a dostává se z jedné nezáviděníhodné situace do druhé, jednoho dne mu však spadne do náruče půvabná Dora, kterou nazývá až do té doby, než si ji vezme a zplodí s ní syna, princezno. Jenže přijdou nacisti a jelikož je Guido žid, je i se svým synem (v té době již pětiletým) odvezen do koncentračního tábora. Tam se však bohužel dostane i jeho žena nežidovského původu, a to jen protože nechce svou rodinu v žádném případě rozdělit. Guido však tají svému synovi pravdu a vypráví mu o tom, že tento výlet má jako dárek k narozeninám, prý se jedná o hru, v níž může vyhrát opravdový tank, to je věc, po které Giosué (syn) velice touží... Pokud by ten film byl jen takovýhle a popisoval by život v koncentračním táboře, jako komickou situaci, rozhodně by se mi nelíbil a rozhořčil by i hodně lidí, kteří jej zažili. Jenže tak to vůbec není, režisér nám dává možnost nahlédnou do otcova nitra, vidíme jak už by pomalu vzdal život, sledujeme jeho utrpení a víme, že žije jen pro svého syna, proto se film stává nádherným válečným dramatem, které si zaslouží jak přízeň diváků, tak ocenění... (01.01.2006)

Tak jako nemám rád americký patos v konverzaci, tak mi občas vadí italský polopatystycký humor... Ale kvality tohoto filmu nakonec převážily jeho mouchy a mušky, přestože jde hodně vidět, že Benigni není režisér od přírody... Zajímavý pohled na holocaust, ...jak se říká : Sranda mosí byt, aj dyby tatu věšali... (14.04.2005)