Režie:
František FilipScénář:
Otto ZelenkaKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří SrnkaHrají:
Radoslav Brzobohatý, Jan Pivec, Antonie Hegerlíková, Jaroslav Marvan, Václav Voska, Eva Vosková, Jiřina Štěpničková, Dana Medřická, Jana Brejchová (více)Epizody(13)
-
Malý František Věk (E01)
-
Student (E02)
-
První láska (E03)
-
Mozartovy dvacetníky (E04)
-
Divadlo (E05)
-
Návrat domů (E06)
-
Kněz, nebo kupec! (E07)
-
Úspěšný kupec (E08)
-
Klavír (E09)
-
Slovař český (E10)
-
Korunovace (E11)
-
Svatba (E12)
-
Naděje (E13)
Obsahy(2)
Televizní ztvárnění rozsáhlého románu Aloise Jiráska z období našeho národního obrození je dílem autora Otto Zelenky, režiséra Františka Filipa a dlouhé řady dalších významných umělců. Historie pokořeného a ujařmeného národa, který hledá a nalézá svou ztracenou tvář, získala po vstupu armád Varšavské smlouvy v nových politických souvislostech nový smysl. Divák v ní právem nacházel podobenství s tím, co právě prožíval. A tak se staly pro schvalovatele jakékoliv zmínky o národním sebevědomí a duchovní síle víry nepřípustné. Při premiéře v roce 1971 nesměl být poslední díl F. L. Věka uveden. Teprve po roce 1989 bylo poprvé možné uvést seriál v jeho původní podobě. (Česká televize)
(více)Recenze (220)
Ach jo, moc rád bych dal vyšší hodnocení, ale zrovna tahle doba není pro mně vůbec lákavá, a zrovna tahle kulisa, ve které se seriál odehrává, vůbec není zajímavá. Všechno, co v seriálu je, už dobře znám a opravdu jsem se nepotřeboval v těchto věcech hrabat. Teď bych řek, že to byl zbytečně zabitý čas. "Staříci" zde hrájí omladinu, češi jak blázni vzdávají holt císaři a pak hrají hry s mnoha skrytými narážkami. Aspon že se tam sešlo tolik zajimavých českých herců, to je jediné plus. A pak začátek byl trochu zajimavý. Výprava a všechno kolem hodně dobrá, ale to nepomáhá, když vše ostatní je velká nuda. Temno by mně určitě bavilo mnohem víc (stejně jako husitská trilogie) ()
Natočit seriál o boji českého národa (nebo alespoň několika nadšenců) za svobodu vlasti; otevřeně kritizovat útlak, zastrašování a cenzuru v posledním díle, natočeném již v době normalizace, to chtělo doslova koule... a záštitu Aloise Jiráska. Otto Zelenka svým poutavým scénářem, redukujícím nesnesitelnou obsáhlost klasikovy předlohy, učinil z F.L.Věka nadčasový, přístupný seriál, režisér a nejlepší herci 60.-70. let jej dotáhli k dokonalosti. Zvlášť závěrečná scéna Radka Brzobohatého s malým Romanem Skamene na sněžných saních ukončena větou "Dobře, tak se nedáme!", mě v kontextu doby vždy spolehlivě dokáže vzít za srdce. ()
Páni, co navštěvovati csfd ráčí, nezapomenou, že by si vždy vážiti jazyka českého, jakožto hlasu otců našich i velkých osobností minulosti, hrdých zemí českých i moravských měli, zvláště pak, v těchto dobách pohnutých, kdy jazyk anglikánský, řeč naši, v časech mnohých, toliko zle zkoušenou, ohroziti by mohl. ()
Dnes čtenářsky mrtvým autorem strašívali dříve neposlušné studenty. Neprávem; Alois Jirásek ve svých vrcholných spisovatelských výkonech, podložených vlastním odborným vzděláním, dosahuje úrovní minimálně středoevropských. Osvědčený tým tehdejší Československé televize k tomuto základu přidal vlastní tvůrčí přínos, odrážející radostné pohnutí a po 21. srpnu 1968 naopak zklamání a bolest z událostí Pražského jara. Poslední díl tohoto na dobu svého vzniku velkého projektu je vědomě komponován jako přímý nesouhlas s korupcí i kolaborantstvím husákovské a bilakovské prosovětské kolaborace a zrady. Úsvit prvních počátků znovuobrozeného národa je cenný svým pohledem na ty, kteří sice velké myšlenky a všelidské ideály nevytvářejí a ani vytvářet nechtějí, bez nichž však, bez jejich vůle, pochopení, zanícení, étosu nikdy nemohou vstoupit do společenské reality. Malá pozitivní práce! Pojem tolikrát políčkovaný, a přece nenahraditelný! S úctou se znamená a vše to na vědomost dávat ráčí vždy Váš spěšnoved Sýkora ()
Neumřela česká řeč, jen spí. Postihnout význam a nadčasovou hodnotu Jiráskovy pětidílné národoobrozenecké epopeje by znamenalo zamyslet se nad zlomovými okamžiky naší dějinné historie, která se v pravidelných časových periodách ocitala v útlaku svých tradic a práv. Rozvržení natáčecího plánu v době posrpnové sovětské invaze se pochopitelně nemohlo minout účinkem; tento rozhodný a zcela otevřený manifest národního sebevědomí a svobody pak jakoby završoval předcházející léta těžce překonávaného mlčení a marného odporu (čtyřistaleté područí v habsburské monarchii je nahrazeno totalitárním systémem dvacátého století). Životní příběh dobrušského buditele, tohoto bytostného venkovana, tu ovšem neslouží pouze jako sjednocující pásmo rozsáhlého příběhu; vlastní prostor tu nacházejí reliéfní motivy jako zánik benediktinského řádu, počátky divadelní kultury, Mozartův pobyt v Praze nebo vlastně nepřetržité seznamování s nejvýznamnějšími osobnostmi tehdejšího veřejného života. Věk se zpočátku pražskému uměleckému a vědeckému prostředí okouzleně obdivuje, ale zčásti se k němu staví také kriticky a později, v rozhodných okamžicích, dává přednost životu na venkově před obtížnou a v podstatě riskantní existencí ve městě (mementem budiž trudný osud Václava Tháma). Prachem zavátý Jiráskův text, degradovaný na standardní výhrůžku školních škamen, se díky scénáristovi Otto Zelenkovi a režiséru Františku Filipovi proměnil v ryze aktuální téma o pokořeném národu, oděného do kostýmů konce osmnáctého a počátku devatenáctého století. Všeobecná glorifikace jednotlivých hereckých jmen je nošením dříví do lesa; neoddiskutovatelné špičkové výkony celého zástupu nejvýraznějších zástupců divadelní i filmové Thálie jsou právem označovány za legendární, ať už je to Pivec, Marvan, Höger, Nedbal, Růžek, Voska, Lukavský a Medřická, tak i Brzobohatý, Brejchová, Vránová, Bohdalová, Cupák nebo Tříska. Díky v případě VĚKA náleží nejen jeho duchovnímu otci a televizním tvůrcům, ale tak trochu paradoxně i komunistickým cenzorům, kteří se jeho urychleným uvržením do trezoru sami označili za spoluviníky tragédií našich národních dějin. To, oč před více než sto lety usiloval Alois Jirásek zůstalo a zůstává neměnné a budoucím generacím se tím de facto odkazuje jedno z nejdůležitějších poselství: nepolevující boj za vlastní identitu. I proto lze televizního VĚKA nazvat seriálem, který přišel ve správnou chvíli. ()
Galerie (53)
Photo © Česká televize / Miloš Schmiedberger
Zajímavosti (24)
- Dana Medřická s Jiřinou Bohdalovou ztvárnili matku s dcerou, přestože je jejich věkových rozdíl jen 11 let. (artcha)
- Na záběrech katedrály sv. Víta je zcela jasně vidět věž nad křížením lodí. Ta ale byla přistavěna až v 19. století. (Hermi14)
- Při natáčení seriálu se vydařila i pravá "Ladovská" zima, občas někdo uklouzl; naštěstí došlo pouze na tři nohy v sádře, jeden otřes mozku a jeden poškrábaný obličej. (Rodriguez)
Reklama