Samotáři

Zelenka s Ondříčkem dokázali, že i u nás může vzniknout kult už při vlastní premiéře, ke kterému nejvíc přispěl Muchowův perfektní soundtrack a herecké galapředstavení trojice Macháček-Trojan-Rašilov. Aby hlášky přežily dvě dekády díky filmu, který vznikl ve třetím tisíciletí, na to už je zkrátka potřeba víc než jen štěstí a trocha talentu. (18.03.2006)

No narozdil od ostatnich mi to nejak zvlast svizny ani kultovni neprislo, ale ty dve hodiny sem se docela dobre bavil. Film v podstate o nicem, ale je v nem vic myslenek nez v hromade podobnejch filmu dohromady. Jediny cemu verim, ze je kultovni, tak to jsou hlasky, ty jsou naprosto uzasny, nema cenu tu nejakou citovat, stejne je zna kazdej nazpamet. Vsichni herci to zahrali dobre, ale Trojan predvedl opravdu vynikajici vykon a Machacek je proste buh. (22.04.2005)

// To je tak, když jdete po dlouhé době do kina na český film od jednoho z mála tvůrců, který podle vás za něco stojí a sejme vás to tak, že pak nechcete koukat na nic jiného. Naštěstí v případě Samotářů to je i fakt, že vidět je jednou, kouskovitě, před bůhvíkolika lety, vzhledem k mému zájmu také není zrovna sláva... ne, jinak. Je to kurva ostuda. A co že jsem si z toho dnes odnesl? Tak třeba to, že takový film můžu bez nadsázky označit jako zlomový. Je to český milník, velká generační výpověď, příběh sedmi lidí, který dokáže napsat jenom člověk, který je v prvé řadě inteligentní, zkušený a osobitý a v té druhé (protože bez ní by to nešlo) zatraceně talentovaný. A tím vším Petr Zelenka očividně je, protože tohle je jednoduše testament, který se ve své době trefil absolutně do černého. Ale víte, co je na tom úplně nejlepší? Píše se rok 2015, přichází nová generace, tentokrát už jí jsem součástí, a je pomalu na čase, abychom si udělali výpověď novou. Vlastní. A dost možná ještě smutnější. Pravdou totiž je, že jsme se za těch patnáct let *vůbec* nic nenaučili a pořád málo hulíme. (a protože jsem ten komentář měl utnout už někdy kolem trefy do černého, nebude snad nikomu vadit, když ještě v závorce pochválím režiséra Davida Ondříčka a kameru Richarda Řeřichy - jehož jméno si odteď zapamatuji, bez nichž by to taková pecka taky určitě nebyla. Díky!) 10/10 (21.10.2015)

Asi poslední český film, kde jsem ještě schopen zkousnout, jak parta nevzdělaných ochlastů a huličů káže ostatním o životě, a dobře se u toho bavit. (16.05.2002)

Co říct? Jeden z nejvypečenějších a nejkultovnějších filmů. Samozřejmě pro tu mladší generaci :) (25.12.2003)

S tímhle filmem maj problém lidi co málo hulej....nebo to taky může být tím, s jakými lidmi se stýkaj a tím životem jaký vedou. Kdyby víc hulili nemohli by lhát, i když je čeština blbej jazyk....samý by, aby, kdyby a joooo teď sem si vzpomněl, že já už vlastně jednu holku máááám...10/10 (27.06.2005)

Výborná česká komedie, u které moje hodnocení neuvěřitelně pozvedává výkon Jiřího Macháčka, který tomuto filmu dává opravdu hodně. Po Pelíškách další skvělá porevoluční komedie, kterou mohu každému jen a jen doporučit..... (29.11.2007)

"Hulení tady prostě nemá zatím vybudovanou tradici." Když jsem někde zaháknutej, třeba v Dubrovníku, tak mi hned z hlavy vypadne melodie naší hymny a když mám opravdu velkou žízeň, tak ji zaženu nějakým tím koláčkem, abych si posílil dlouhodobou paměť. Já se při sledování tohoto snímku zkrátka neskutečně bavím a to nejsem uživatelem měkkých, tvrdých ani žádných jiných drog, ale tahle sestava v čele s klábosivým vyhulencem roku podává výkon naprosto odpovídající mým touhám po zábavě. (30.03.2015)

Po letech mi to přijde nelidsky prázdné, postavy neživotné a nesympatické a scénář strašně na sílu se snahou o hláškování za každou cenu. A ani ten soundtrack už bych si asi nepustil... 50% (07.07.2020)

Po třetím zhlédnutí přehodnocuji. Buď se mi změnil smysl pro humor nebo už mi taky přeskočilo, ale najednou jsem film chápala mnohem víc než kdy předtím. A ano, něco na něm je. I když k tomu, abych ho nazvala skvostem, budu asi ještě muset dospět (a nebo zmagořit). 3,5* (19.04.2011)

Lidi si pamatují hlavně huliče Macháčka, ale za to může hlavně lehkovážnější uchopení - jinak v tom filmu není naivita Knoflíkářů, maximálně projevuje jistou neochotu pohlédnout pravdě do tváře. Což ale samo o sobě, ať záměr nebo ne, dává smysl. (30.04.2014)

Tři a půl hvězdičky, leč pár těch povedených hlášek na víc nestačí. S těžkým srdcem zaokrouhluji lehce dolů, byť je tenhle filmek v naší současné produkci vpravdě osamocen jednooký mezi slepými... - - - - - P.S. (15.3.2011) Po těch letech jsem si při repete uvědomil, jak to kouzlo kamsi sklouzlo a časem vyšumělo... Z umělců mladých a neklidných se stali úmělci zasloužilí, od tehdejší >stajlované< vyhulenosti etablovaní ve všech možných kulturních sračkách co doba dala... I ty hlášky se dnes už povětšinou jeví spíše jako tlachání... Navíc ryze filmovou řečí tenhle film taky zůstal kdesi v mezích >sabotérských< , že... Docela i místy nuda... . . . Ale tak byla to naštěstí >jen< komedie. Mohl by Ondříček vyčudlit dvojku, jako retro drama, bukuju si kopyvřiť na název: "Pidlikáři". "Pytlikáři" by bylo moc laciný, takový zpytlikovaný... :-/ . . . Sakryš, nejraději bych jednu tu hvězdu ubral, ale stejně - zaokrouhlovat se musí... Tak nic. Škoda. (22.02.2006)

Možná je moje štěstí v tom, že jsem Samotáře viděl až v době, kdy to všeobecný nadšení z Macháčkovejch hlášek trochu vyšumělo. Vzpomínám si, jak v době, kdy byl tenhle film IN, do mě pořád někdo hustil hlášky ze Samotářů, což mi celej film zprotivilo a to jsem ho ještě ani neviděl. Po pár letech jsem se odhodlal Samotáře zkouknout a ono to překvapivě bylo docela vtipný. Od Ondříčka se mi líbilo i Šeptej a Samotáři byli minimálně stejně dobrý, takže pro mě je to jeden z mála českejch režisérů, kterej mě nezklamal. Skoro se až bojim podívat se na jeho další filmy, abych nepřišel o iluze... Jinak, abych tady zareagoval na komentář jednoho z mých oblíbených uživatelů, tak ve chvíli, kdy Křen rozmlátí čelní sklo u Megana a pak najednou jede s pečlivě vyříznutym sklem, z toho nejde mráz po zádech, ale spíš je to k smíchu. Výměna čelních skel je pro mě denní chleba, takže vim, jakou to dá práci takový vlepený čelní sklo z auta vypreparovat. A bejzbolka je ten nejhorší možnej nástroj :-) (26.09.2009)

Snímkem Šeptej si mě David Ondříček získal a Samotáři patří mezi to nejlepší z nové české kinematografie... I když komerční úspěch způsobil jistou "přesycenost" této komedie, na kvalitě jí to neubírá. (08.10.2006)

Prakticky geniální film, který udělal Macháčka a potvrdil Zelenkova scenáristického génia. (21.04.2008)

Po revoluci si snad žádný snímek nezaslouží přívlastek kultovní tak moc jako právě Samotáři. Především díky omamné atmosféře, skvělé hudbě a geniálnímu Macháčkovi se Ondříček za výrazného přispění Zelenky mohl zapsat do historie české kinematografie zlatým písmem hned na druhý pokus. (12.04.2022)

Něco humoru Zelenkův scénář pobral a Když Křen rozmlátí vztekem ze sebe samotnýho čelní sklo, jde z toho mráz, jinak ale je to ničím nevyčnívající česká hláškovka. Na druhou stranu neni dementní a to je co říct. (27.12.2007)

Můžu se v podstatě podepsat pod komentář Marigolda, mé výhrady jsou velmi podobné. Je to umělý výrobek, který je na hony vzdálený tomu, co znám z reálného života a i když nemůžu vyloučit, že někde se podobné lidské typy vyskytují, já je rozhodně nepotkal. Určitou zábavnost filmu neupírám, byť ty postavy jsou tak "cool" a vypouštějí tak neskutečné hlášky, až jsou mi nesympatické. Jako generační výpověď to u mě v žádném případě neobstojí, ale jinak se Samotáři pohybují někde mezi dvěma a třema hvězdičkami. Celkový dojem: 45 %. (18.06.2006)

Kult, který jsem viděl se zpožděním a to mě ještě dostal až napodruhé. Jako bonus zjištění, že polovina hlášek mýho kámoše pochází právě odsud. Perfektní dialogy, perfektní herecký výkony. (13.09.2012)

„Hele Hanko, já ti musím něco říct. Já sem myslel, že teď spolu budem chodit, ale kluci z kapely mi řekli, že už jako…že už jako jednu holku mám.“ Potřeboval jsem nemálo let odstupu, abych si film dokázal plně vychutnat, ale vyšlo to. A to ať už tu ujetou a pohlcující atmosféru (spolu s výbornou hudbou), trhlé postavy a kreace jejich představitelů (Trojan, Macháček, Maciuchová či neokoukaná Mitevska), spoustu absurdních situací (některé z nich jsou navíc opravdu skvěle vypointované a pár takových se podařilo vygradovat až na hranici toho nejčernějšího humoru…třeba takové zapálení) a těžce „intelektuální“ rozhovory plné „vejšplechtů“, z nichž mě několik opravdu dostalo do kolen (nejsouvislejší „hláskovací“ pasáž je asi ta v taxíku). U pozdějšího Ondříčkova počinu Jedna ruka netleská jsem se sice smál častěji (navzdory velkému rozdílu ve zdejším hodnocení obou snímků), což bylo nejspíš dáno i tím, že tady bylo rozpracovaných až zbytečně moc dějových linek (i když propletených) a také se chvílemi hrálo více na vážno, ale i tak se Samotářům podařilo mě pořádně pobavit a těch slabších 5* nakonec přece jenom dám. „…a máš nás rád.“ – „Myslíš, že vás mám rád?“ – „Samozřejmě, že nás máš rád.“ – „Aha…“ (13.11.2008)