1917
1917
1917
1917
1917
1917
Režie:
Sam MendesKamera:
Roger DeakinsHudba:
Thomas NewmanHrají:
George MacKay, Dean-Charles Chapman, Colin Firth, Benedict Cumberbatch, Mark Strong, Andrew Scott, Richard Madden, Adrian Scarborough, Anson Boon (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Držitel Oscara® Sam Mendes, režisér bondovek Skyfall, Spectre a filmu Americká krása, natočil jedinečný epický příběh z první světové války. Na sklonku jednoho z největších válečných konfliktů všech dob dostali dva mladí britští vojáci Schofield (George MacKay) a Blake (Dean-Charles Chapman) zdánlivě nesplnitelný úkol. V nervy drásajícím závodě s časem musí zdolat nepřátelské území a doručit zprávu, která má zabránit smrtícímu útoku na stovky vojáků - mezi ohroženými je i Blakeův bratr. (Vertical Entertainment)
(více)Recenze (1 021)
1917 aneb jak forma dvě hodiny táhne bahnem polodementní příběh plný nelogičností do předvídatelného finále. ()
Dva vojáci se proplétají zmateným labyrintem zákopů, vystrkují hlavu a vydávají se mrtvou krajinou kamsi... A já je jenom nesleduji, kdepak, já jdu s nimi, přesně takový mám pocit, když se přistihnu, jak se v sedadle instinktivně krčím a jak se snažím vidět víc než kolik mi film právě ukazuje. Protože jsem si takřka jistý, že tam za tím horizontem něco nebo někdo číhá, a mám strach. Takže i když bych na 1917 mohl najít nějakou mušku, ten zážitek, který mi pánové Mendes, Deakins a Newman zprostředkovali, ten zážitek je nade vše. Zpracování filmu bere dech (spíše než Zachraňte vojína Ryana se mi vybavovalo Gallipoli) a velký podíl na tom mají i herci a jejich nesmírně autentické emoce a vyděšené tváře. Po Dunkerku další válečný snímek s klasicky pojatou zápletkou a originálním zpracováním, ze kterého se podle mě rychle stane klasika. ()
Do konce scény s německým pilotem je to naprosto dokonalé a jasných pět hvězd. Neuvěřitelně sugestivní a překvapivě komorní záležitost, která je brilantně natočená. Naprostá paráda, která má navíc dva trumfy v podobě neokoukané 1. světové války, kterou jsem před několika lety strašně žral a věděl o ní úplně všechno, načež jsem zase skoro všechno zapomněl. A samozřejmě úžasnou kameru. Tyhle jednozáběrovky miluju. Bohužel v druhé půlce to nejdříve trochu a potom trochu více klesne. Následují scény, které už nejsou tak jedinečné, celé se to zhollywoodští, vkusná hudba Thomase Newmana se naprosto nevhodně změní v Hanse Zimmera, v několika scénách se lavíruje na hranici kýče, několik věcí nedává moc smysl a celé to začne být příliš neuvěřitelné. Je to pro mě velká škoda, přesto je to určitě na 8,9 z 10 a rozhodně je to pro mě nejlepší válečný film z bojistě, co jsem kdy viděl. A pro ty, kteří chtějí rychlé střihy a hodně bojů a je to pro ně hrozná nuda, mám jen myšlenky nejvyššího opovržení. Do zákopů s vámi! ()
Stalo se v roce 1917, aneb dva vocasové první polovinu filmu putují z bodu A do bodu B a při tom pronášejí rádoby hlubokomyslné dialogy. Problémem je, že pokud to máte jako já, kdy vám je jeden z hrdinů absolutně ukradený a druhý, který naštěstí včas zařve vás vyloženě irituje, tak to tomu filmu postaveném hlavně na té dvojici opravdu nepomůže. Jeden se pak musí přímo smát při té scéně s pádem letadla. Jako pomoci nepříteli a pak se divit, že vás sejme... To jako vážně?! No aspoň se jeden tou bezbřehou stupiditou pobaví. Z žumpy tohle veledílo tahá jenom precizní kamera a vcelku padnoucí hudba které však tak nějak zapadnou v tom konceptu artové onanie, která však nezakryje, že ten film jako celek stojí za howno. Sorry tady si na válku někdo jenom hrál a já neměl pocit, že jsem v ní ani na minutu.25% ()
Do kina vyrazím tak 2x do roka, dobre si rozmyslím, na čo idem a voľba padla jednoznačne na 1917. Počul som samé chvály o výnimočnom prístupe kamery a môžem to potvrdiť. Keď niečo podobné predviedol B. DePalma vo filme Hadie oči, asi 8-minútová úvodná scéna s N. Cageom, tak sa chvála od kritikov len tak hrnula. Odvtedy sme to videli viackrát, ale až Sam Mendes takto prerozprával takmer celý film. Sledujeme len dvojicu hrdinov a to po celý čas, bez prestrihov, kde by nám ukazovali, čo plánuje druhá strana, ich veliteľ..., jednoducho ktokoľvek. Kameru majú pred sebou, alebo za chrbtom , sme stále s nimi a putujeme vizuálne úžasne zničenou, blatistou a nebezpečnou krajinou, zničeným mestom, zákopom...Zásadný zvrat v prvej tretine filmu mi dosť vadil, mohol si ho nechať na neskôr, bol by o dosť emocionálne silnejší. Tento film však nieje o silných emóciách. Je to prehliadka zničenej krajiny a osudov ľudí, ktorí v nej uviazli. Toto Mendes preniesol na plátno dokonale. Čo chýbalo k dokonalosti? Scéna s guľomentným hniezdom, prípadne plyn...90%. ()
Konečně se vrací onen nepříjemný pocit, který je vlastní jen několika málo válečným snímkům a seriálům: to mrazení v páteři, kdy divák tuší, že nebezpečí v podobě dobře mířené kulky může přijít doslova kdykoli a odkudkoli. Jakkoli nezpůsobně snad může znít přirovnávání náhodného fragmentu ze Světové války k "dobrodružství", tak v případě Mendesova filmu se teď na tímto slovním spojením lze minimálně zamyslet. Protože přesně takový intezivní pocit jsem z toho měl. Sice hořké, ale ryzí. Válečné dobrodružství. ()
Dychberuce technicke cvicenie od majstrov svojho remesla. Nastastie vsak ma aj oporu v pribehu (ktory k tejto forme perfektne sedi) a nie je to iba prehliadka technologickych a umeleckych moznosti. Napinava, dojimava, kruta a silna vypoved. Najlepsim novodobym filmom z 1.svetovej vsak pre mna aj nadalej tesne ostava Spielbergov nedoceneny Vojnovy kon. 9/10 ()
Mé počáteční obavy, že budu sledovat další kameramanskou onanii na téma nekonečný záběr se vůbec nepotvrdily a po pár minutách jsem si vůbec neuvědomil, že zde teoreticky chybí jakýkoliv střih. Druhou světovou válku má divák víceméně nasledovanou, ale o té První se toho zase až tolik neví. Naštěstí je tady někdo jako Sam Mendes, který nám ukazuje, kterak těžký může být jeden den strávený v první linii. Zcela po právu jeden z nejlepších filmů minulého roku. 80% ()
První půle 9/10, druhá 5/10. Úvodní exkurze do postapokalypticky nasáklých zákopů a kráterů je přesně to, v co jsem dlouhá léta doufal - tedy sugestivní trip napříč peklem První světové, která dlouhodobě zůstává filmově nevyužitá. Atmosférou prosáklá cesta blátíčkem v končinách, kde jsou jedinými kamarády ostnatý drát a hnijící mrtvoly koní i lidí, je pro smysly fenomenální pastvou (speciální dík patří i ambientní hudbě) a jednozáběrová forma přidává veškeré sugesci řádné turbo. Dialog dvou mladých vojáků vše dle potřeby podtrhuje / odlehčuje / zaobaluje. Je fajn, že do válečných dekorací někdo napumpoval pořádnou porci peněz i zájmu, aby věrohodně oživil kolosálnost a hrůzy konfliktu, na nějž je lepší nezapomínat. No. Od havárie skopčáka se bohužel začne chleba lámat a všechno se rozmělní do čehosi... ničeho. Sice pořád ještě zaujme malebnost nočních záběrů hořících ruin a závěrečný "bombing run" dokonce přinese náznak vzruchu, jinak se ovšem odehrává rutinní survival, neschopný kamkoliv posunout své ambice. Což je u daného tématu (a v rukou daných tvůrců) strašná škoda. Btw, němečtí vojáci byli zjevně předkové stormtrooperů. ()
Možná, že forma opravdu trochu zvítězila nad obsahem. Nicméně kouká se na to opravdu parádně a ty dvě hodiny utečou jako voda. ()
Po delší době úžasně zpracovaný válečný příběh.. S Dunkerkem opulentní podívaná. ()
Po technické stránce, zejména co se kamery týče, je 1917 opravdovou lahůdkou. Natáčení zdánlivě na jeden záběr kamery diváka snad ještě více vtáhne do děje, do války. Příběhově není tento počin něčím inovativním, ale přesto dobře funguje, čas u něj rychle plyne a čas na nudu tu vskutku není. Jeden z momentů ve filmu byl pro mě překvapivý (abych nespoileroval, tak jen upřesním - scéna po pádu letadla) a přijde mi skoro až neuvěřitelný, byť stát se může, a ve válce obzvlášť, cokoliv. Už před několika lety jsem si v některém ze svých komentářů povzdechl, že se točí velmi málo snímků z období první světové války. Jsem velice rád, že Mendes připravil takovýto počin, který se rozhodně zařadí mezi moje největší filmové zážitky roku 2022. ()
Úžasné! Ja som ani nevedel, že sa bude jednať len o "jeden" záber. Film 1917 je bezpochyby film, o ktorom sa bude rozprávať ako o príkladnej ukážke práce vynikajúceho kameramana. A nedá mi to spomenúť na režiséra, ktorý definoval natáčanie bez zdanlivých strihov. Alfred Hitchcock totiž geniálne definoval potrebu filmového strihu:,, Film je ako život, akurát sú z neho oholené nudné sekvencie". Na toto režisér Sam Mendes zabudol, pretože tam kde by režisér pri štandardnom spôsobe rozprávania potreboval tri až štyri minúty potrebuje Mendes touto exhibíciou trojnásobný čas. Dlhú expozíciu tak skôr drží pomyselný efekt úžasu v zmysle, teda ako sa toto natáčalo, než že by sa niečo naozaj zaujímavého odohrávalo na plátne. Scenáristicky by sa bez formálne skvele zvládnutého natáčania jednalo o tragédiu, ale vďaka šikovnému prepojeniu v súčasnosti obľúbenej technickej stránke film 1917 funguje úžasne. ()
Kudy z nudy: WWI edition; to vše na jeden záběr samozřejmě. ()
Dokonalá ukážka prečo sa filmy netočia na jeden záber. Skratka preto, aby to malo tempo, jednoducho to treba prestrihať. Presne tým trpí Mendesov vojnový film natočený na jeden záber. Keď som sa dopočul o tom, že Mendes plánuje natočiť filmy na jeden zaber a ešte k tomu vojnový, veľmi ma to potešilo. Vojnu mám rád a dlhé zábery obdivujem vo filmoch stále. Toto je v podstate splnený sen, že som niečo takéto mohol vidieť. Aj keď film trpí tým, čo som písal v úvode, je takmer bezchybný, v akciách vyráža dych a určite si zaslúžil byť nominovaný v toľkých kategóriach. Príbeh je len o tom, že treba priniesť správu s bodu A do bodu B, ale vojnové filmy nikdy neboli o zložitých príbehoch. Tu ide o to ako to je natočene a Mendes s Deakisom priniesli niečo, čo tu naozaj ešte nebolo. Aj keď film neobsahuje toľko akčných scén, kamera je stále s hlavnými hrdinami, prechádzame s nimi cez blato, vodu, krv, zákopy, frontu plnú živých alebo mŕtvych vojakov a to všetko a detailne kamera zachytáva. Pár roli si strihli aj väčšie ryby (Strong, Firth, Cumberbatch), čo vždy poteší a veľké plus patrí aj skvelej hudbe, ktorá perfektne navodí atmosféru alebo emócie. Rozhodne skvelý zážitok. Obľúbený soundtrack: Sixteen Hundred Men, Come Back to Us. 85% - 4* ()
Okázalé oblbování diváka, kterému to vůbec nežeru. Celková výprava a náročná práce, která je vidět na autenticitě jednotlivých kulis a stovkách komparzistů, jejichž pohyb musel Mendes detailně promýšlet, si bezpochyby zaslouží poplácání po rameni. Zároveň by ale mělo následovat výchovné pokárání, neboť s odhlédnutím od vizuální podoby filmu zůstává při sledování nekonečných kamerových jízd dojem, že režisér opravdu jen postával za kamerou a plácal se po ramenou za vlastní vizionářství, přičemž zapomněl, jestli celá ta exhibice vlastně dává smysl a má své neotřesitelné opodstatnění. Onen dlouhý záběr má čistě sledující charakter. To znamená, že pohyb kamery je aktivizován a řízen pohybem postav, od nichž se celou dobu neodchyluje a dýchá jim na záda, popřípadě je párkrát obkrouží a nechá je obejít některou překážku z druhé strany, aby mohl proběhnout neviditelný střih a skrytá návaznost. Taková inscenace dá samozřejmě mnoho práce a podporuje subjektivní prožívání válečných hrůz, ale už po pár minutách jsem si začal říkat 'A to je všechno?'. Deakins během celé své tvorby uchvacoval okázalými úhly a pozicemi kamery v perfektní souhře se sytým nasvícením a vždy dokázal vzbudit dojem, že právě kamera film řídí, v tomto případě ho ovšem s velkou pravděpodobností po většinu času zastupoval mladší asistent, který utíkal před nebo za postavami, a celkový pohyb před kamerou vyznívá po chvíli únavně a nevynalézavě. Často až do takové míry, že zábavnější než sledovat poslušně sledující záběr je dávat pozor na to, kdy se asi střihlo - a byť se tenhle proces relativně daří zakrývat na úrovni vnímání samotného střihu, nešťastně se to podepisuje opět na pohybu postav a kamery, když se nové překážky a lidští protagonisté zjevují s povinnou vypočítavostí, která často nepodporuje vývoj syžetu. A právě logické odvíjení syžetu a jeho časoprostorových vztahů je dalším pochybně vyřešeným prvkem. Kontinuální záběr a ryze subjektivní charakter výpravy znemožňují odsun některých nepodstatných úseků do fabule, což je jistě účel, neboť poslové jsou v časovém presu a každá vteřina má být důležitá, ale rozvrací se tím vnitřní uspořádání světa a jeho logika. Když například dostanou hlavní hrdinové své důležité poslání, při jejich následném rozhovoru je zmíněno, že k místu doručení to pěšky trvá minimálně šest hodin - jak je tedy možné, že se tam nakonec stihne doplazit, doklopýtat a doběhnout v času projekce (plus jediný viditelný střih, kdy hrdina omdlí a vzbudí se po jisté prodlevě)? A osobně jsem nechápal, proč se vyprávění ve druhé polovině místy zbytečně zastavuje (vážně musí být v každém válečném filmu scéna s nevinnou vystrašenou civilistkou a malým děťátkem?) a proč činí hrdina některá hloupá rozhodnutí, jimiž úplně zbytečně riskuje (scéna s opilým Němcem). Abych celému konceptu jen nekřivdil, jisté dramatické momenty fungují velmi dobře a diváka vyloženě praští do hlavy a sekvence v hořícím městě je audiovizuálně dokonalá, přesně ve stylu zlatého Deakinsova a Mendesova rukopisu ze závěru Skyfall. Je však opět nasnadě namítnout, že prolínání záměrně naturalistických scén ve znamení minimalistického vedení pozornosti s epickými a baladickými výjevy jako od Tarkovskyho se poněkud vylučuje - když už se rozhodlo pro absenci střihu za účelem větší autenticity, proč se rovnou nejelo i bez hudby, která je sice krásná, ale diváka z kýženého transu spíše vytrhává? ___ Ten film je navzdory své mediální bublině a šílené touze být přelomový pouze rádoby efektním a zdlouhavým kroužením v prostoru, nežli efektivně vystavěným dramatem, jehož koncept by dokázal obhájit a vyplnit existenci slabého příběhu s očekávaným završením. Na jednu stranu jsem se ujistil, že i bez střihu lze šponovat napětí, ale dominující zjištění je určitě to, že vedení pozornosti nekonečným sledováním dvou postav i v sebelepších produkčních a technických podmínkách po čase selhává a že střih je k udržení soudržného fikčního světa a logiky vyprávění zkrátka potřeba, pokud filmař nemá ohromně vizionářskou působnost - a tu 1917 zkrátka nemá, ačkoli ji mnoho lidí slepě vyzdvihuje. 55% () (méně) (více)
Pamatujete na scénu vylodění v Normandii v Zachraňte vojína Ryana... No tak to roztáhněte do dvou hodin a přidejte ještě pár naprosto srdcezastavujících scén (běh vedle zákopu, hra světel ve vesnici). Vizuální a hlavně technická stránka nemá obdoby, muselo to být šílený natáčení, a je tam tolik kamerových vychytávek, že se vyloženě těším, až to vyjde na blůčku a bude tam komentář Deakinse. Jedenkrát v kině to vidět nestačí, aspoň tak 5x! ()
No ty kráááááááso ! Tak takhle má vypadat válečný film z první světový. Naprosto nekompromisní záležitost v kulisách jimž nebudete věřit, že je udělali filmaři. Vše je naprosto reálné, brutální. Některé výjevy jsou až surrealistické, podobně jako popis začátku cesty přes dráty do německých linií. ,,Půjdete kolem mrtvých koní, pak zahnete vlevo a u prohnutého chlápka zapleteného do ostnáčů najdete průlez v drátech... a bacha na krátery po granátech, nekteré jsou hlubší než se zdají. Když do nich spadnete, nikdy už nevylezete ! '' . Britové tu předvedli, že velkoscény a opravdu masivní komparz není jen doménou Rusů ! K tomu dechberoucí kamera, která prostě jede pořád a neuvěřitelná hudba Thomase Newmana, dalšího z géniů filmové hudby... Jestli mají dobré válečné snímky vždy nějakou ikonickou scénu, pak tento má rovnou dvě. Noční cestu městem osvětlovanou světlicemi a závěrečnou scénu po hvizdu píšťalek ! MacKaye jsem předevčírem viděl ve filmu Where Hands Touch, kde hrál pravého Árijce a tady si střihl klasického Tomíka od pěchoty! Prostě herec univerzál. Vzhledem k jeho britskému kukuči jsem mu roli Schofielda baštil mnohem více! Jasně, místo to není úplný reál, ale sundat hrdinu jednou kulkou snajpra z německých zákopů to by asi film nikoho nebavil... Tenhle film s Journey's End (2017) jsou perly poslední doby co se týče filmů z první světové. A tak i já vytahuji z náprsní kapsy blůzy battle dressu za 5 rodinných fotografií ! * * * * * ()
Bol som úprimne prekvapený, aké skvelé to bolo. Bál som sa artovej jazdy vyžívajúcej sa v ilúzii jedného záberu, ale tá kamera (zďaleka nie statická a divadelná!) je úplne úchvatná. Vôbec to nepôsobí samoúčelne, naopak absencia strihu a dynamická kamera tomu dodávajú riadne tempo. Príbehovo to pravda nie je nič prevratné, ale je to skvelá zmodernizovaná žánrovka o Veľkej vojne, ktorá filmársky ostala v tieni neskoršej Druhej svetovej vojny. ()
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD se tradičně svěřují s osobními topkami 3 filmů (a seriálů), uvedenými v našich končinách (nebo kdekoliv jinde) v uplynulém roce, a od letoška jejich řady rozšiřují taky… (více)
Taika Waititi natočí Star Wars
…a scénář mu napíše Krysty Wilson-Cairns, jež získala nominaci za 1917 a naposled pro Edgara Wrighta napsala thriller Last Night in Soho. Zprávu potvrdil samotný Lucasfilm v Den Star Wars. Informace… (více)
Na západní frontě klid v nové adaptaci
Přestože pacifistické literární dílo Na západní frontě klid pochází od německého spisovatele E. M. Remarquea, kniha se dodnes nedočkala adaptace v domácí němčině. To se ale brzy změní. Režisér Edward… (více)
Vyhlášení výsledků 92. Oscarů
Před pár desítkami minut skončilo vyhlašování výsledků 92. ročníku Oscarů a letos se zase jednou psala historie. Cenu pro nejlepší film si totiž odneslo vůbec poprvé v historii cizojazyčné drama… (více)
Režiséra Sam Mendese mám jako filmového tvůrce opravdu rád. U každého svého filmu střídá žánr nebo pojetí a Mendes se díky tomu jako tvůrce ani přes dobu, která je čerstvě delší než dvě dekády neokoukal. Důkazem je jeho režijní debut Americká krása, který nezestárl, pořád jde o nadčasovou klasiku a v mých očích se pořád jedná o nejlepší režijní debut všech dob. Své specifické kouzlo má třeba i jeho Road to Perdition, naprosto boží je jeho bondovka Skyfall, která v roce 2012 vryla Jamesi Bondovi novou krev a nový styl a Mendes tehdy natočil nejlepší bondovku, která se vydala jiným směrem a Mendes si s tématikou ,, Bondovy krize středního věku´´ tehdy porazil po svém. Navazující Mendesova bondovka Spectre tak logicky nemohla jen tak snadno Skyfall překonat a nepodařilo se, nicméně šlo pořád o důstojný sequel, kterým Mendes rozhodně neurazil. A jeho dalším projektem se nakonec stalo válečné drama z období 1. světové války 1917, které dle vyprávění svého děda Alfreda Mendese Sam sepsal společně s Krysty Wilson-Cairns a společně s kameramanem Rogerem Deakinsem se film rozhodli natočit tak aby působil, že byl natočen na pouhé dva nepřetržité záběry. A 1917 je ve finále takové jak jen může filmový divák snít- Totálně boží filmový zážitek, který je dokonalý snad opravdu ve všem. A dovolím se hned namítnout, že opravdu nepřeháním! Mendesova 1917 pro mně představuje jeden z vrcholných kinozážitků posledních let a opravdu jeden z nejlepších filmů posledních let. Hned po prvním shlédnutí si ho dokonce dovolím zařadit na stříbrnou pozici loňského roku a z 9 filmů, které během posledního ročníku Oscarů bojovali o cenu v kategorii Nejlepší film za ten nejlepší. A to samo o sobě by v konkurenci takových pecek jako Tenkrát v Hollywoodu, Joker, Parazit nebo Le Mans ´66 mohlo něco znamenat. Je ale nutné vysvětlit si proč je 1917 takové geniální dílo a proč nemělo utéct žádnému filmovému fanouškovi. 1917 je totiž opravdový vrchol stříbrného plátna, který se zapíše do historie a nedá se o tom polemizovat. Zatímco co 2. světová válka v rámci kinematografie byla zpracována už mockrát, období 1. světové války takovou slávu za sebou nemá. Jistě, Steven Spielberg nám v roce 2011 nadělil Válečného koně, Wonder Woman byla zasazena do tohohle období, Peter Jackson nám v roce 2018 nabídl dokument They Shall Not Grow Old a letos na podzim se do období 1. světové války vydá třeba také prequel Kingsmanů, jakmile ale zapomeneme na tyhle dva komiksy a dokument tak se jedná o největší projekt o 1. světové válce právě od Válečného koně. Mendes má díky svému vztahu se svým dědem k 1. světové válce hodně blízko a servíruje proto krom silného vizuálního zážitku také díkybohu silný příběh. Po vzoru Nolanova Dunkerku z období 2. světové války hraje v 1917 prim čas. Zatímco Nolan ale 3 roky nazpátek servíroval hrátky s časem, skákali jsme se ze 3 prostorů a měnili dobu na jeden týden, jeden den a jednu hodinu, 1917 se celá odehrává během 24 hodin. Jde o zachycení jednoho dne dvou vojáků, kteří jsou vyslání na misi kde se hraje o čas, protože se musí co nejdříve upozornit na hrozící nebezpečí. 1917 tak začne a celou dobu nespustí nohu z plynu. A neudělá to, protože nemůže! Jakmile duo Schofield a Blake byť jen zaváhá, může to opravdu stát život 1600 mužů. Schofield a Blake se tak vydávají na cestu a divák s ním. A divák má naprosto skvělou příležitost se Schofieldem a Blakem soucítit. Stejně jako duo hlavních hrdinů nemá divák představu o tom co naše hrdiny čeká. Nevíme jestli cestou potkají němce, nevíme kde číhá nějaká nástraha, nevíme jestli odněkud zčistajasna nezačne pálit palba kulek. Divák je stejně jako duo hlavních hrdinů v šachu a Mendes díky tomu servíruje naprosto geniální napětí, které by se sice dalo krájet, zároveň by to ale byla naprostá škoda. Co se týče mrazivosti a strachu 1917 funguje lépe než kdejaký horror, který se o toto v posledních letech marně pokouší. Celé to především staví na fenomenální herecké dvojici MacKay a Chapman. Mezi nimi existuje skvělá chemie dvou přátel, kteří se společně vydávají na nebezpečí a jeden pro druhého by byli schopni položit život. Zatímco Chapmanova Blakea táhne motivace především o tom aby zachránil svého bratra, MacKay je do hlavního děje svým kamarádem prakticky vtažen a osobně by se na tuhle riskantní misi nevydal. Především MacKayův výkon je fenomenální a veškeré své scény v druhé polovině (celou dobu nesleze z plátna) si krade pro sebe. Andrew Scott, Colin Firth, Mark Strong, Richard Madden nebo především Benedict Cumberbatch. Krom Mendese jako skvělého režiséra, který tuhle válečnou parádu dal do nejlepší podoby jsou hlavními dvěma stavebními zakladateli téhle nové instantní klasiky kameraman Roger Deakins a střihač Lee Smith. Deakins opravdu celý film natočil tak aby to celé působilo na jeden/dva neprostříhané záběry čehož docílil díky používání dlouhých záběrů. Sledování Making Of nebylo v poslední době více inspirující, protože Deakinsova mistrovské práce je prostě neuvěřitelná a je potěšující, že se tenhle mistr dočkal svého (teprve) 2. Oscara zrovna za 1917. O to více je mi líto Smitha, kterému Akademie nominaci na střih neuznala právě kvůli faktu, že Smith sice film poskládal tak aby fungoval nepřerušeně, tím pádem jako by tam ten střih ale fakticky nebyl. Na jednu stranu svým způsobem pochopitelné rozhodnutí, na druhou stranu strašné neocenění mistrovské střihačské práce toho samého muže, který mimochodem střihal už Dunkerk. A aspoň tam se toho uznání v podobě zlaté sošky dočkal. Hodně filmu pomáhá také hudba Thomase Newmana. Newman složil hudbu pro téměř každý Mendesův film a jejich spolupráce jim pořád svědčí, protože Newman dodal naprosto parádní soundtrack, který se nejenom nádherně poslouchá ale zároveň hrozně sedí do napjaté, válečné a drsné atmosféry. Především v závěrečné akční sekvenci spustí Newmanova hudba neskutečnou husí kůži, které se člověk po konci jen tak nezbaví. 1917 má i naprosto parádní zvuk a každý libovolný výstřel je naprosto skvělý což znamená, že z něj bolí uši. Celkově se to skvěle poslouchá i v normálním sále a tak si říkám jaký výkon to asi musí v takovém Dolby Atmosu nebo IMAXU, protože mi přišlo, že už normální 2D sál jel po zvukové stránce na maximum a nedovedu si představit, že by se šlo v tomhle ohledu výš. Především je ale 1917 i krom parádního vizuálu, svižného vyprávění a příběhu (svým způsobem jde o nepřerušovanou videohru kde se jde z bodu A přes B kolem C do bodu D ale vůbec to nevadí) a především neskutečně skvělým realistickým efektům silná také po stránce emocí. 1917 je větším dojákem než by se mohlo zdát, nicméně pod pozadím toho, že se sledujeme pokus dvou mladých vojáků zachránit početnou skupinu vojáků se vyskytuje příběh dvou mužů, kteří by pochopitelně nejradši byli doma. Jenže nemohou. Občas musíme bojovat za to co milujeme a musíme pro to dělat věci co nechceme. Platí to pro Schofielda i pro Blakea. Každý má svůj postoj, svojí víru, svůj optimizmus. Přesto stojí při sobě a díky tomu mají v sami sebe víru a šanci, že by možná tuhle sebevražednou misi mohli přežít. Jenže 1917 rozhodně není sluníčkovou pohádkou a díky ratingu, který je mládeži nepřístupný se tvůrci mohli co se týče realizmu vyřádit skutečně moc a také to provedli. Už po prvních pár minutách dochází k věcem, které křehké nátury pravděpodobně nedají. A to ještě nedojde k jednomu zásadnímu momentu, které celé směřování filmu otočí o 180% a způsobí první potencionální vyvolání jisté formy slziček. A rozhodně ne poslední. 1917 je opravdu umělecké dílo. Silné vizuálně, po stránce příběhu, scénáře, hereckých výkonů, emocí, kamery, střihu, zvuku a realističnosti. Hodně snadný kandidát na instantní klasiku a jeden z vrcholů roku 2019, který Sama Mendese snadno ujistí jako jednoho z největších filmařů posledních 30 let. Naprosto parádní řemeslo, které se musí vidět víckrát a víckrát a rozebírat po celkové stránce znova a znova. Nejen, že si to zaslouží ten film, zaslouží si to i diváci..... Viděno v kině: 2x () (méně) (více)