Chicago

Chicago má propracovaný a komplexní děj (narozdíl od MR), taneční čísla jsou perfektní, nejen choreografií, ale i zasazením (opět bod oproti MR), herecké/taneční/pěvecké výkony jsou vynikající (stejně jako v MR), písničký vás chytnou (pokud vám nevadí jazz), třešničkou je vlastně zvrhlá podstata toho příběhu. Precizní, brilantní, SKOROperfektní. Moulin Rouge byl možná jednoduší, ale měl SRDCE a byl nabitý emocemi. Tohle Chicago postrádá. 90% (30.04.2003)

Napriek množstvu pozbieraných Oscarov, si myslím, že muzikály (ak by ich vzniklo ročne viac) mali byť samostatnou kategóriou. Príbeh v nich je skôr vedľajší a je iba kľúčom k speváckym číslam a tie vám buď sadnú, alebo nie. Tu sa mi páčilo iba spoločné vystúpenie "nežných vrahov", ale inak ma to veľmi nenadchlo. Sošku mal toho roku určite prevziať Roman Polanski s filmom Pianista, ktorý u divákov zabodoval určite viac. Celkovo okrem muzikálu Vlasy som myslím máloktorému dal štyri hviezdy. Radšej mám film v pravom zmysle slova. 60%. (11.04.2012)

Na Chicago jsem se díval čistě kvůli všeobecnému filmovému přehledu, muzikály jinak opravdu nemám rád, ale musím připustit, že tohle nebylo tak špatné, vůbec ne. Catherine Zeta-Jones předvedla obdivuhodný výkon, vypadala sexy, působila sebevědomě, taneční i pěvecké kreace zvládla bez chyby a k dokonalosti už ji chyběly jen ty delší vlásky. Renée Zellweger vypadá vedle ní tak trochu jako ošklivka, ale herecky nezůstala o moc pozadu a to je hlavní. Nejvíc se mi určitě líbila scéna z vězení, ta měla náboj, ostatní byly tak trochu ucajdané, povětšinou písničky, které mi nic neříkají a člověk aby už odpočítával minuty do konce. Moulin Rouge byl zpočátku zábavnější a u konce emocionálně silnější, přesto by však muzikáloví fandové rozhodně neměli být zklamáni. Jedná se o propracované dílo, u kterého Oscary, vyjma toho za nejlepší film (!!), s přihmouřeným okem dokážu pochopit. 7/10 (30.07.2008)

Mrtvý film. Relikvie vytažená z minulosti, jejíž oceněním Akademie ukázala, že hledí víc dozadu, než aby zvládla pochytávat to nejnovější. Chicago má styl, slušně zrežírované hudební výstupy a jako ozvěna éry klasických divadelních muzikálů (s oddělenými dialogy od zpěvu a okázalými přechody na divadelní prkna) rozhodně neurazí, jeho vznik by šlo ovšem klidně datovat o třicet let nazpátek. Energie schází, vítězí naškrobená elegance a krotký cynismus. Už po šesti letech vyšeptalý oscarový triumfátor. (02.01.2009)

První muzikál z tohoto tisíciletí, co každého znalce napadne je Moulin Rouge. Druhým je právě Chicago. Ne, že by to nemělo mnoho působivých scén a dokonce několik velmi působivých. O rok starší Moulin Rouge ale tenhle kousek přebíjí naprosto vším. Ty oscary jsem nechápal (možná tak za krásnou výpravu), ale pak jsem viděl logo Miramaxu a bylo mi vše jasné. Naštěstí mě druhá půlka bavila mnohem více, to tu čtvrtou hvězdu nakonec zachránilo...jinak by mi to bylo líto, muzikály mám velmi rád. (07.03.2018)