Bratři

Trochu jsem se bál si Bratry pustit. Výsledek je za mě dost rozpačitý, spíš mi to přešlo jako přešlapování na místě. Můj celkový dojem je, že to bylo na objednávku. Vyzdvihnout tuto skupinu a jejich útěk. Ano, celé se to jako téma na film nabízí, ale řekl bych, že je to stále dost živé a nedokážeme se na to podívat s odstupem a nestraně. A tento film tomu rozhodně nepomohl. (15.08.2024)

Nedá se říct, že by to bylo vyloženě špatné, ale jako film vypovídající o skupině, která bojovala proti režimu nic moc. Úplně chybí jakékoliv historické souvislosti. Ty si dá k sobě možná některý český divák, ale někdo mimo ČR těžko. Pouze 2 titulky informující o čase, ve kterém se děj odehrává, jsou málo, těch popisků mělo být víc. Stopáž je odpovídající, ale jsou zde scény, které do žánru vůbec nezapadly (sakra, tohle přece není telenovela, abych se dojímal u klavíru), naopak chybí lepší znázornění útěku a událostí dále. Asi by na toto téma byl lepší seriál. (07.09.2024)

S upřímným politováním jsem nucena konstatovat, že jsem se nedozvěděla nic nového, skutečnost, že 50. léta zůstávají odporným flekem v naší historii, je mi známa a jak to s bratry dopadlo, všichni víme... Nedokázala jsem se zbavit pocitu, že to celé klouže jen po povrchu.. Na druhou stranu za zmínku určitě stojí herci a herečky v hlavních rolích, Jan Nedbal i Oskar Hes to zvládli velmi dobře, Táňa Dyková zahrála maminku moc hezky a líbil se mi i vyšetřovatel Stefan Konarske.. Nejzajímavější částí je pochopitelně samotný útěk a nejsmutnější následky pro rodinu a zúčastněné, hlubší stopu ve mně však film nezanechal... (09.03.2024)

Trochu jsem se bál, že budou Bratři až příliš černobílí ve svém vyprávění, což se naštěstí nestalo. Na druhou stranu mám pocit, že se snaží působit až příliš nekonfliktně a ve výsledku pouze odvypráví příběh, jak se fakticky stal. Mrzí mě, že tvůrci nešli více do hloubky v rámci zkoumání psychologie a motivací (nejenom) obou Mašínů. Snímek proto nefunguje moc dobře jako drama, jelikož nevěnuje postavám dostatek prostoru na nějaký vývoj. Navíc samotné téma zrůdnosti komunistického režimu už se mnou, byť to může znít cynicky, zkrátka po tolika různých zpracováních samo o sobě příliš nehne. Bratři sice postupně přejdou spíš do klasického thrilleru, ani v této poloze nicméně nejsou zvlášť silní. Vzhledem ke stopáži jim chybí větší intenzita či surovost, kvůli čemuž nejednou působí zdlouhavě. Technická stránka je na domácí poměry výborná a některé scény mají opravdu hutnou atmosféru, na můj vkus jich však bylo málo. Představitelé Josefa i Ctirada jsou skvělí a herecké obsazení je celkově povedené. Ale od filmu založeném na takhle zajímavém příběhu, který jsme navíc poslali na Oscary, bych prostě chtěl víc. 6/10 (14.11.2023)

Diagnóza: Jaroslav Sedláček. BRATŘI jsou film, u kterého jsem si necelou hodinu a půl stopáže říkal, že to musel dramaturgovat Jaroslav Sedláček, protože jeho jméno vídám v titulcích k dramaticky značně nefunkčním, rozpadlým, leda s ohledem na navracející se motivy a zastřešující téma jakž-takž jednotným počinům. K mému nepřekvapení jsem Sedláčkovo jméno nalezl v závěrečných titulcích - a předtím jsem byl překvapen zhruba pět a třicet minut trvající útěkovou částí, která sice užívá nejomšelejší postupy thrillerů a survivalů (snímků o přežití), ale i díky subjektivizačním postupům a dynamizaci dvou linií vyprávění to začíná být působivé._____ Předchozí necelá hodina a půl je ale z kategorie "lepší než WILSONOV", ale píšu to vlastně jenom proto, ať jsem aspoň trochu pozitivní. Mohl by někdo Sedláčkovi nebo Epsteinovi říct, že provázání zhruba čtvrthodinových bloků prostřednictvím významotvorných rekvizit (dopis, piano) je hezká snaha o ve výsledku banální a dost didaktické sdělení, ale film by potřeboval psychologicky definované, nějak se vyvíjející postavy v uvěřitelném světě příběhu? Přístup seřazení faktických údajů s nějakým dramatickým potenciálem, kdy je vše bez jakéhokoliv citu nasázeno za sebou, je ve výsledku divácky otupující, pokud se teda někdo tomu patosu nechce začít smát. Navzdory nulové ambivalenci (vraždy jsou buď v elipsách, nebo okamžitě smáznuty s "buď on, nebo my") kauzální řetězec pro kohokoliv neorientujícího se v dané dějinné události vyznívá "sebrali nám byt a brácha nemohl udělat maturitu, tak jsme si nakradli, zabili pár lidí, kteří byli v cestě, a pak jsme se vyhnuli spravedlnosti útěkem přes hranice, lol, vy nuly". Antagonistické postavy jsou chodící klišé, paralelismy mezi nacismem a komunismem jsou jak z učebnice pro začínající scenáristy, jak překonat autorský blok, než to někdo soudný přepíše, a vytváření kontrastů v mizanscéně prostřednictvím komunistických hesel a vůbec reprezentace dějin je z kategorie "reklama užívající estetiky ošklivosti"._____ Vidět tohle den poté, co jsem si zopakoval Scorseseho mistrovský žalozpěv o tom, jak média opomíjí určité skupiny obyvatel, je o to bolestnější. (08.11.2023)