John Wick: Kapitola 4

Být Kill Kínu 4 o hodinu kratší, byla by to bývala byla, v hezkých kulisách velkolepě natočená, průměrná akční pičovinka. Takhle je to zase jen, sice v hezkých kulisách a velkolepě natočené, úmorně unylé a až nesnesitelně natahované válení sudů nesmrtelného dědy Rývse, u něhož při každé nekonečné a lobotomizačně furtdokolové akční sekvenci vaše prdel sténá, k čemu jste ji to, kurva, zase posadili. Na rozdíl od Letyče Stahelský atraktivně točit bitky fuckt neumí a ani důchodci Kínovi už to válení sudů věru dvakrát nejde. Momenty, kdy jeho protivníci několik sekund trpělivě staticky čekali, než se artritický Kínu pomalu a bolestivě svalil na zem, aby je přehodil přes hlavu, byly evidentně nechtěnou, ovšem až trapně komickou gerontovložkou. Abych nebyl zase až takový zmrd, musím docenit historicky první opravdovou hereckou kreaci prkenné baleríny Skokota Asskinse, který toho zlatozubého Lindemanna vystřihnul opravdu zábavně, a také tři vizuálně náramně vypečené momenty – kočkování na kruháči u Vítězného oblouku, pokojovou anihilaci v půdorysu a klauniádu na schodech k Sakrekér. Avšak i u těch jsem po deseti až patnácti minutách némlich toho samého převalování, uhýbání z metru před kulkama a digistřílení do hlav, musel otráveně chlácholit svůj gluteus maximus, že už se určitě během chvilky ti přitroublí cirkusáci konečně vyzabíjejí a ten středověk skončí. Ještěže je tak snadno lakovatelný, vždycky to bylo ani ne v polovině! K tomu si připočtěte nulový scénář „Kínu si prostě nezáživně tři hodiny klestí cestu čtyřiceti až padesáti porážkovými mantákovitými figuranty a mění se akorát pozadí“, který na dlouho nevytrhnou ani uhrančivé pařížské kulisy či vkusné džaponské zahrady, a co vám vyjde? Mně teda vyšlo 1,5000000000113, umocněných exponenciálním nasráním, že jsem na to, já kokot, v naději, že se to alespoň trochu přiblíží výborné a prdeli nehostilní dvojce, zase lezl do kina, když jsem si to mohl později pěkně pohodlně doma popřetáčet na vydržitelných 120 minut či méně. Když si vzpomenu, co dokázal Evans v Raidu za poloviční hrací dobu, s desetinovým rozpočtem, s pouhými dvaceti cigoši a jedním polorozpadlým barákem, musím tohle prohlásit za megalomansky dementní pálení peněz a přiblblou popkulturní monstrozitu pro instáčové debily. (31.03.2023)

Z JOHNA WICKA: KAPITOLY 4 jsem vycházel okouzlen - po celých 159 minut narativní akce nejenže přicházel s novými nápady, ale hlavně v plné míře rozvinul pro mě doposud spíše opomíjený či podpovrchový aspekt série: emocionální rovinu nezávislou na pouhé síti intrik, komplimentů a postupně rozšiřovaných pravidel. Nejenže je totiž navzdory své velkoleposti čtvrtý WICK podle mého co do vztahů mezi postavami neobvykle komorní film, ale především lze v jeho případě mluvit o svého druhu dovedně rozvíjené eseji o přátelství - strukturované do příběhu čtyř paralelních protagonistů, a sice Wicka, Caina, Nikoho - a Winstona. Detailněji se o tom, stejně jako o konstrukci akčních scén analytičtěji rozepisuji po čase zase na Poznámkách. (28.03.2023)

Sice už trochu recyklující, ale pořád zábavná akční pecka bez jediného nudného místa i v takřka tříhodinové stopáži. A s prozatím nejhezčím zakončením ze všech dílů série. Bill Skarsgård ukázkovým buržoázním záporákem, Donnie Yen první vedlejší postavou série, která se vyrovná Wickovi a současně není jednorozměrným padouchem. RPG záběry v místnostech ze shora pecka, jízdu v protisměru na kruháči kolem pařížského Vítězného oblouku bych ale z Mission: Impossible nepřebíral, protože to táto stejně vysoce stojící série nemá za potřeby. Větší míra nadhledu (rádio hitovky z Eiffelovky, dlouhý pád ze schodů) při té předimenzovanosti všeho více než potěšila. Výprava samozřejmě opět koulervoucí. Mladou Japonku Rinu Sawayama doufám uvidíme i v pětce. (03.04.2023)

Až nestoudně opulentní vizuál a impozantní akční sekvence, bohužel velmi prkenné co do hereckých kreací a konverzačních scén. Občas se mi to zdálo až trochu srandovní z hlediska toho, co protagonista přežije, stejně tak nesestřelitelnost slepého antihrdiny mlátila do očí. Tomu jsem zkrátka moc nevěřil. Mám s tím filmem tedy řadu problémů, není mi třeba ještě zcela sympatické, že se trochu nafoukaně tváří jako kinematografický milník, když jde v podstatě jen o akční béčko ...a ten svět také není vybudován úplně neprůstřelně - zajímalo by mě třeba, jak se hrdina evidentně víceméně bezproblémově pohybuje po světě, když zvládne vystřídat tolik destinací. Ale můžu tomu dát tři hvězdy, když stejné hodnocení ode mne dostaly o mnoho úrovní horší řadové akčňáky z Netflixu? No, nemůžu. (29.03.2023)

Pořád je to povětšinou akční řemeslo špičkové, avšak wickovské téma už je notně vyčerpané. Scenář s napsanými dialogy Keanu Reevese měl asi 2 stránky formátu A5, na víc bych to neodhadoval, a když se zrovna někdo s někým nemlátil, chtěl jsem si spíš zacpat uši. Je tu jedna ge-ni-ál-ní akční sekvence (z ptačí perspektivy snímané řádění brokovnice s ohnivou „Dragon Breath“ municí), ale ta ještě nezapomenutelný film nedělá. Předchozí díl, který mi přišel lepší, měl spoustu momentů, ze kterých vám padala čelist, ať to byla bitka s nožemi, akční inferno s pejsky či koňské kopance, tady se vymyká fakt jenom ta krátká scéna s brokovnicí a pak kinetická sekvence u Vítězného oblouku. Jinak je to hlavně o headshotech a těch je tu tolik a s takovou frekvencí, že při závěrečné zdlouhavé scéně na „nekonečných“ schodech už jsem byl otupělý a bylo mi všechno tak nějak jedno. Navíc, jak se mám coby zainteresovaný divák bát o hlavní postavu, když to, co tady John Wick přežije jenom s mírným oklepáním, to by snad nerozdejchal ani T-1000 ve dvojce Terminátora?! Nebyla to radost, jako v předchozích dílech, spíš únava ke konci. Další zamýšlený díl už prosím ne. (27.03.2023)