Zvláštní dny

Výborný téměř cyberpunkový thriller promíchaný s noirovou detektivkou, který se pomalu rozjíždí, ale s přibývajícími minutami diváka víc a víc vtahuje do děje. Škoda, že cca první hodina je jen takový úvod, který je potřeba počkat, než se pořádně začne něco dít. Pak to dostane docela grády, ale kvalita příběhu neuvěřitelně kolísá mezi nadšením a pocitem, že to velké odhalení není nakonec zas tak velké... (11.06.2010)

Až mě překvapilo, jak tahle vědecko - fantastická kriminálka na mě i po letech zafungovala. Výstižný název pro konec roku, kdy se slaví příchod nového, a nebo možná prostě Konec. V kině šlo o (v té době) uhrančivý zážitek, tentokrát jsem ale přidal ještě hvězdu za epické finále. V 90.letech se začaly v hojné míře točit filmy se špatným koncem, a tak člověk najednou netušil, jak se vše vyvrbí. V záplavě tragédií se pak filmy se šťastným koncem stávaly světýlkem na konci tunelu. Skvělá kamera dokázala jen nočními záběry velkoměsta navodit dojem temné budoucnosti, to vše podtrhla úžasná hudba + Skunk Anansie, Marilyn Manson, Deep Forest, Tricky, Shakespeare´s Sister, Bob Marley, Peter Gabriel, Testament a další....zvláštní Zvláštní dny... (18.07.2015)

Bývalý polda Lenny Nero se, těsně před nástupem Milénia, živí prodejem nepříliš legálních nosičů pro SQUID (Superconductor Quantum Interference Devide). Tento systém dokáže do mozku uživatele přenést nejen tradiční obraz a zvuk, ale i pocity a emoce člověka s nahrávací síťkou ve vlasech. Stačí se jen pohodlně usadit a z bezpečí domova si pořádně užít adrenalinové dobrodružství. Lenny má širokou nabídku nahrávek od sexu přes sport až po vyloupení banky, ale přehraný dárek neznámého dobrodince ho naprosto šokoval. Při projekci si užil v kůži spřátelené prostituky její znásilnění i smrt. Lenny nemá pro takové hrátky pochopení, oprašuje svůj dlouho nepoužívaný policejní čich a vyráží do ulic běsnícího města zjednat spravedlnost. (16.10.2009)

Naprosto dokonaly temny sci-fi. Pribeh je zasazenej do par dnu pred mileniem, coz je ted uz sice minulost, ale v roce 1995 a koneckoncu i tesne pred silvestrem se kazdej dohadoval, co se stane. A ten zmatek je tu natocenej skvele. Ty sceny z ulic bych krapet prirovnal k Potomkum lidi. Tady sice nejde o osud sveta, ale i tady ty sceny pusobi hodne realisticky a hodne drsne, vsude rvacky, pozary, rabovani a pritom se to odehrava jen na pozadi. Bigelow vytvorila naprosto dokonalou atmosferu, ktera vas spolu s drsnou hudbou od prvni minuty vtahne do deje. Sice by se film moh urcite krapet zkratit, o co de se prakticky dozvime az po nakejch 90 minutach a prvnich zhruba 30 minut jsou prehravany jen utrzky lidskej vzpominek, ale na druhou stranu, nezaradit do filmu ty vzpominky by byla skoda, je to jedna z nej veci na filmu. Co se tyce hercu, Ralph Fiennes tu predvadi jeden z nej vykonu a je fakt perfektni, potesi Sizemore a Juliette Lewis tady hraje vostrou devku jako ve vetsine filmu s tou vyjimkou, ze tady ukaze kozy. Prakticky si nemam na co stezovat, film me zaujal od prvni do posledni minuty. (17.04.2007)

„You see?“ Postmoderní neo-noir, který tradiční zpochybňování elementárních jistot povyšuje do nové dimenze. V době plně medializovatelné paměti, kdy se člověk sám stává záznamovým médiem a vzpomínky dobře obchodovatelným zbožím, nenávratně mizí hranice mezi přítomností a minulostí, mezi veřejným a soukromým, mezi dílem a tvůrcem. Post-ideologický věk, v němž jsou znevažovány veškeré myšlenkové směry a jedinou přetrvávající logikou je logika trhu, neumožňuje projevit skutečné city, vyřknout ideu a myslet ji vážně. Romantický vztah nahradila tělesná rozkoš na jednu noc. V krajním případě jenom virtuální. Rozpad dlouhodobého soužití dvou lidí je ve Zvláštních dnech symbolicky vázáno na ztrátu Víry (Faith), jak se Lennyho přítelkyně jmenuje. K útěkům do idyly, do nepřetechnizovaného světa a ke dnům v doslovném i přeneseném významu prostoupeným světlem, slouží přístroj, prostředek zastupující nejen drogy, ale v širším smyslu celý život. Šíření informací bez kontextu, s důrazem na okamžitou emoční (a pokud možno i fyzickou) odezvu, lidi zbavuje zodpovědnosti a nutnosti myslet. Stačí teď a tady vidět a prožít tohle. Potřeba ohraničit své neuchopitelné zakoušení světa dosáhla absurdních rozměrů. Neboť byly vyčerpány reálné možnosti, jak lépe poznat svět, přišla na řadu oblast imaginárního, ovšem nemajícího se zakrnělou lidskou imaginací mnoho společného – na společný, díky technologiím každému srozumitelný a snadno přepisovatelný kód lze nyní převést i obsah mysli. Poslední soukromé vlastnictví se stalo široce dostupným. Relativita subjektivního vnímání světa byla zněkolikanásobena. Co vidíme, když vidíme, co viděl někdo jiný? Klasický prostředek filmového vyprávění, flashback, pronikl do reality. Jenže „Are you sure it’s real?“ Cameronův vizionářský scénář nabízí filozoficky výživného materiálu na několik filmů, což je největší výhra i největší slabina Zvláštních dnů. Své si v nich najdou teoretikové médií, prorokové apokalypsy, fanoušci sci-fi i feminismu (ženy jsou zde minimálně morálně silnější než muži). Obdiv patří také Kathryn Bigelow, která tohle myšlenkové monstrum dokázala jakž takž zkrotit. Temná prostředí přeplněná obrazy (a obrazy obrazů) a zvuky a snímaná v dlouhých steadicamových záběrech s minimální hloubkou ostrosti skoro vyvolávají závrať. Pozornost je kvůli světelnému a zvukovému rozptylování permanentně podrobována zatěžkávací zkoušce. Nejsme naváděni, čeho si máme všímat, tak trochu se spoléhá na trénovanost zraku člověka, jehož skopický režim charakterizuje slovo „roztěkanost“. Nestálost vjemu skutečnosti, který si stačí dohledat a přehrát, vytlačuje potřebu zrakem na objektu zájmu chvíli setrvat.  Není to na koukání dvakrát příjemné a vše příznačně směřuje k rozpadu a rozbití obrazu (ve finále jako z Dámy ze Šanghaje), ale takhle nějak realitu zakoušíme a tedy i žijeme. Život v nevědomí a v nevidění. 85% (31.07.2022)