Sissi

Klíčová spolupráce Romy Schneiderové a Ernsta Marischky začala už jejím třetím filmem Mládí královny Viktorie a bezprostředně pokračovala Německými rytíři. Vrcholila trilogií o Sissi, která se mohla dočkat minimálně ještě čtvrtého dílu, kdyby Romy v mezičase nepracovala i na jiných projektech a nebouřily se v ní hormony dospívání. Mezi prvním a druhým dílem Sissi byla věrná alespoň svému novému párování s Karlheinz Böhmem ve filmu Kitty a velký svět. Mezi druhým a třetím dílem ovšem natočila dva filmy s Horst Buchholzem Robinson nesmí zemřít a Miláček z Paříže, které předznamenaly zlom v její kariéře a především útěk do Francie a po té ještě dál. Po třetí Sissi následovala poslední filmová setkání s vlastní matkou Romy Schneider v Poloněžné, druhá spolupráce s Lilli Palmerovou (po svém druhém filmu Ohňostroj) v remaku Děvčat v uniformách, kde vytvořila novou polohu svého herectví, jež zopakovala v dalším remaku, tentokráte v Kristýně. A po té se setkala s Alainem Delonem a zahodila svá první léta u filmu jenom proto, aby se ještě vrátila splnit staré závazky a vytvořila ještě naposledy dva romantické kostýmní velkofilmy Krásná lhářka a Káťa. Tyto nevadily, protože se jmenovaly jinak, než Sissi IV a Sissi V. Tato bilance její kariéry je tu záměrně, aby trochu osvětlila migrační zmatky kariéry Schneiderové a zároveň rozpolcenost vnímání celého fenoménu filmové Sissi, která se v očích jedněch stala příkladem toho, co musela herečka odvrhnout, aby vytvořila mimo své dvě vlasti konečně něco dobrého - a v očích druhých vrchol její kariéry, který nedokázala zvládnout a stavět na něm. Je paradoxem, že málokomu vadí její přirozený vývoj v 50. letech, kdy v 18 filmech vytvořila celou škálu dospívajících hrdinek, adekvátních svému věku, ale hodně lidí vidí jen kontrastní Sissi a některé filmy až z 60. - 80. let. Co si s tím počít? Já radím jediné, jít po zpětné lince režisérově, aby se člověk tolik nedivil tomu, proč právě jeho Sissi vzbudila takový humbuk. Tento scénárista, režisér, producent a autor hudebních textů, si během své bohaté kariéry takřka 70 let osvojil vlastní styl. Během Druhé světové války začal pravidelně své scénáře režírovat a konečně začátkem 50. let si přišel na své, když mohl filmy také ovlivňovat vlastní produkcí. Vytvořil dokonalý velkolepý svět s nádechem pohádky pro dospělé, výbornými jiskrnými dialogy a často ironickými zvraty v ději. Byl to on, kdo se nebál zužitkovat nový pár matky a dcery Schneiderových a byl to také on, kdo pozitivně ovlivnil novou identifikaci poválečného Rakouska a jeho hledání jistoty ve Starých zlatých časech. A i když mu dala Romy košem, zůstalo mu ještě dost věrných, aby se vrcholem jeho kariéry stal příběh o Franzi Schubertovi Das Dreimäderlhaus. Sissi tedy není jen pozlátkový film, ale stejně jako bonbón v celofánu potřebuje nejdříve rozbalit a teprve po tom si ho užít. "On!" "Kdo? Aha, to jsem zase já." (06.02.2009)

"Ach, Franci. Všechno by bylo tak krásné, kdybys nebyl císařem." Tvářilo se to romanticky, ale bylo to drsné. Vždyť co by se mohlo mladé svobodomyslné holce mohlo stát horšího, než vyměnit radostné pobíhání po lese za administrativní plnění císařských protokolů? Asi nic, ale tady se to bere jako výhra, tak se s tím smířím a budu se bavit při hraní kuželek s hýřícím vévodou Maxem Bavorským, hledat teroristy s potrhlým četnickým majorem Böcklem a posmívat se císaři za to, že mu manželku vybírá Mamá. (06.12.2017)

Skoro až pohádková hříčka, s velice volnou variací na příběh ze skutečné historie... i to může být způsob, jak se rodí klasika oblíbena (minimálně na své domácí půdě) především o vánocích. Skoro mi přijde překvapivé, že se tímhle nápadem třeba v česko-slovenských končinách nikdo z mladých tvůrců pořád neinspiroval, nezkusil vytvořit pohádkově laděnou veselohru na motivy reálných postav v reálných historických reáliích, bez nadpřirozených jevů. To zde všichni v té "angažované" pohádkové tvorbě nabízejí v podstatě dokola jen různé obměny pohádek o čertech, korunních princech a slíbených princeznách. No nic, Sissi má v sobě stejně jako většina podobných dílek nějaký ten nádech kýče, přesto mi jí vidět v předvánočním času přímo padlo do noty, coby klasika, se kterou jsem jaksi dosud neměl vůbec tu čest. Jiný film s Romy Schneider z předchozího roku Ohňostroj byl (alespoň pro mne) příšerný, tady se Romyně naštěstí dostalo velké příležitosti v daleko propracovanějším formátu. První díl, na kterým jsem se podíval, se odehrával víc mimo cisařského zámku, v nádherných rakouských exteriérech, a byl skutečně příjemnou podívanou. Při písničce hospodských kumpánů se mi navíc vybavil jiný Marischkův film z té doby – Hudba pro císaře. (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (24.12.2019)

Po hrůzách války se samozřejmě lidé upínali ke krásným romantickým komediím a filmům obecně. V padesátých letech to byla slavná Sissi, v šedesátých zase Angelika. Samozřejmě si můžeme otevřeně říct, že Sissi je sice nejspíš nejslavnějším rakouským filmem všech dob a celá trilogie s ní, ale na druhé straně je to film vskutku romantický. A to nejen proto, že se v něm jedná o lásku dvou mladých lidí. Všechna omáčka kolem je prostě viděna romantickýma očima. Například když rodiče Sissi dostanou příkaz, aby se jako příbuzní císaře začali chovat rozumně vzkážou, že si budou dál žít dle svého. Tak třeba by se něco podobného mohlo takto odehrát, ale jistý si tím nejsem. Stejně jako buranským chováním mladé budoucí císařovny k matce jejího manžela. Nicméně krásné prostředí ve kterém se natáčelo a ten romantický pohled k tomu plus naprosto okouzlující Romy Schneider jsou i tak velmi příjemným zážitkem. (25.11.2020)

Schöne. Láskou bije srdce císařské. Radují se zdi schönbrunnské. Amorkové tancují, karmínové jiskřičky se snášejí na líčka dívčiny. Vlasy zdobí sněhobílé hvězdičky, myrty se hostím špendlí do kapsičky. Mendelssohn hraje prim, ke štěstí notuje jim. Květy zasypávají nadýchaný obřad svazku urozenosti. Malují růžový obraz prvního páru, manželství. (03.12.2017)