S čerty nejsou žerty

Tak na ní došlo při pečení cukroví. Podle mě naše nejlepší pohádka, která předčí dokonce i Tři oříšky pro Popelku. Výborný herecký tandem v čele s perfektním duem DlouhýxVetchý, v neposlední řadě tu máme nejlepšího vládce pekel Heřmánka, věčně mimo Kemra, úlisnýho Preisse, Kretschmerovou, kterou by každý divák nejradši podpálil osobně a Nárožnýho, co chrlí jednu hlášku za druhou. K tomu moc hezká hudba, skvěle fungující humor, nějaký to morální poselství, krásný lokace, povedený triky, nikde žádná trapnost (to začínám oceňovat čím dál víc) a vůbec, prostě a jasně "S čerty nejsou žerty" je absolutní top všech topek! (14.12.2011)

Počertech nejlepší pohádka o čertech jakou jsem kdy viděl. Zpracování pekla prostě úžasné! O hereckých výkonech všech ani nemluvě. Preis, Heřmánek, Dlouhý, Kretschmerová, Vetchý, Nárožný, Kemr... Je vidět, že si všichni natáčení řádně užívali. Po Popelce je toto další z vánočních pohádkových evergreenů, který se dá vidět vícekrát za sebou. * * * * (02.01.2012)

Tahle geniální pohádka má pořádně roztopené ohně pod všemi kotli, co jich jen v pekle čeká na hříšníky. Film zábavou a hláškami přímo hicuje! Ale na nejhřejivější filmové databázi má jen 89% a je to dokonce až 140. nejoblíbenější film? No to snad ne! To je peklo... Přitom já bych za kaprála na bojišti i duši vypustil a Dorotu Máchalovou bych si z fleku vzal za manželku! Navíc, Karel Heřmánek jako přísný Luciper je božský bavič. Tak, a mám to! Za to rouhání půjdu taky do kotle. Už se moc těším! :-) Edit: Ha! Přece jen je peklo spravedlivé? Koukám, že už to leze nahoru... 136. nejoblíbenější film! (02.12.2013)

Pohádka, kterou jsem, kdoví proč, jako malý capart nedokázal plně docenit, ale čím jsem starší, tím ji mám radši. Má všechny atributy, které má správná pohádka mít, k tomu výrazný humor, protagonisty (v těžké konkurenci mám ale nejradši Hěřmánkova knížete pekel), spoustu překážek pro hlavní hrdiny a Uhlířovu geniální hudbu, nad kterou mi srdce plesá. (17.12.2007)

Často se žehrává na to, že obraz společnosti, nabízený lidovými pohádkami z doby prvních sběrů - tj. zhruba první poloviny předminulého století - , je nadsazený: útlak, byl-li jaký, se dal snést, vrchnost, nešlo-li o zvrhlíky, byla víceméně lidumilná a společnost jako celek, až na politováníhodné nečetné výstřelky, vlastně - zvláště ve srovnání se současností - idylicky vyvážená. Nejidyličtější a nejnešťastnější česká spisovatelka Božena Němcová nejen zde prokazuje opak. Zoufalství a beznaděj, v níž žil "dělný lid robotný", poddaní, byly často nezměrné a jejich přežívání víc než než nesnadné. Zpochybňovalo se tím všechno, co se do nevzdělaných lidových vrstev horem pádem cpalo (v Němcové najdeme tento rys asi nejvýrazněji v DIVÉ BÁŘE), zpochybněn byl nejednou sám všemocný Bůh, který tomu všemu měl přihlížet z výsosti nebes, kde údajně strměl jeho pomyslný trůn. Čert, ďábel a peklo, splývající v tomto vnímání s přirozeným strachem z neodvratné smrti, chápané jako jediná doložitelná spravedlnost, se za těchto okolností měnili ve svůj opak: ve své druhu boží pomocníky (koneckonců se beztak jednalo také o anděly, byť padlé, tj. čest a mravnost před tváří boží ztrativší). Z tohoto myšlenkového pozadí o to více oceníme jak čerstvost předlohy Němcové, tak nenásilné aktualizace (zpodobení pekla ve filmu ne náhodou připomíná základní znaky pozdní normalizace) neméně pozoruhodného filmového zpracování. Dva nadějní, tehdy začínající herci Ondřej Vetchý a Vladimír Dlouhý tu dostali - a beze zbytku také využili - mimořádně cenné příležitosti. Česká klasická filmová pohádka a její škola tu dosahují jednoho ze svých výsostných vrcholů. Tvůrcům filmu (spoluautorem scénáře je divadelní historik a kabaretiér Jiří Just známý i svou polistopadovou ekologickou publicistikou) se dařilo a daří k vytržení opakovaně přivádět již druhou a třetí diváckou generaci. Myslím, že není pochyb o tom, že generace nikoliv první a nikoliv poslední. (27.01.2008)