Dobrý voják Švejk

Hodnocení pro oba díly. Klady: Vynikající herecké obsazení vedlejších i malých hereckých rolí. Strážmistr Flanderka, npor. Lukáš, tajný policista Brettschneider či feldkurát Katz jsou nezapomenutelní. Dobře zachycené reálie a dobová atmosféra. Scéna z pochybného hostince, kam Švejk zavede patrolu, které namluví, že jej vede k duchovní útěše před popravou, toho hostince s nehezkými prostitutkami a s roztlemeným harmonikářem zpívajícím mírně oplzlou odrhovačku, vypadá (přes jistou zkarikovanost, která je vlastní celému filmu) živě a věrohodnědně. Našly by se dnes vůbec takové herecké a lidské typy? Vůbec, celý děj nedrhne, je zábavný. Zápory: Jsou to jen scény z knihy, což by bylo při její tloušťce pochopitelné, leč celý film je rozbit jen do sledu zábavných příběhů a anekdot. Ty jistě v knize jsou, ale jsou přece promíchány s někdy dost drsnými scénami, které zde chybí. Film ani tak neodpovídá knižní předloze, jako spíše populární představě o ní (charakterizované obrázkem Švejka s půllitrem a heslem: "To chce klid"). Je to vítězství idylických Ladových ilustrací nad neidylickým Haškovým textem. Největší problém je ovšem v hlavní postavě. R. Hrušínský se zde pitvoří a přehrává, až je to někdy trapné. Snad to prý po něm chtěl režisér (který pravda k absolutní špičce nepatřil), leč takto je to dost promarněná příležitost. Navíc, v textu je Švejk stále dvojznačný (či víceznačný). Zde je to jednoznačně vykuk, takový český Honza v uniformě c. k. infanteristy. 3, 5 *. (14.09.2010)

Nejlepší český film o tom se s nikým nebudu hádat. Švejka jsem vždycky miloval a budu. Knihu jsem hltal už jako 12ti letý klučina a film se mi líbil stejně moc. Je tu skvěle vyzdvyžená česká povaha a národní přilnavost ke Slovanům ( Červený šátečku kolem se toč, my jdeme na Rusa nevíme proč), jenomže nám Rus ukázal jakej je to spojenec a kamarád viďte? Švejk se dá brát dvojím způsobem: buďto za blba a nebo za velmi vychytralého člověka, já ho vždycky bral za toho vychytralého. Občas vyvedl pěknou pakárnu, třeba jak v hospodě řekl, že mouchy posraly císaře pána a skončil za to na den v base, pak následovala léčebná kůra u doktora Grusteina a pravda o Švejkově hraběcím původu (kterak pravil, že paní hraběnka ráčí býti jeho matkou, která ho v outlém věku pohodila a ted se k němu ráčila vrátit). Švejk se nakonec stal pucflekem u faráře Katze, ten ho propil v kartách a tak se nebohý Švejk ocitl u poručíka Lukáše a tam to právě začíná býti nejzajímavějším. Mohl bych vám toho říci ještě spoustu, ale nebudu si hrát na spoilera. film všem doporučuji. (02.08.2009)

Kontroverzní český režisér Steklý byl schopný opravdu všeho. Absolutních žump, politické pornografie i vrcholů filmového umění. Jeho dvojdílná adaptace Haškova životního díla je jen velmi obtížně překonatelná. Vedle skvělých hereckých kreací Hrušínského, Kopeckého, ale i Filipovského nebo Milana Neděly k tomu patří i okolnost, že film byl natočen v době, z níž ještě zcela nestačila vyvanout určitá nostalgie, ale i povědomí o habsburskolotrinské monarchii. Tato pamětnická ingredience je k prospěchu věci znát a kvalitě díla určitě prospívá. Můžeme být jen rádi, že disponujeme těmito skvělými (Trnka) filmovými převyprávěními jednoho z mála skutečně světových děl naší národní literatury. (25.08.2007)

Nedomnívám se, že by se jednalo o věrohodné přenesení geniální knihy na filmové plátno. Film je sledem humorných historek. Tak lze pochopitelně pojmout i Haškovu knihu, ale mezi řádky se nacházejí trefné charakteristiky doby i mentality, které se na filmové plátno prostě přenést nedají. To nic nemění na tom, že co se filmového přepisu týče, bylo dosaženo maximálních možností. Charisma Rudolfa Hrušínského pochopitelně dominuje, stejně jako svérázný feldkurát Miloše Kopeckého i přesně důstojnická poloha Svatopluka Beneše. Škoda, že Bohoušek Bretschneider a hostinský Palivec (Filipovský, Hlinomaz) zůstávají na hranici hrubé karikatury. Švejk je filmem, který stojí na hercích a přiměřeném režijním vedení Karla Steklého, stejném jako kdysi propůjčoval svým filmům Martin Frič. A metody MUDr. Grünsteina jsou opravdu jen pro silné povahy. (06.12.2003)

Knížky i filmy zbožňoval můj dědeček a já jsem jeho lásku ke Švejkovi nikdy nesdílela. Haškovo dílo jsem nebyla schopná k maturitě přelouskat a raději jsem ho nahradila jinou literaturou. Jeho nejslavnější filmové adaptaci jsem ale nakonec dala šanci, z první poloviny jsem si množství scén vybavila a slušně jsem se zasmála. (23.12.2019)