Trainspotting

Filmový kult devadesátých let...a jelikož jsem ta léta fyzicky zažil, mohu subjektivně mluvit o filmovém Zjevení... (ten zážitek je ale do jisté míry nepřenosný...) Aneb jedna z prvních filmových zpráv o totálním úpadku západní společnosti... Podobné filmy: Requiem za sen, Strach a hnus v Las Vegas, Šňup, Acid House, Ex Drummer (19.11.2006)

U několika scén jsem seděl s otevřenými ústy a žasl nad jejich genialitou (Perfect Day). Bohužel se mi ale zdá, že snímek tak trochu vyšumí do ztracena, neboť druhá polovina už tak skvělá není a závěr je vyloženě slabý. Tam, kde mě Requiem for a Dream dokázal dokonale uzemnit, položil Trainspotting otázku "Hm, pěkný, a to už je jako konec?" (08.12.2008)

Před Trainspottingem měl Danny Boyle za sebou pár tuctových televizních projektů a svou celovečerní filmovou prvotinu Mělký hrob, kterou sice považuju za celkem zábavnou černohumornou hříčku, ale rozhodně ne za nějaký zásadní nebo dokonce výjimečný film. Trainspotting jsem viděl v kině při jeho premiéře a bylo to jako by si začátečník dal pořádnou heroinovou šlehu. Boyle mě dokonale dostal, jen jsem tiše zíral, jak někdo může natočit tak zábavný provokativní film, aniž by přitom ztrácel hloubu pohledu a kritický pohled na feťáckou komunitu. Boyle zvolil v zásadě styl punkového ironického šklebu, kde si dělá nepokrytě srandu z tehdejší yuppiesácké atmosféry thatcherovské Británie a britské střední třídy. Místo kariéry, rodiny a luxusního hnízdečka si Renton volí drogový trip, bezstarostné poflakování a život na cizí účet. Boyle už tehdy ukázal, proč je jedním z nejzajímavějších britských režisérů a ukázal širokou paletu záběrů plných zajímavých poloh kamery, střídání rychlosti záběrů a spoustu efektů převzatých ze světa videoklipů a reklam. Soundtrack založený na punku a tehdy nesmírně populární produkci skupin Blur a Pulp mě oslovil, protože jsem na téhle muzice dost ulítával a dodneška na YouTube rád zkouknu jejich videoklipy. Boyle natočil nekorektní film plný jízlivých sarkasmů, ironie a zesměšňování měšťáckého životního stylu, zároveň ale ukazuje i tu odvrácenou tvář závislosti a bloudění v kruhu u lidí, kteří tak nějak neumí žít a nemají žádný smysluplný cíl. Trainspotting se může opřít o výbornou předlohu hodně poučeného znalce britské drogové scény Irvina Welshe a zároveň o skvělé herecké obsazení. Stál na začátku kariéry hned tří jmen, které se později zapsaly do povědomí filmových fanoušků. Vedle Ewana McGregora, který se stal hvězdou první velikosti, otevřel Trainspotting brány velké kinematografie i Robertu Carlylemu a sympatické Kelly Macdonald. Z filmu jsem byl uchvácený nejen já, ale i britská filmová kritika, která Trainspotting označila za nejlepší snímek desetiletí. Každopádně tenhle film stál na začátku úspěšného hnutí New British Cinema, které kombinuje snahu ukázat palčivé sociální problémy a zároveň diváky bavit. Je pro ně typická komediální poloha, nekonvenčnost, nadsázka a odmítání přímočarého mentorování. Divák by si měl cestu k problému a východiska najít sám, nevodí se zkrátka za ručičku. Celkový dojem: 95 %. (22.03.2014)

Pecka po celu dobu 96 minut.Neda nam vydychnut a v kuse srsi neosuchanym humorom a vybornymi hereckymi vykonmi hlavnych predstavitelov.Exceluje najma Ewan McGregor a Robert Carlyle.Soundtrack k filmu je kapitola sama o sebe.Urcite nebude nudit ani pri desatnasobnom pozerani ;-)...drogy su holt zaujimava tema... (29.02.2004)

Danny Boyle ve staccatovém rytmu cool dialogů, cool monologů a svižného hudebního podkresu objevuje, že braní drog má důvod v drogách, že je život na drogách sice full of shits, ale taky podivuhodně plný, zrychlený, hektický a pestrý, že po heroinu se skvěle žvaní, balí baby, že se dostáváte do děsně trapných zábavných situací, a tak dál, a tak dál. Co k drogám patří, to se tam frkne, hlavně atraktivně a zábavně, kdo by stál o dušezpyt. Násilí - jasně, lžíce - samo, vaření - tutově, sex - zajisté, AIDS - bezpochyb, krádeže - jsou, absťák - rozhodně. Témata se k sobě řadí co nejtěsněji to lze, ztráta tempa jakoby bylo jediné, čeho se Boyle bál. To by vysvětlovalo nejen ostré řazení scén, ale i hekticky odříkavané, obrazem prostříhávané monology plné seznamů věcí, činností i lidí, osekávaní spousty scén na pár momentek, které tak akorát stačí k pochopení, co se vlastně stalo a snad i nahrazení lidí karikaturami se stopovým množstvím vnitřního života, které se tu jen míhají (Rentonova dívka), tu do zblbnutí opakují svojí jedinou vlastnost (Begbie - bezohledné násilí, Tommy - citlivost, Spud - přitroublost, Sick Boy - kecy o Bondovi) a občas se dokonce překlopí do někoho úplně jiného (Renton z tupého feťáka do etablovaného realiťáka). Pár vizuálních nápadů pojících se s tím, jak drogy narušují vnímání světa to v mých očích zachrání jen minimálně. Slabé ***. (13.08.2009)